The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

45.

"Notááák!" zasmál se hlas za mnou. "Lou, nemůžeš celý den vysedávat v pokoji a psát si ty svoje depresivní básničky." Harryho rty mě lehce polaskaly na krku a já se usmál. "Pojď. Chci jít ven. Už jen pár dní budeme na tomhle zatraceným ostrově a já si ho chci ještě užít." jedna jeho ruka se usídlila na mém podbříšku a já se na kudrnáče překvapeně otočil. "Nemyslel jsem, takhle užít." zasmál se a vylezl z postele.

"Jenže mě se nikam nechce." zamručel jsem, když začal vytahovat ze skříně věci, které jsem si měl nejspíš vzít na sebe. "Co když někde potkáme tvojí mámu?" Harry se nachvíli zastavil a podíval se na mě. "P-promiň." špitl jsem. Cítil jsem se znovu jako, když jsme sem přijeli. Trapný, nejistý a stydlivý Louis Tomlinson. "Nemyslel jsem to tak. Jen se jí bojím, to je vše."

"Nemusíš se jí bát. Mamka měla vždycky krutý slova. Většinou to mířila ke všem mým kamarádům a někdy dokonce i na Liama. Jedinýho koho v mé blízkosti snesla byla Stella a následně Tina." ušklíbl se. "S Tinou si jsou hodně blízké. Nejspíš jí i Tina řekla o tom těhotenství."

"Já myslel, že mě má ráda." zašeptal jsem a sundal si tričko.

"Ale ona tě má ráda." Harry si mě za boky přitáhl k sobě a prohlédl si mou hruď. Cítil jsem, že rudnu, ale i tak jsem se natáhl pro pusu. "Jen nechce, aby byl její milovaný synáček ten, který má rád péra."

"Harry." bouchnul jsem ho do ramene za jeho slovník a on se začal hlasitě smát. Odtáhl jsem se od něj a navlékl na sebe triko, které mi vybral. 

"Nelíbí se ti můj slovník?" natiskl se ke mně zezadu, když jsem se předklonil, abych vzal z postele kalhoty. Jen jsem tiše zamručel a zakroutil boky. "Uh, Louisi." zasténal a já se radostně kousnul do rtu. Bylo hezké zjištění, že s ním dělám to samé, co on semnou. "Přestaň." pevně chytil mé boky, když jsem se začal pohybovat víc.

"Ty sis začal." usmál jsem se na něj a znovu mu dal pusu, než jsem se převlíknul do kalhot, které mi také vybral on. "Co chceš teda dělat?" povzdechl jsem si a propletli jsme si prsty každé ruky.

"Co takhle zajít na pláž a najít Nialla? Potom bysme mohli jít na delší procházku, protože tak šest kilometrů odtud je jedna krásná restaurace, kde bysme si mohli dát oběd. Pak půjdeme zpět, na hotelu se převlíkneme a půjdeme si zaplavat? A pak půjdeme tam, kam budeš chtít ty." navrhl mi šeptem do ucha, které následně obdařil lehký skousnutím a polibkem.

"Uh, zní to velice zajímavě." zachvíli jsme šli na pláž a Nialla našli u jedné sympatické dívčiny. Niall nám jí představil jako Jessica a mě až teď došlo, že je Niall opravdu divnej. Choval se jinak. Úplně jinak. Proto jsem nechal Harryho, aby si popovídal s Jessicou a odtáhl ho kousek pryč.

"Co se děje?" povzdechl si a dopil svůj koktejl ve kterém byl určitě alkohol. Niall nikdy nepil takhle brzo a to už bylo opravdu zvláštní. Vypadal i docela... opile? V tuhle dobu pro Nialla nepřijatelné.

"Co se stalo?" šel jsem rovnou k věci. S Niallem jsem nikdy nechodil obkličkou, prostě jsem to na něj všechno hned vybalil.

"O čem mluvíš?" tázal se s pozvednutým obočím.

"O tobě. Chováš se... zvláštně." dodal jsem pochvíli přemítání. Neměl jsem rád zvláštního Nialla. Niall byl vždycky vtipnej a veselej.

"A jak se mám asi chovat?" pohrdavě se zasmál a Harry se na nás otočil, stejně jako Jessica. "Kvůli tobě přijedu na Hawai, ale pak se na mě vysereš kvůli němu." blonďák ukázal na zamračenýho kudrnáče, ale pak vrátil svůj pohled na mě. "Ten tě skoro udusil a nazval tě nevychovaným spratkem. Ještě k tomu má doma těhotnou přítelkyni a ty se mě kurva ptáš co se stalo?"

"Ni jsi opilý, pro-"

"Ne." zavrčel. "Vůbec si mě nevšímáš. Nezajímá tě vůbec nic. Co kdyby ses někdy zeptal 'Ahoj Nialle, jak se máš? Co děláš? Co Samie?' Ne. na tohle se ty nezeptáš. Asi by si možná potom zjistil, že mě ta moje milovaná Samie celý náš vztah podvádí. Možná by si i pochopil proč jsem takovej... zvláštní." Vyděšeně jsem na něj zíral a pár kroků odstoupil. Necítil jsem se příliš dobře. Obejmul jsem se svýma malýma rukama a zíral na svého nejlepšího kamaráda. "Oh, ale promiň. Já zapomněl, že máš dost práce na to, aby ses nechával ošoustávat synem nejlepší kamarádky tvé matky. Nechtěl jsem tě od toho vyrušovat. Opravdu je mi to líto, Louisi. Víš, ne všichni mají tak dokonalý život jako ty."

"Dokonalý?" zašeptal jsem a nechal sklouznout několik malých slz. "Jsem gay, pokusil jsem se o sebevraždu, zničil jsem vztah mého přítele a jeho matky a moje matka umírá na zkurvenou rakovinu!" vykřiknul jsem, ale to už se dvě velké ruce obmotaly kolem mého pasu. "Já nemám kurva dokonalý život!" vřískl jsem a bylo mi jedno, že na mě všichni vyděšeně zírají. "Ty si tu stěžuješ na to, že tě podvádí přítelkyně a že si tě nevšímám, zatím co můj život se otočil a třista-šedesát stupňů a skoro všechno jde do hajzlu. Chceš říct, že mám dokonalý život?!" viděl jsem jeho překvapený výraz, protože tohle odemně opravdu nečekal. Vlastně jsem to od sebe nečekal ani já sám. "Myslíš si, že je dokonalý život mít šestnáct a přemýšlet jen nad tím, že moje vlastní matka se nedožije vnoučat? Že se její vnoučata nedožijí vlastní babičky?" Alespoň trochu jsem doufal, že odloupnu kus té ledové slupky, která na mě vyskočila z mého nejlepšího kamaráda.

"Stejně by se nikdy nedožila vnoučat z tvé strany." zamumlal si Niall a bez jediného pohledu na mou osobu mě obešel zmizel pryč. 

Rozvlykal jsem se, ale to už si mě kudrnáč otočil do objetí a šeptal mi hezká slůvka. Ignoroval jsem ho a přemýšlel jen nad tím, že jsem snad ten nejhorší člověk na zemi. Za pouhé dva měsíce jsem dokázal zničit tolik věcí, až jsem se za sebe začínal stydět. Byl jsem jako chodící pohroma a jediné možné řešení bylo nechat všechny věci plavat a prostě vše ukončit. Udělal bych to, ale dal jsem své mamce slib a ten jsem neměl v plánu porušit. Alespoň zatím ne.

"Všechno jsem posral."