Best Win of All [Larry]

Chapter 18

„A co když jsi mé dobro ty? Co pak?"  otázal jsem se a zkousl si ret. Červená kapka se tak přeci jen objevila, byť nebyla způsobená tak příjemnou věcí, jakou určitě muselo být to, co jsem si vysnil.

Jeho ruce opět zmizely z mých rukou, aby se chvíli na to propojily na mém břiše. Na svých zádech jsem ucítil zbytek jeho těla a jeho hlava skončila uvelebená na mém rameni. „Pak jím chci být na dvě stě procent každý den od teď až do smrti," zašeptal následně a mě srdce poskočilo. Doznával se ke svým opětovaným citům.

Nevím, jestli za to mohla ta slova, nebo celé jeho tělo, hřejíc si mě ve svém náručí, ale ať už to bylo jedno nebo druhé, možná i obojí, podařilo se mu uklidnit ten oheň ve mně. Své ruce už jsem tak nepotřeboval k držení svého vlastního těla, aby se nesesypalo, a tak jsem jimi pokryl ty jeho, jenž mě držely kolem pasu. Natočil jsem hlavu na stranu, kde spočívala ta jeho a naposledy se v jeho očích ujistil, zda to myslel vážně.

„Tak jím buď," vyslovil jsem, když jsem žádné známky žertování ani lítosti nenašel. Souhlasně se pousmál, což donutilo mé srdce bít ještě rychleji. Poté se zahleděl na mé rty a situace zvážněla. Natáhnul se k nim a dřív než se jich dotknul, jazykem slíznul krev, jenž jsem na nich měl od toho prokousnutí. Mé představy se začaly plnit. Možná v jiném pořadí, ale dělal všechno, co jsem si přál, aby dělal, aniž by o tom věděl.

Nakonec se k nim vrátil a začal je laskat zároveň se mnou. Tentokrát už jsem ho nenechal čekat, než se proberu. Tentokrát jsme oba věděli, co chceme. Tentokrát jsem šel na jistotu. Tentokrát jsem nelíbal svého kamaráda, ale svého přítele. Tím bylo dáno i pohodlí a požitek, který jsme z toho oba měli. A změnil se i styl líbání. Méně napětí, více jazyka. Nebylo pro mě těžké se s tím ztotožnit. Pozdravit a polechtat jeho jazyk bylo ještě snadnější než dýchání.

Jen na malou chvíli se mi někam zatoulalo soustředění, když jsem se potřeboval nadechnout, ale Harry se jen přesunul o kousek bokem a začal pečovat o mou čelist. Měl jsem motýlky v břiše, mráz se prohnal přes má záda, ale to byla jen malá daň za to, že jsem konečně našel člověka, jenž mi vyplňoval a jenž mi chtěl vyplňovat život svou přítomností. Ještě na pár okamžiků jsme se vrátili k mazlení našich rtů, když v tom jsem na svém pozadí ucítil něco tvrdšího. Nevyděsilo mě to. Právě naopak. Udělalo mě to ještě šťastnějším a pyšnějším na sebe samotného.

Opustil jsem to hedvábí, jakým byly jeho rty, a jen na něj kouknul. Vypadal jako opilý. Pravda, něco v sobě měl, ale tohle byla jiná opilost. Byla to ta stejná opilost, kterou jsem cítil i já. „Zajdu se opláchnout," oznámil jsem mu a on povolil stisk svých rukou a zvednul hlavu z mého ramene. Udělal jsem dva kroky vstříc koupelně, ale pak se ještě rychle vrátil, abych ho rychle políbil a rukou sjel po jeho hrudi, břichu, až k napnutým kalhotám, abych mu tak dal vědět, že o něm vím a nevadí mi to. Celý se otřásl, jak to nečekal. „Hned jsem zpátky." Poslední pusa na líčko a ztratil jsem se v koupelně.

Potřeboval jsem si z tváře smýt zasychající sůl a získat trochu času na pubertální holčičí jančení. Potřeboval jsem se na sebe podívat do zrcadla a říct si, že časy se mění. Chtěl jsem tomu věřit. Konečně jsem cítil i něco jiného než jen bolest nebo lítost a výčitky. Konečně jsem se cítil šťastný.

S Harrym jsem šťastný byl.

Harry's POV (mezitím v jeho hlavě)

„Co to krucinál vyvádíš, Stylesi?" rozezlil jsem se na sebe, jakmile se Louis ztratil za dveřmi koupelny a já se bezmocně rukama zapřel o židli před pokojovým stolkem se zrcadlem. Pohlédl jsem na sebe a zhrozil se. Vypadal jsem naprosto příšerně. Vypadal jsem jako ztracený případ, kterým jsem byl.