The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

21.

Niall:

Natušil jsem co Louis na tom klukovi vidí. Samozřejmě byl to krasavec, jeden z těch co by mohli hned dělat modela a vydělávat miliony, ale mě se prostě nelíbil.

Zdál se mi moc namachrovanej, sobeckej, namyšlenej a hlavně jsem nechtěl, aby Louímu nějak ublížil. Ten kluk je hrozně moc zranitelnej.

Možná si to neuvědomuje, ale je. Nikdy si nedokázal vytvořit ledovou slupku kolem svého srdíčka a podle mě to bylo kvůli Lukeovi.

Luke, Louisovi zničil život. Nechápu jak se někdo může s někým kamarádit pět let a pak ho takhle hnusně zradit. Já se s Louím kamarádim něco kolem dvou let a nedokázal bych si představit, že bych mu nějak ublížil.

Chudák kluk to, ale stále nechápe. Je až moc důvěřivej vůči všem a proto potom trpí. Potom trpí i celá jeho rodina.

Jay mu doteď neodpustila, že se pokusil o sebevraždu. Už mu nevěří, nechová se k němu, tak jako třeba moje máma ke mně. Jay nechce nechat svýho jedinýho syna osamotě, aby náhodou neudělal nějakou 'blbost'. 

Samozřejmě to chápu, ale už to je to rok. Louis se určitě poučil. Nemá důvod proč by něco takového dělal, ale teď je tu Harry.

Kvůli Harrymu by to klidně udělal. Viděl jsem, jak se na něj dívá, oddanost, láska, vřelost a nehorázná důvěra.

Harry možná není hajzl, ale stačí, aby něco udělal špatně a tomu skrčkovi ublíží. Možná úmyslně, možná nevědomky, tak či tak se to jednou stane.

Seděli jsme na snídani a já oba pozoroval. Přišlo mi, že Louis se tvářil najednou jinak. Připadal mi možná šťastnější? Co já vím, Louis a štěstí k sobě nikdy nešlo.

Nejspíš jsem zíral docela dlouho, protože si toho všimnul a tiše se zeptal 'Co?' ale já jen zakroutil hlavou a vrátil se ke snídani.

Zachvíli jsem se na ně znovu podíval. Zrovna se o něčem bavili a Louis se u toho hrozně hihňal. Ano hihňal. Jakej kluk se v dnešní době hihňá?

Možná jsem trochu žárlil. Ne kvůli tomu, že bych snad k Louímu něco cítil, ale protože jsem sem letěl jen kvůli němu. Jen kvůli němu jsem se odhodlal odletěl z Londýna na Hawai.

Protože mě tu chtěl, ale mě docela deptalo, že mě teď úplně ignoroval. Byl jsem jak třetí kolo. Nikdy jsem neměl rád být třetím kolem.

Jay a Anne se o něčem zrovna bavili. Cítil jsem se tak odstrčený. Rád jsem středem pozornosti, ať je pozitivní nebo negativní. Stačí mi, když se o mě všichni zajímaj.

"Omlouvám se, ale půjdu zpátky na pokoj." řekl jsem, snídani jsem nechal skoro nedotčenou. Po Louisovi jsem hodil trochu dost naštvaný pohled.

Jay nic nenamítala a tak jsem prostě odešel na pokoj '42', proč zrovna 42?

Zalezl jsem dovnitř, lehnul si na Louisovu postel, zavřel oči a snažil se nepřemýšlet, ale to je někdy dost těžký.

Povzdechl jsem si a promnul si oči. Byl jsem docela unavenej, protože jsem toho moc nenaspal kvůli Louisovi.

Harry se ke mně večer snažil chovat hezky, což oceňuju, ale bylo to jen kvůli Louímu. Louis by nepřekousl kdybych se s tím kudrnatcem nesnesl, což se nesnesu, ale kvůli němu ho nemůžu ignorovat.

"Ehm, můžu?" ve dveřích se objevil Harry.

"Jo, klidně. Tohle je váš pokoj." pokrčil jsem rameny. Ale zase ho nemusím snášet, když tu Louis není.

