The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

31.

"Ale neříkám, že nic jinýho dělat nemůžeme." uculil jsem se na něj a padnul na kolena. Byl jsem připraven, alespoň začít tímhle.

Vyzývavě na mě koukal, když moje ruce vymrštily k jeho poklopci.

"Opravdu to chceš udělat?" zeptal se, když už jsem byl připraven stáhnout mu kalhoty.

"Ovšem." nadechl jsem se a kalhoty stáhnul ke kotníkům. Viděl jsem bouli v jeho boxerkách a zasekl jsem se. Ještě nikdy jsem tohle nedělal a doufal jsem, že se neztrapním.

Chvíli mi trvalo než jsem se odhodlal a stáhnul i boxerky. Před obličejem se mi objevil jeho krásný a velký penis.

Prudce jsem vydechl a začal se stydět. Proti němu jsem neměl šanci.

Chytil jsem ho u kořene a jemně promnul. Harry mi sladce zasténal, aby mi řekl, že to dělám dobře. Pokračoval jsem a snažil se co nejvíc jsem mohl.

"Louisi..." zasténal a já pochopil co chce.

Párkrát jsem se nadechl a pak si ho vložil do úst.

"Kurva!" Harry byl opravdu hlasitý. Zapletl mi prsty do vlasů, ale tempo si neurčoval. Byl jsem opatrný a pokoušel jsem se být v tom co nejlepší. Ačkoliv jsem to opravdu nikdy nedělal, Harrryho vzdechy mi říkali, jak správně to dělám.

Párkrát jsem sál, použil zoubky a také si ho cpal co nejdál jsem mohl, ale byl moc velký a nevešel se mi tam. Ozval se mi můj dávicí reflex a potlačit nešel, tak jsem musel brát jen po malých částech a dopomáhat si rukou.

Po několika minutách, Harry silně stiskl moje vlasy a přirazil mi do úst, až jsem se málem pozvracel. Vystříkl se a já to všechno spolikal, jelikož jsem to už stejně měl v puse.

Bylo to trochu nechutné a lepkavé, ale dalo se to vydržet.

.

.

.

Ležel jsem s Harrym na posteli a mazlili jsme se. Harry mě chválil, že jsem v tom byl vážně dobrý, ale mě to tak nepřišlo.

Byl jsem, ale rád, že při té naší chvilce nepřišel Niall, to by bylo opravdu trapné.

Zavřel jsem oči a začal přemýšlet. Od té doby co jsme přijeli na Hawai se všechno změnilo. Můj život nabral obrátky o 360°. Nevěděl jsem, že se to všechno takhle udá, ale byl jsem za to rád.

Bylo mi jasné, že až odjedeme domů, všechno skončí. Harry má přítelkyni a i když říká, že jí nemiluje, ona je s ním těhotná. Je jasné, že svému dítěti dá přednost předemnou.

Byl jsem připraven se Harryho vzdát, jakmile vystoupíme z letadla, ale teď byl můj a já se o něj nechtěl dělit. Říká, že mě má rád, ale není to ono.

Mít rád a milovat je hodně velký rozdíl. Já ho miloval, snad už od prvního pohledu, ale myslím, že on ke mně nemůže nic cítit.

Stella. Ano, Stella tomu brání. Stella byla jeho pravá láska a té se nikdy nevyrovnám. Nikdy nebudu jako ona a i když jí neznám a v životě jsem jí neviděl.

"Nad čím přemýšlíš?" Harry mě lehce vytrhl z myšlení.

Nadzvedl jsem pohled a podíval se na něj. Vypadal tak roztomile, jako nějaké malé štěňátko.

"Nad tebou." zašeptal jsem a vrátil se do původní polohy.

"Nademnou?" zasmál se a pohladil mě po zádech.

"Uhm, jo?" taky jsem se usmál. Nemohl jsem mu říct, že se právě v hlavě porovnávám s jeho mrtvou bývalkou. Myslím, že by se mu to nelíbilo.

"Proč nademnou?" zajímalo ho. Byl až moc zvědavý, to se mi nelíbilo. Musel se naučit, jak nevyzvídat.

"To je fuk." odtáhl jsem se od něj a posadil se, abych na něj viděl.

"Ale Lou." chytil mě za ruku a podíval se mi do očí. Jeho zelené smaragdy byly tak dokonalé, ale to už jsem určitě říkal. Miloval jsme ho a to opravdu moc a zevnitř mě začalo trhat vědomí, že on to tak nikdy cítit nebude.

Musel jsem se s tím srovnat. Jeho srdce patřilo Stelle. Té Stelle, která byla tak úžasná. Ne mně. Ubožákovi.

"Já ti nic neřeknu." vyplázl jsem na něj jazyk a slezl z jeho postele. Přesně ve chvíli kdy dovnitř vtrhnul Niall.

"Ahoj." usmál se na mě.

"Nazdar sluníčko." zašklebil jsem se. Byl celý mokrý a zářil. "Co se stalo?"

"Na pláži jsou sexy kočky. Pomalu se z toho stává nudy pláž a je to úplně super. Už mám od tří číslo." zamával mi před obličejem papírkem.

"Víš, že mě to vůbec nezajímá?" odstrčil jsem jeho ruku a odešel do koupelny. Niall si povzdechnul a asi si šel dělat něco svýho.

"Nechceš jít do kina?" objevil se za mnou Harry.

"Na co?" otočil jsem se na něj a věnoval mu sladký úsměv.

"Na cokoliv." mykl rameny a opřel si čelo o to mé. "Pak na večeři."

"Dobře, ale nemám peníze." upozornil jsem ho.

"To nevadí. Zvu tě." usmál se a než jsem stihl protestovat, věnoval mi jemný polibek. "Můžeš mi to oplatit další prácičkou." mrkl po mě, když odkázel a moje tváře nabraly rudý odstín.