Best Win of All [Larry]

Chapter 21

„Kristy!" zvolal jsem na oplátku, když jsem se ohlédl a spatřil tu zrzavou krásku hnát se ke mně. Hned jsem vyskočil na nohy a vřele ji uvítal ve svém objetí. Tak dlouho jsem ji neviděl!

„No tohle! Ty jsi tady a ani se neuráčíš přijít na návštěvu? To od tebe není hezké," stěžovala si, ale rty jí cukaly v úsměvu. V překrásném úsměvu, nutno podotknout. Vždy mě jím dokázala okouzlit.

„Promiň, nějak nebyl čas," omluvil jsem se a snažil se tak zakecat skutečnost, že jsem úplně zapomněl, že se sem před třemi lety odstěhovala za manželem. „Měl jsem toho docela dost." Pomohl jsem jí se usadit k našemu stolu a sám se vrátil na své místo.

„Já vím," pronesla chápavě. „Četla jsem o tom. Konečně jsi udělal správnou věc, Harry. A ne, ani za mák mi to není líto. Bez urážky." Vybalila to na mě tak, jak to uměla snad jen ona. Nikdy se netajila svým odporem k Timovi. Respektovala mé rozhodnutí a respektovala jeho jako mého přítele, ale nikdy ho neměla ráda. Stejně jako asi další tři tucty lidí v mém životě.

Začal jsem se křenit. „Dobře. Tak díky za upřímnost."

„Vždyť mě znáš," uculila se. „To já vždycky." Jo, ona byla jedním z nejupřímnějších lidí, co jsem znal. Troufal bych si říct, že byla dokonce jejich královnou. „A když už jsme u té upřímnosti, opravdu jsem od života neočekávala nic jiného, než až budu mít šanci vidět Thompsonův penis. Splnil se mi životní sen," pronesla ironicky.

„Takže jsi viděla i video," konstatoval jsem pobaveně.

„Necenzurovanou verzi," souhlasila s úšklebkem. „A upřímně? Nechápu, co jsi na něm proboha viděl, chlape! Vždyť péro má stejně malý jako mozek. Prostě nechápu. Nerozumím tomu. Člověk by si řekl, že když už neměl nic v hlavě, bude to mít alespoň v kalhotách, aby se tu vůbec dala zvažovat otázka vztahu, ale on to neměl ani tam," pronesla s příchutí nechápavosti a šklebila se jako ropucha. „Jako nikdy ses o sexu s ním nezmiňoval a teď už i docela chápu proč. Jen prostě nechápu, co na něm mohlo být přitažlivé, že ses o něj tolik let staral." Řekla, co měla na srdci a v jistém slova smyslu to celkem dávalo i logiku.

„Upřímně? Já už taky nevím." Samozřejmě, že jsem věděl, že tam něco bylo, což se mi ostatně potvrdilo i dnes, když jsem ho potkal, ale nemohl jsem to jmenovat. Netušil jsem, co si tak zpětně představit, abych mohl říct, proč. Proč jsem s ním tak dlouho byl. Proč jsem se do něj vůbec zamiloval. Navenek se opravdu zdálo, že nebylo moc o co stát. A vevnitř to nebylo o nic lepší.

Nejspíš jsem prostě byl nevinnou objetí své slabiny, kterou mé city rozhodně byly. Možná tam chvíli bylo něco, co mě nutilo si ho zamilovat, a když to přešlo, držela mě s ním má oddanost. Můj strach z opuštění. Jinak jsem si to nedokázal vysvětlit.

„No to si myslím, protože byl asi takhle malej." Na svých prstech ukázala míru, která celkem odpovídala skutečnosti. „Fakt ho má tak malého?" vyzvídala.

„Hele, Kristy. Opravdu se teď nechci bavit o penise svého ex," utnul jsem její celkem bizarní zvědavost.

„No jo, jasně. Ale teď trochu vážněji. Jak ti je?" Byla to sice rázná držka, která se nebála z pusy vypustit jakoukoliv kravinu, ale taky uměla být starostlivá. A ke mně se vždycky chovala jako starší ségra.

„V pohodě. Vlastně..." Kouknul jsem se na svého nového kluka, na kterého jsem během poslední minuty kašlal, a pokračoval. „Myslím, že lepší už to být nemůže," uculil jsem se na něj a on opět zrudnul.

Kristy následovala můj pohled a pochopila. „Nový objev, jo?" Pak se otočila k Louisovi. „Ahoj mladíku. Jsem Kristine," představila se. „Člověk se toho musí chopit sám, když ten trouba tady je takovej mamlas, co nás ani nepředstaví," řekla a praštila mě pěstí do paže. „Jak se jmenuješ?"