The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

14.

Harry:

"A co Tina?" zeptal se. Asi aby zahnal trapnou chvíli, která se blížila.

"Ale nic moc." pokrčil jsem rameny, protože teď jsem o ní vážně nechtěl mluvit. Chtěl jsem jen sedět a dívat se na něj. Docela mě děsilo jak mě tenhle modroočko dokázal plně uhranout.

Neřekl bych, že jsem nikdy nebyl na kluky. Spíš to byla jedna moje část, které jsem se moc bál a snažil se jí utlačovat, ale čím víc času jsem trávil s modroočkem tím jsem věděl, že ta část už je venku.

A když jeho Jay oznámila, že přijede ten jeho kamarád tak jsem začal hrozně žárlit. Žárlit na toho klučinu, kterýho ani neznám, jen proto, protože modroočku zná lépe než kdokoliv.

"Co se děje?" zeptal se zvědavě

"Nic, jen..." odmlčel jsem se.

"Co?"

"Jen, že mi napsala, že jde se svým ex na kafe." bláhově jsem se usmál a doufal, že už to nebude řešit. Viděl jsem, že se mu příčí mluvit o mojí holce. Pochyboval jsem o tom, že bych se mu mohl líbit. Nějaká moje stránka tomu, ale stále věřila.

Mlčky jen přikývl a nachvíli se zamyslel. Určitě si myslel, že žárlím, ale já nežárlil. Jenže co tomu klukovi mám říct?

"Víš Lou, nechápu proč vůbec žárlím." zasmál jsem se a podíval se do jeho dokonalých očí. Už po několikáté od té doby co jsem ho poznal jsem v jeho úsměvu rozpoznal něco v co jsem doufal, že tam skutečně je.

"Asi, protože jí miluješ?" navrhl. Ona miluje mě, ne já jí.

"Právě v tom je ten problém." zašeptal jsem skoro neslyšně.

"Jak to myslíš?" nechápal mě.

"Já nevím co k ní cítím. Byla dost velkej úlet no a potom otěhotněla. Nevěděl jsem co dělat, prostě nechtěl jsem být jako..." odmlčel jsem se a v očích jsem ucítil slzy.

"Jako kdo?"

"Jako můj otec." řekl jsem smutně a otřel si jednu slzu, která mi tekla po tváři. "Máma otěhotněla a on jí opustil. Nechci být jako on. Asi jí nemiluju, ale nedokážu jí a to děcko opustit. Prostě bych s ní teď nebyl. Mám strašné problémy s mýma emocema a nevím co dělat."

Chtěl jsem od něj obejmout, ale to by bylo už příliš. Už tak jsem si ho pouštěl až moc k tělu.

"To je fuk." zoufale jsem se zasmál a chtěl se postavit a odejít, jenže on mě chytil. Nechtěl, abych teď někam chodil.

"Nechoď." usmál se a já si sednul nazpět. "Chápu tvojí situaci. Poradit si musíš sám. Tvoje city se uklidní, ale musíš si počkat."

"Tak to je fajn rada." zasmáli jsme se. "Popravdě myslím, že moje city jsou dost zmatený kvůli jedný osobě..." řekl jsem najednou. Ta osoba sedí vedle mě a neví co semnou dělá. Tázavě nadzvedl obočí a já se musel pousmát.

Chtěl něco říct, ale já ho přerušil. Nedokázal jsem to vydržet a naklonil se k němu a lehce ho políbil. Byla to jen část toho co jsem s ním chtěl dělat, ale tohle mi zatím stačilo. Bylo to tak rychlé.

Zíral na mě, já musel dost zrudnout a radši jsem rychle odešel.

"Kurva, ty idiote." vyjel jsem po sobě, když jsem se rychle vrátil na pokoj.

Posadil jsem se na postel a schoval si hlavu do rukou. Neměl jsem to dělat. Teď se to celé podělalo. On  se mi vysměje a přidá se k němu ten jeho kamarád a já s ním budu muset trávit ještě zbytek prázdnin na jednom ostrově.

Zazvonil mi telefon a já se párkrát nadechl než jsem to Tině vzal.

"Ahoj lásko!" zahihňala se a já hned ohrnul ret. Ta holka se mi čím dál tím více hnusila, ale co jsem měl dělat.

"Ahoj." pozdravil jsem jí taky. 

Uslyšel jsem z druhý strany nějaký hlas, které nepatřil Tině a potom samotnou Tinu, jak šeptá. "Nech toho. Právě s ním mluvím."

Nahromadil se vě mě vztek. Bylo to jasné. Musela být s ním. Se svým ex, kterýho tvrdila, že tak nesnáší.

"Kdo je to tam s tebou?" zeptal jsem se ostře. "Zayn?"

"Miláčku to neni Zayn." znovu a dlouze se zahihňala. "To je Lucy."

"Tvoje sestra?" zvýšil jsem hlas. Moc dobře jsem věděl, že její sestra je v New Yorku na natáčení nějakýho jejího filmu. To si myslí, že jsem blbej?

"Ano, zlato." odpověděla. "Moje milovaná sestřička."

"Dobře." začal jsem hrát její hru. "Tak Lucy pozdravuj a užijte si to holky." než mohla něco odpovědět, tak jsem to položil. Bez miluju tě.

Na telefonu jsem najel na Lucy Green a hned jí zavolal. Třeba náhodou za Tinou opravdu letěla.

"Omlouvám se Hazz." zvednula telefon. "Nemám čas právě natáčíme."

"Nevadí zavolám později." řekl jsem mile. Lucy jsem měl vždycky rád. Ona a Tina byly úplně jiné. Možná to bylo jiným otcem či co.

Tina je blondýnka s hnědo- zelenýma očima, zatím co Lucy je hnědovláska, která má momentálně obarvené vlasy na černou s modrými konečky. A k tomu má oči, které se až moc podobají těm Louisovým.

"Pa." zasmála se a položila to.

Teď jsem měl jistotu, že mi Tina lhala. Jedna moje část v t i doufala, protože pak bude rozchod odost snažší a jestli si zase něco začala se Zaynem, tak ať se o to mimčo postará sám.

V telefonu jsem našel číslo na Liama- mého nejlepšího kamaráda a spolupracovníka.

"Ahoj, bro." řekl jsem hned co to zvednul. "Něco od tebe potřebuju."

"Čau." slyšel jsem jeho veselý hlas. "Řekni si o cokoliv, od té tvého nápadu na sponzorské nabídky do nemocnic jsme ti všichni dlužni."

"To nestojí za řeč. Já jen, potřeboval bych vědět jednu věc."

"Co?" zeptal se zvědavě.

"Je Zayn v práci?" zajímalo mě. Ano pracuju s ním. Nebo spíš, on je bodyguard našeho šéfa. Zatím co já a Liam pracujeme a mluvíme s lidma, aby darovali peníze na různé nemocnice, organizace nebo na jiný věci.

"Vydrž." Liam se odmlčel, asi aby se podíval a asi za pět minut jsem ho znovu slyšel. "Na rozpisu není Zayn, ale Josh. Asi si změnil směnu."

"Dobře, tak díky." poděkoval jsem a chtěl to položit.

"Co se děje?" ozval se ještě Liam. "Zase otravuje Tinu?"

"Ne nic. Jen..." odmlčel jsem se a usmál se. "...díky bro."

"Nemáš zač Hazz."