Dalibor a já

Část 1

Dneska mám jít k tetě, u které je hrozná nuda.....Dneska je neděle, což znamená že hraje Superstar. U tety se na něj dívat nemůžu. Chce totiž hrát hry nebo si povídat.

U tety:

J(já): ,,Ahoj teto!" zakřičím.

T(teta): ,,Jé, ty už si tady?! Co budeme dělat? " ptá se teta.

Musím ji říct, že už jsme velká na nějaké hry atd.

J:,, No víš...Dneska hraje Superstar..Můžu se potom prosím dívat??"

Potom řekla něco, z čeho jsem málem omdlela!

T: ,, Nemůžeš..Tvoje máma mi řekla, že si tím úplně posedlá!"

J: ,,Ale teto...."

T: ,,Mám pro tebe něco lepšího.." řekla s napínavým koncem.

T: ,, Lísty na Supestar! A budem hned u pódia ! "

Byla jsem strašně šťastná..je asi 13:00 a my se rozhodly jít do města.

Začala jsem se připravovat rovnou do Superstar, protože hned z města jdeme. Dala jsem si na sebe lehký Make-Up. A jako oblečení jsem si vzala Brooklyn svetr, hnědé ryfle, šálu a svoje oblíbené černé Conversky. Do kabelky jsem si hodila peněženku, klíče(z mého domu), sluchátka a mobil. Teta vzala lístky.

V Mestě :

Jako první jsme šly na kávu do Starbucks, kde jsme si povídaly. Potom jsme si zašly do obchodu, v kterém jsme si stejně nic nekoupily.

Čas ubíhal docela rychle. Bylo už 18:47, tak jsme si řekly, že už půjdem.

Dalibora pohled :

Už máme poslední zkoušku a pak nás jdou připravovat..Superstar už nás není moc. Toto kolo vypadnou dva, a jsem jistý že to budu já. Naštěstí tam mám sestru, která my ze vším pomáhá. V Supestar jsme zbyli já, Štěpán, Pavol, Emma a Sabina.

Adél pohled:

Je 19: 35 a my už se blížíme k velké hale. Když tam jsem dřív, třeba uvidíme finalisty. Já se nejvíc těším na Dalibora..Myslím si, že tetě se tam nejvíc líbí Štěpán..Tetě je 24..Je mladší než moje mamka.

Superstar :

Je 19:48 a my už stojíme ve velké hale.. Skoro nikdo tady není..

Řekla jsem tetě, že se tu chci jít porozhlédnout.Ona jen přikývla a řekla, že už si jde stoupnout do první řady, na pravo.

Po chvíli, jak jsem se procházela jsem to někoho narazila. Bylo to docela rána a jelikož jsem dost vysoká tak přímo do ramene. Byla to taková rána, že mě to svalilo na zem.

Jen jsme cítila, jak mě něco chytá za ruku a zvedá.

Oba jsme se podívaly do očí.

Omluvil se mi.. Já jen řekla že to je v pohodě, ikdyž mě to docela dost bolelo. Moc dobře jsem věděla kdo to je..

Byl to.....

___________________________________________________

Omlouvám se, že je tento díl byl trochu kratší..

Dneska začnu psát další kapitolu, která by měla být delší..

Nový díl by měl vyjít už zítra.