Dalibor a já

Stůl.

Zdá se mi to, nebo jdeme vážně dlouho? Z poloviny je to vlastně dobře, protože se bojím, ale zase to chci mít za sebou. Nevím, o čem se spolu budeme bavit, ale příjde mi to divné. Pokud je to kluk, jak to že Daliborovi nevadí že s ním někam jdu? Většinou žárlí, ale asi ví, o co půjde, tak se nestrachuje. ,,Počkej tady, jen půjdu odehnat ty paparazzi a fanynky" řekl Charlie, a pustil moji ruku, kterou do teď držel. Jen jsem kývla, a sledovala co dělá. Během chvilky bylo ve předu volno, takže jsem bezproblémově mohla projít. 

,,Rezervace na jméno Scooter" řekl chlap. Charlie už musel odejít, tak tady se mnou je jen Scar. Ten druhý musel naléhavě odejít kvůli manželce. Takže tady trčím skoro sama. ,,Je nám líto, ale na tohle jméno už tu někdo je" řekla mu nazpátek paní u dá se říct recepce. ,,Jde za ním" řekl. ,,Ale to nejde" cože? Jak to jako domlouvali, že tam ani nemůžu jít? Scar vytáhl svůj  mobil a někomu volal. ,,Počkejte chvíli" řekl té paní. Na cedulce pověšenou kolem krku měla napsané Mackenzie, takže se tak asi jmenovala. 

,,Co se děje?" přišel k nám kluk s brýlema, čepicí a kapucí. ,,Nechce nás za tebou pustit" ukázal na ní Scar. ,,Jsou tady se mnou, na jménu Scooter" položil si ruce na pult. Docela se divím, že jim rozumím, protože já a moje angličtina moc dobré kamarádky nejsme. ,,No tak dobře, předpokládám že je tam dovedete" usmála se na toho kluka. Ráda bych zjistila jeho jméno. Kluk jen kývnul a popošel trošku dál. Podívala jsem se ven, kde bylo snad ještě víc lidí než před tím. ,,Takže, Adele, tohle je Justin" představil nás Scar. ,,Justine, tohle je Adele" ukázal směrem ke mě a Justin mi podal ruku, kterou jsem nic netušící přijala. ,,Byla bych radši kdyby si tohle," ukázala jsem na jeho vystrojení ,,Neměl" dokončila jsem, a u toho se mírně zasmála. ,,Za chvíli si to sundám" také se zasmál. 

Šli jsme někam dozadu. Prej tam nebudou lidé nebo tak něco. Scar s náma pořád jde, protože je tady docela plno. ,,Tak, tady je náš stůl" usmál se na mě Justin. Byla mu vlastně vidět jen pusa. Přešel k židli kterou odsunul a já pochopila, že si mám sednout. Děkovně jsem se na něj usmála, a sledovala každej jeho pohyb. ,,Už si to sundáš?" zeptala jsem se s úšklebkem, když si taky sednul. Uchechtl se, a uděl co jsem řekla. Sundal si první kapuci, pak čepici a nakonec brýle. Mám pocit, že se mi trošku zastavil dech. ,,Lepši?" vycenil na mě zuby, a já mu konečně viděla do obličeje. ,,Jo" nevím proč, ale snažila jsem se dělat že ho neznám. Jsem asi blbá, že jsem to hned nepochopila. Vůbec mě nenapadlo že tenhle Justin. Justin, kterého jsem nesnášela. Ano, nesnášela, a to jen kvůli mé třídě. Teď je myslím zbytečný, o tom něco říkat. ,,Dobrý večer, dáte si něco?" přišla k nám číšnice. Díky bohu! Byl to docela trapas, když jsem se na něj čuměla jak na anděla a on si toho potom všiml. ,,Dáš si něco?" zase se na mě usmál. Jeho úsměv je dokonalý. Co to placám?! ,,No, asi salát a neperlivou vodu" odpověděla jsem. ,,Dobře, a vy?" podívala se na Justina. ,,Asi hranolky a colu, díky" položil výběrný lístek na stůl. ,,Jídlo by tu mělo být skoro hned, je to ten nejlepší stůl" podíval se opět na mě. Nic jsem neřekla, jen jsem měla nutkání se usmát. Dneska se budu usmívat vážně pořád. ,,Takže, co ta smlouva?" jak o ní ví? ,,Jak o ní víš?" zopakovala jsem. ,,Scooter je i můj manažer. Navíc ten dům, kde jste byli je můj" zasmál se. ,,Vážně? Jen tvůj?" otevřela jsem pusu. Na co by jako měl tak velkej dům jen pro sebe? ,,Jo. Občas tam ale jsou i kamarádi" řekl, a v tu chvíli nám donesli pití.

Dala jsem tedy dneska ještě jednu, a asi začnu psát i další. Další část chci udělat fakt velkou, takže to bude trvat dýl, než výjde.