The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

26.

Snažil jsem se ignorovat tu obrovskou věc v Harryho kalhotech a vrátil svůj pohled na svojí věc. Malou.

Pokračoval jsem v práci, když ke mně přišel Harry a chytil mojí ruku. Podíval jsem se mu do očí a na pár chvilek se mi zastavil dech.

"Nech. Toho!" procedil Harry skr zuby a vytáhl mojí ruku.

"Proč?" přimhouřil jsem oči a tvářil se 'naštvaně'.

Harry byl chvíli potichu, ale pak si mě vytáhl do sedu a hrubě mě začal líbat. Překvapivě mi tenhle hrubý styl vůbec nevadil, možná se mi to líbilo víc než jemné zacházení.

"H-harry..." vzdychnul jsem. Předtím jsem se mohl udělat, ale hlavně já se potřeboval udělat. Už dlouho jsem si ten krásnej pocit odpíral, ale teď jsem měl pocit, že vybuchnu.

"Chceš pomoct?" zašeptal Harry a zkousnul můj dolní ret. 

"Uhm." zabručel jsem a rukama ho objal kolem krku, abych ho měl blíž, když se jeho ruka ocitla v mých kalhotech, musel jsem slastně zaklonit hlavu a on se mi okamžitě přisál na krk. "Kurva." 

Harry nasadil dost zabijácký tempo, bylo to kurva dokonalé, protože jsem si to musel vždycky dělat sám, ale tohle, tohle bylo něco jinýho.

"Doprdele!" zavzdychal jsem, když mě zmáčkl u kořene, protože poznal, že už budu. "P-prosím!"

"Copak si chceš ušpinit kalhoty?" zamumlal a políbil mě na líčko. Okamžitě jsem zavrtěl hlavou a Harry se odemně odtáhl-s rukou pořád v mých kalhotech.

Sledoval jsem ho, bylo to tak vzrušující. Harry si vlezl k mým nohoum a táhnul ze mě kalhoty i s boxerkama. Okamžitě jsem nabral červenou ve tvářích, ačkoliv mě už prý viděl, bylo to divné.

"Nemáš se za co stydět." usmál se na mě Harry a políbil mě na stehno. Pozorně jsem ho sledoval, jak dává pusinky na moje stehno a postupuje nahoru.

Jenže než se stihl svými dokonalými ústy jen dotknout mého penisu, tak někdo zaklepal.

"Kurva." zaklel jsem a položil hlavu do polštáře.

"Promiň, zlato." usmál se Harry a odtáhl se úplně. "Snad příště."

Něco jsem zabručel a přikryl se. "Spim. Otevři prosím."

"Dobře." zakroutil hlavou a radši moje oblečení hodil na jedno místo. 

Došel ke dveřím a otevřel je. Já jsem zavřel oči a dělal, že spím. Nehodlal jsem vysvětlovat proč jsem nahej a nadrženej.

"Uhm, ahoj Jay. louis spí." řekl Harry.

"To je dobře." máma. "Musím si s tebou promluvit. Můžeme nachvíli na chodbu?"

"Ale jistě." zamumlal Harry a potom už asi byli na chodbě.

Překvapeně jsem si sednul a podíval se na dveře, kde zmizeli. Proč chtěla, kurva, moje máma mluvit s Harrym? 

Prostě jsem tam seděl a čekal až se vrátí. Moje srdce splašeně bilo, protože jsem byl v totální nevědomosti.

Začínal jsem se trochu užírat a tak jsem vylezl z postele, oblékl se a chodil po místnosti. Pomalu se mi znovu začal zvedat žaludek, ale já se to snažil ignorovat. 

Když byl Harry pryč přes čtvrt hodiny, tak to bylo vážně deprimující. Došel jsem do koupelny, sednul si na zem a opřel se o zeď.

Začal jsem do země klepat klouby v různých intervalech. Zachvíli už to bolelo, ale já pokračoval dál a čekal.

Byla půl hodina pryč, klouby jsem měl do krve, ale stále jsem s nimi klepal o zem. Najednou se otevřeli dveře a já rychle vyskočil.

"Harry?" řekl jsem, ale pak se zastavil. Něco mi na něm nesedělo. "Děje se něco?" zeptal jsem se. 'Nenápadně' si setřel slzu a zavrtěl hlavou. "Harry, co se s-stalo?"

"Nic, Lou." usmál se a přešel ke mně. "Vůbec nic." dodal a políbil mě, lehce, ale i to mi stačilo, abych věděl, že se opravdu něco stalo a já to patrně nemám vědět.

"Harry, prosím!" naléhal jsem.

"Lou, promiň, ale tohle neni moje věc. Takže toho nech. Nic se nestalo, přestaň to řešit." zakroutil hlavou.

"Harry!" zvýšil jsem hlas.

"Kurva, já ti nic neřeknu!" osočil se na mě. Hrozně jsem se lekl a jak jsem ustoupil tak jsem se praštil hlavou do zdi. "Musím pracovat." dodal a vrátil se na svojí postel k notebooku.

"Fajn." na nic jinýho jsem se nezmohl. "Jak chceš." vzal jsem si telefon a šel hledat Nialla. Ignoroval jsem Harryho, kterej křičel ať se vrátím. Nemám rád, když na mě někdo zvyšuje hlas nebo mi nic nechce říct.

Musel jsem zjistit co se stalo a doufal jsem, že Niall něco bude vědět. Snad.

Seběhl jsem dolu a vyšel z hotelu. Netušil jsem kde by mohl bejt, ale rozešel jsem se k pláži. Nebyl tam, nějak jsem ho nechtěl hledat a ani se zatím vracet do hotelu. Takže jsem šel zase na svoje molo. 

Kde jsem si sednul a pustil si nahlas písničky. Nikdo tu nebyl, takže to určitě nevadilo. Zavřel jsem oči a snažil se přemýšlet. Co se sakra stalo?