Dalibor a já

48. Část

Po X-dlouhý době zase píšu:D Je to hlavně tím, že jsem vůbec nevěděla jestli pokračovat...A vy, co potřebujete psát hejty, nebo vás to nebaví, vůbec to nečtěte ;) Jelikož to píšu na tabletu, přepisují se mi slova:D Tak mi nepište, že to vůbec nedává smysl apod. :D

-----------------------

O pár měsíců později :

Dneska máme s Daliborem výročí. Máme se sejít v parku. