The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

25.

"Louisi!" někdo semnou zatřásl a já musel otevřít oči.

"Co?" zamžoural jsem. Bylo mi nějak blbě, žaludek jsem měl jako na vodě a hlava jako na ohni.

"Jdeme na snídani." řekl Niall.

"Běžte sami." odstrčil jsem ho a otočil se od něj.

"Co ti je?" zeptal se.

"Blbě."

"Mám tu s tebou zůstat?" přisedl si na postel.

Otevřel jsem oči a podíval se na něj. "V pohodě, běž na jídlo." věnoval jsem mu úsměv. "Je budu ležet, užij si Hawaii."

"Fajn, kdyby něco jsem na telefonu." usmál se a odešel. Zjistil jsem, že jsem v pokoji sám.

Chvíli jssem zíral do zdi, mohlo to bejt klidně deset minut, když se ve mě něco pohnulo a všechno co jsem snědl se dralo nahoru.

Vyskočil jsem z postele-do které, ani nevím jak jsem se dostal- a běžel do koupelny, kde jsem se nahnul nad mísu a začal zvracet.

Pak se ozvali dveře a já rychle zabouchl ty do koupelny, aby nikdo neviděl, jak zvracím. Je to nechutné.

"Lou?" ozvalo se zpoza dveří. Nemohl jsem odpovědět, dál jsem zvracel. "Jdu dovnitř." než jsem stačil něco udělat, tak už byl vevnitř Harry.

"Běž p-pryč!" snažil jsem se ho dostat co nejdál od sebe, ale on mě začal jemně hladit po zádech, aby mě uklidnil.

Přišlo mi to hrozný. přímo nensáším, když zvracím a někdo mi chce pomoct.

"Harry." vzlykl jsem. Už jsem neměl co zvracet, ale žaludek se mi zvedal pořád až to bylo bolestivé.

"Jsem tady." zamumlal a dělal mi malé kroužky kolem páteře.

Trvalo to dalších deset minut co jsem zvracel vlastně nezvracel, protože jsem neměl nic, ale nakonec jsem ležel hlavou Harrymu na klínu a ten o něčem mluvil.

Mezitím tu byl i Niall, ale Harry ho vyhnal, že to semnou zvládne a tak Niall šel s mamkama na pláž.

"Už je to lepší?" zeptal se Harry. Jemně jsem přikývl a tak mi pomohl se postavit. Ještě jsem si musel vyčistit zuby, protože to bylo dost nechutný.

Harry mě pak položil do jeho postele a lehnul si ke mně. Okamžitě jsem se přitulil k jeho tělíčku. Potřeboval jsem teplo.

Harry zase začal kreslit malé kolečka po mých zádech a nechal mě se trochu uklidnit.

Asi jsem usnul, protože když jsem znovu otevřel oči, tak Harry sedl na kraji postele a pracoval na notebooku.

Ani jsem si nevšimnul, že telefonuje.

"Už to nebudu opakovat... Ne... Proč si musíš pořá... Ne!... Mluvil jsem s ní... S kým?... Fajn, jak chceš." položil to a telefon odložil na skřínku. "Už je ti lépe?"

Ani jsem netušil, že ví, že jsem vzhůru, ale položil notebook na zem a otočil se na mě. S velkým vřelím úsměvem.

"O dost." protáhl jsem se a taky se posadil. "S kým jsi to mluvil?" zajímalo mě.

"S nikým zajímavým." natáhl ruku a upravil mi rozcuch vlasů.

"Aha." špitl jsem.

"Opravdu ti je líp?" ujišťoval jsem.

"Uhm, jo." oplatil jsem mu starostlivý úsměv. "Břicho už tolik nebolí, jen hlava."

Harry přikývl a jeho ruka sjela na mojí bradu za kterou si mě k sobě přitáhnul. Nebránil jsem se. Líbat se s ním bych mohl dělat celej život.

Harry spojil naše rty a to byl ten nejlepší pocit, který jsem mohl zažít. Celým mým tělem projel hřejivý elektrický šok a já se do polibku usmál. Obmotal jsem ruce za Harryho krkem a přitáhl se k němu i tělem.

Opatrně si mě položil na klín, stále jsme nerozpojovali naše rty.

Trvalo to ještě nějakou chvíli než jsme je odpojili kvůli kyslíku. Opřel jsem si čelo o Harryho a usmál se na něj.

Harry si mě držel za prdel, ani jsem si toho nevšimnul, ale bylo to hrozně příjemné.

"Mám pocit..." nadechl jsem se. "...že tohohle se nenabažím."

"Já taky ne." Harry mi vtisknul lehký polibek a chtěl mě ze sebe sundat, ale já zakroutil hlavou a rukou mu zajel pod tričko. "Uhm, co děláš?" zeptal se nervózně, když jsem mu přejížděl po vypracovaném bříšku a upřeně se mu koukal do očí.

"Co by?" snažil jsem se vyznět nevinně, ale když jsem se rukou zahákl za jeho boxerky, tak musel pochopit.

"Nechtoho." zakroutil hlavou a sundal si mě ze sebe.

"Proč?" cítil jsem se trochu zklamaně. Copak se mu hnusím? Nejradši bych z něho strhal všechno oblečení a nechal se ošukat, jenže bez jeho svolení by to asi nešlo. Hmmm, možná jo.

"Před hodinkou si vyzvracel celej svůj žaludek a teď by sis chtěl užít?" zeptal se s úsměvem.

"Uhm, jo?" pokrčil jsem rameny. nehodlám čekat na to jestli mě ošuká, prostě ho to donutím udělat. Slezl jsem z postele a stáhl ze sebe tričko.

Harry si mě chvíli prohlížel, ale pak se vrátil k mému obličeji. "Co to děláš?" povzdechl si, ale já moc dobře viděl jeho tepláky.

Jeho ruka parkrát cukla, jak moc si chtěl přes něj přejet, viděl jsem to. Sám jsem na to nebyl stejně.

"Nic." pokrčil jsem rameny. Teď nebo nikdy. "Když nechceš." šel jsem na svojí postel a lehnul si. Očkem jsem ho sledoval. Dodal jsem si co nejvíc odvahy a zajel rukou pod svoje tepláky a pod boxerky.

Z úst mi unikl slastný sten, tohle mi tak moc chybělo. Opatrně jsem párkrát přejel po celé délce a jedním okem sledoval Harryho, kterej mě sledoval dost pozorně.

Sám pro sebe jsem se usmál a pokračoval. Uslyšel jsem dlouhý sten, ale nevyšel z mých úst.

Otočil jsem se na Harryho, propaloval mě pohledem a jeho tepláky byly hodně malý. Jenže, když jsem znovu viděl tu délku, moje tělo se zastavilo. Tohle se do mě nikdy nedostane. Kurva, přijdu o prdel. Co teď?