Best Win of All [Larry]

Epilog

 Vím, že mnohým z Vás minulý konec nestačil, ale taky vím, že mnozí další z něj nebyli až tak zklamaní a v konečném výsledku jim i vyhovoval, takže následující odstavec bych chtěla věnovat právě jim. 

Pokud se Vám líbil konec předchozí kapitoly a vyhovovalo Vám, že si můžete vymyslet svůj vlastní konec, prosím Vás, abyste zvážili, zda si chcete přečíst epilog s koncem, který jsem vymyslela já. V žádném případě nikoho nenutím a není to ani nutné!

Epilog jsem měla napsaný už hodně dávno, takže to není tak, že by mě k němu přinutily vaše komentáře. Je to přesně tak, jak jsem to chtěla a jak to být má. Mrzí mě, jestli někdo cítí, že mi na vás nezáleží, ale v jistých věcech svého příběhu prostě nemůžu ustoupit vašim přáním. 

Chci Vám jen říct, že po minulém proslovu nekončím. Budu tady i nadále a ráda si od Vás vyslechnu cokoliv, co budete mít na srdcích po dočtení epilogu.  A ŘÍKÁM TADY VELKÝM PÍSMEM, ŽE SI RÁDA VYPOSLECHNU I KRITIKU. NEBOJTE SE NAPSAT MI, CO CHCETE! Ano, možná jsem se minule trochu rozčílila, ale ne proto, že by někdo napsal něco negativního. Vlastně bych oběma slečnám teď chtěla veřejně poděkovat, protože kdyby nenapsaly co napsaly, já bych se nerozčílila a nemohla bych si tak přečíst všechna ta Vaše úžasná slova, kterými jste se rozhodli mě zasypat. Tolik nádherných emocí a podpory... nic z toho bych v takové míře neměla, kdyby se holky nerozhodly mě "obvinit" z toho, že mi na mých čtenářích nezáleží. Ani s absolutním koncem knihy bych nikdy neměla tolik vzácných reakcí, kterých si moc vážím! Takže doufám holky, že to čtete, protože tohle DÍKY patří Vám! :)

A ještě jedna věc. Tohle je vážně poslední konec, co mám napsaný! Žádný jiný už neexistuje. Po téhle části s epilogem, už bude následovat jen konečné poděkování v dalším "díle" takže to, že pod epilogem nebude nějaké mé závěrečné slovo má důvod. Závěr přidám až zase třeba za dva dny, kdy utichnou komentáře k epilogu. Dnes se totiž jen strašně moc těším na to, co budete říkat na těch pár písmenek, které si tu dnes přečtete. Doufám v to, že nějaké své fanoušky si najdou, ale ZNOVU OPAKUJI, že i když se to nebude někomu líbit, má právo to napsat! Každého negativního komentáře si vážím stejně jako pozitivního a jak už jste četli výše, i takové reakce mohou být velkým přínosem :)

S láskou ♥ Vaše Dexiee

EPILOG

Chlapec v černo-stříbrné kombinéze klečel na podlaze a seděl si na svých nepříjemně promočených ponožkách. Chlad, který na sobě cítil, však pocházel z jiného zdroje. Pocházel z prázdnoty, kterou cítil ve své hrudi, když si uvědomil, že muž, k němuž láskou zahořel, je pryč. Možná ne nadobro, ale to si chlapec s mírně rozcuchanými vlasy neuvědomoval. A pokud ano, tak ho skutečnost, že muže zase spatří, nezajímala. V ten moment se mu zhroutil svět a přál si jediné. Přál si dočista se propadnout peklu, kterému si myslel, že se upsal.

Avšak to se pletl.

Možná to vypadalo, že všechno dobro světa se k němu otáčelo zády, ale od toho tu byl ten druhý muž. Ten jediný vzdoroval tomu tlaku, jenž kolem chlapce vytvářel negativní síly. Ten muž, který si teď prohlížel svou zmoženou tvář v zrcadle, se k němu zády neobrátil. Naopak. Otevřel mu dveře nejen od svého srdce, ale také dveře vedoucí do jeho světa. Světa, který nebyl vždy růžový, ale mohl chlapci ukázat i trochu jinou tvář života, než jakou doposud zažil. Tu, ve které bolest a trápení, kompenzovala láska a štěstí.