The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

30.

Bolest prostupovala moje tělo a bylo to stejné, jako poprvé. Cítil jsem nepopsatelně bodavý pocit v břiše a snažil se ho potlačit.

Harrymu jsem musel říct, že to byla křeč a i když mi určitě něvřil, vzal to. Snažil jsem se uklidnit, ale nějak to nešlo.

A tak mě Harry přenesl do postele, lehnul si ke mně a uklidňoval mě, hladil po hlavě a mluvil o hezkých věcech, i když jsem ho moc nevnímal, bylo to od něj opravdu hezké.

Začínal jsem se cítit lépe, ale celé moje tělo bylo jako po srážce s buldozerem.

"Řekneš mi co tě tak vzalo?" zeptal se po dlouhé době Harry a propletl si semnou prsty na ruce.

"J-já nevím." zašeptal jsem a zavřel oči. "Bylo to jako křeč, ale v břiše."

Harryho ruka na mé hlavě se zastavila a trvalo docela dlouho než se Harry zase vrátil do přítomnosti.

"Ohh, dobře." zamumlal a pokračoval v hlazení. Přitulil jsem se k jeho hrudi a nadechl se jeho osobité vůně.

Zrovna teď jsem nechtěl řešit jeho divné chování, chtěl jsem si jen užít tuhle krásnou chvíli.

"Jste tak roztomilý." ozvalo se od dveří a já leknutím spadnul na zem.

Podíval jsem se na Nialla, kterej se u dveří culil jako sluníčko.

Harry ležel pořád na místě jen se zvedlou rukou, když jsem od něj odskočil. Propaloval Nialla pohledem a já jako bych byl vzduch.

Povzdechl jsem si a vytáhl se na kolena.

"Jseš v pohodě?" podíval se na mě blondie a přešel blíž.

"Co myslíš?" zavrčel jsem a nechal si pomoct postavit.

Harry vylezl z mojí postele a odešel do koupelny, bez jediného pohledu či slova.

"Co mu je?" zasmál se Niall.

Pokrčil jsem rameny a posadil se na kraj postele.

"Myslel jsem to vážně." přisedl si vedle mě. "Opravdu jste spolu vypadali roztomile."

Přimhouřil jsem oči a pozorně si ho prohlédl. Vypadal opravdu vesele a nepřišlo mi, že by kecal.

"T-t-tobě..." nedořekl jsem to a pohledem kmitl ke dveřím.

"Nevadí mi to." poplácal mě po zádech a věnoval mi křivý úsměv. "Jsem za tebe rád."

"Díky." Někdy mě nenapadlo, že můžu mít tak skvělého kamaráda. Byl to ten nejlepší pocit.

"Stejně už jsem to tušil." vyplázl na mě jazyk a opustil pokoj s ručníkem a opalovacím krémem.

Povzdechl jsem si a chvíli přemýšlel než jsem šel za Harrym do koupelny.

"Hazz, můžu?" nakoukl jsem dovnitř. Telefonoval.

"Promiň, zavolám ti později... jo... ahoj." Harry to rychle položil a telefon schoval do kapsy. "Děje se něco?" usmál se na mě a opřel se o umyvadlo.

Zavrtěl jsem hlavou a přešel k němu, pevně jsme se obejmuli. "Kdo to byl?" zajímalo mě pochvíli.

"Práce." zašeptal a věnoval mi pusu do vlasů.

Nic jsem neříkal, pouze si užíval jeho teplo blízko mě.

Pochvíli se jeho ruce přemístily na moje záda a pomalu putovaly až na zadek.

Vzdychnul jsem, když moje pozadí promnul v rukou. Opřel jsem si čelo na jeho hruď a nechával si ošahávat zadek.

Skousnul jsem si ret, když obě ruce zmizely pod mými kalhoty.

"H-hazz, co blbneš?" zašeptal jsem, když mi roztáhnul půlky od sebe.

"Jsem velice nadržený, Louisi." zašeptal mi do ucha a jemně mě pod něj políbil.

"H-harry." vzdychnul jsem a zaklonil hlavu.

"Moc mi nepomáháš." začal mě líbat na krku a tím mě přiváděl k šílenství.

"Já..." zadrhl se mi dech. Moc jsem ho chtěl, ale necítil jsem se na to. Bál jsem se a ne jen proto, že to mohlo bolet a to hodně, ale taky jsem se bál toho, že mě jen využije a odhodí jako použitou hračku.

"Copak, Lou?"

"N-nemůžu." vykoktal jsem a on se okamžitě odtáhnul, ruce vytáhnul z kalhot a zmateně na mě koukal.

"Udělal jsem něco špatně? Ublížil jsem ti?" vypadal opravdu vystrašeně a překvapeně.

"N-ne." zašeptal jsem a odvrátil pohled. V očích se mi začaly lesknout slzy. Určitě jsem ho zklamal.

"Lou?" prstem zvednul mojí hlavu a natočil mě zpět k jeho obličeji. "Co se stalo? Proč pláčeš?"

"Ještě..." nadechl jsem se, nachvíli zavřel oči, abych si dodal odvahu a potom promluvil. "Nejsem připravený."

"To je v pořádku." usmál se a políbil mě na rty. Chytil mě za ruku a vedl zpět do pokoje. "do ničeho tě nenutím."

Chvíli jsem přemýšlel, ale pak můj pohled spadnul na jeho rozkrok.

Byl nadržený a to hodně, divil jsem se, že mu ty uplý džíny ještě nepraskly.

Kousnul jsem se do rtu a podíval se mu do očí, určitě si mého pohledu všimnul a byl možná trochu zklamanný?

"Ale neříkám, že nic jinýho dělat nemůžeme." uculil jsem se na něj a padnul na kolena. Byl jsem připraven, alespoň začít tímhle.