"Můžem si promluvit?" zeptal se a posadil se na svojí postel. Taky jsem si sednul a podíval se mu do očí. Nevypadal nějak naštvaně nebo tak, vypadal spíše zklamaně.

"Tak mluv, já nemám co ti říct." řekl jsem klidně.

"Co máš semnou za problém?" zajímalo ho. "Nikdy jsem ti nic neudělal, neznáme se, ale i tak mě nemůžeš vystát. Nechápu to. Proč? Nejsem špatnej člověk, ale ty si to patrně myslíš."

"Tak to není." usmál jsem se. "Nemyslím si, že by si byl špatnej člověk, ale já se k tobě nechci mít víc než je teba. Kvůli Louisovi."

"Co?"

"No... ehm..." nevěděl jsem jestli mu můžu říct, že se Louisovi líbí. Možná i něco víc.

"Já vim, že ke mně Louis něco cítí." řekl jako kdyby mi četl myšlenky.

"Jak to víš?" vytřeštil jsem nevěřícně oči.

"Řekl mi to." usmál se a zadíval se mi hluboko do očí. "A já mu řekl, že k němu taky něco cítím. Jen to není to co by chtěl."

"Počkat." nechápal jsem to, byl jsem právě zmaten. "Ty k Louímu něco... cítíš?"

"Ano." odpověděl prostě. nezdálo se mi, že by se za to nějak styděl, ale mě vrtala jedna myšlenka.

"Vždyť máš přítelkyni?!" snažil jsem se být potichu, ale všechno ve mě šrotovalo. "Ona je s tebou těhotná. Jak můžeš sakra něco cítit k Louímu? Vždyť je to divný."

Harry chvíli vypadal otřeseně, pak se mu napjaly všechny svaly, čelist pekně ztvrdla a oči ztmavly. Právě vypadal dost děsivě.

"Ano mám přítelkyni." řekl když se uklidnil. "Jenže jí nemiluju, nikdy jsem jí nemiloval. Jak, ale sakra víš, že je těhotná?"

"Louis mi to napsal. Psali jsme si o tobě a on tam nevynechal ani to, že máš přítelkyni a že čeká tvoje dítě." vysvětlil jsem. "Nediv se tomu. Myslíš, že Louis to neřekne nejlepšímu kamarádovi, kterýmu řekl úplně všechno? Ještě k tomu, když ani nevěděl, že poletím sem. Je to docela fuk."

"Možná tobě. Jenže on mi slíbil, že to nikomu neřekne. Co ještě víš? Řekl ti to o Stelle?" odsekl. Vypadal vážně naštvaně. Kurva asi jsem to posral.

"Kdo je Stella?" zamračil jsem se. "To je fuk. Louis není kluk co by vykecal tvoje tajemství někomu u koho bys to nechtěl. Louis je jen kluk co se potřebuje s někým o všem bavit, potřebuje se vyzpovídat a cítit se milován. To nemůžeš chápat. Znáš ho jen dva týdny. Pochop, Louis se snadno zamiluje, ale ani nevíš jak těžké je se zase odmilovat. Jako u Stena."

"Stena?" čekal jsem, že ho bude zajímat zrovna tohle.

"Jo, Stena. Louis si to nepřizná, ale byl do něj zamilovanej. Možná by spolu i chodili kdyby Sten neodletěl do Německa a už tam nezůstal. Louis pak tvrdil, že byli jen kámoši, ale já tomu nikdy nevěřil. Vím, že to pro něj bylo těžké, když Sten odletěl a překonat to, že už ho neuvidí bylo možná těžší. Ale já si myslím, že u tebe je to hodně vážný, protože si to konečně dokáže přiznat."  vysvětlil jsem.

"Já vím." smutně se usmál. Možná, že k Louímu opravdu něco cítí.

"Takže pochop. Jestli mu ublížíš, tak si tě najdu a přísahám ti, že ti ze života udělám peklo!" snažil jsem se znít výhružně, ale nejspíš to tak neznělo.

"A ty pochop, že ublížit mu je ta poslední věc co bych chtěl." věnoval mi úsměv a pak odešel do koupelny. Jen jsem jak pitomec seděl a sledoval zeď.