Znovu.

420 17 9
                                    

Hned na začátek Vám chci hrozně moc poděkovat za 70K přečtení!:) Je to vážně neuvěřitelný, zvlášť u mě :D Tento díl je dlouhý, jako poděkování Vám za vše:) Užijte si část:)

,,Už ses rozhodla?" zeptal se mě Scooter, u stolu. Právě je středa, a včera jsem to probrala s Justinem. ,,Ano, ale nejsem si jistá jestli jsem se rozhodla správně" povzdychla jsem si. Snad dělám správně, ale žádná odpověď nebude sto procentně dobře. Snad to všechno nezkazí. ,,Nechci" dokončila jsem svou otevřenou otázku. Nechci, všechno by to zničilo. Nechci aby o mě věděl každej druhej, který jde po ulici. Už tak zamnou chodí fanoušci Dalibora, ale to jim za zlý samozřejmě neberu. Občas je fajn si pokecat s lidmi, ale jen v určité míře. Podívejte se na Justina, nemůže pomalu vyjít ani ven jak je vždycky obklopený paparazzi. Zpívat můžu i tak. ,,Já v -počkat co?" zasekl se. Zakývala jsem hlavou ze strany na stranu. ,,Adele prosím" řekl Justin, který sedí vedle mě, stejně jako Dalibor. ,,Já chci mít vlastní soukromí. Ne aby mi lezli do zadku paparizziové" zvedla jsem se ze židle a chtěla odejít, ale ucítila jsem silnou ruku na mém zápěstí. ,,Lepší důvod nemáš?" zasmál se Dalibor. Na něj bych to neřekla. ,,Lepší ne" mrkla jsem. ,,U mě máš dveře vždy otevřený, ale podle mě děláš velkou chybu Adele. Mohla si to aspoň zkusit, kdyby to nešlo, mohla bys přestat" ne to ne, nechtěla bych se jen tak vzdát. Když jsem začala, dokončila bych to, ale já mám na začátek moc malé sebevědomí, a hlavně mám strach. Strach z toho, že budu pro lidi jen pro smích. To ale nemůžu vědět. Kdybych to zkusila, třeba by to vyšlo a mě by se to líbilo. Ale třeba ne, a já bych byla jen zklamaná. 

,,Jdu do sprchy!" zakřičela jsem, aby tam nikdo nelezl.Nic se neozvalo, ale i tak jsem pustila teplou vodu, vysvlékla jsem se a vkročila tam. Vzala jsem si nějaký šampón, který tam stál a namydlila si tělo. Šampón jsem nanesla i na vlasy, a vše to smyla. Ještě chvíli jsem po těle jezdila kapičky příjemně teplé vody a pak se rozhodla, že vylezu. Když jsem dala nohu ven, projela mnou husina. Nevím proč, ale najednou jsem změnila názor a znovu si tam vlezla a pustila vodu. Asi hlavně proto, že je tam větší zima než jsem čekala. Asi ještě 5 minut jsem dělala to stejný, jako předtím. Uvolnila se a přemýšlela. A to ne jen nad tím, jestli to mám nakonec přijmout nebo ne, ale taky, jestli je tohle všechno vůbec pravda. Jestli bych opravdu spolupracovala s někým, koho znají všechny velký Beliebers, jestli je Justin opravdu pravý, a taky proto, jak můžu mít zrovna já tokové štěstí. Mám Dalibora, což je asi to nejlepší co mě mohlo v životě potkat. Díky němu se mi život úplně změnil, i když nevím jestli k lepšímu. Ale jsem vážně moc ráda že ho mám. Bez něho bych byla nic. Pouhé smítko prachu, které sní být větší, a něco dokázat. Vlastně to musí být super, být něčím víc. Jsem ráda že jsem se dostala sem, ale popravdě se mi moc odjet nechce. Bojím se že už nikdy neuvidím Justina. Ano, to je můj "velký" problém. Musím ho prostě poprosit o fotku, i když to bude asi trapný. 

Jdu už dolů, kde nás čeká večeře. Nakonec tady zůstaneme o den déle, z čeho jsem byla nadšená, ale nedávala to najevo. Samozřejmě se moc těším i do Paříže, ale ta představa že znovu poletím, fuj! Navíc teď už tady nemáme rodiče a všechno si to musíme zařídit sami. Každopádně už jsem převlečená a celkově upravená. Asi se mě znovu zeptá, a já pořád nevím co říct. Je to vážně složitý už teď, natož kdyby to začalo. 

,,Tak co? Nezměnila si náhodou názor?" zasmál se Scooter hned jak mě spatřil. Já věděla že to přijde. ,,Vlastně jo...." rychle zpozornil. ,,Jsem si už na 100% jistá" povzdychla jsem si. ,,Že to beru!" koukla jsem se jak na to reaguje. ,,Ty-ty to bereš? To je skvělý!" zaradoval se Justin, a já se měla chuť smát nad jeho výrazem. ,,Jo" ušklíbla jsem se. ,,Dobře ses rozhodla Adele, nemusíš se strachovat" podal mi nějakou složku a propisku. Smlouva. To si ji jako bere všude? 

No fajn, zas tak dlouhý není ale už mi to trvá dost dlouho, tak tady máte to, co je. Snad vám to nevadí ale moc díky. Rozhodla jsem se že to nakonec příjme, ať je to akčnější. Nakonec bude tenhle příběh asi nekonečný :D Doufám že se Vám část líbila:)

Dalibor a jáWhere stories live. Discover now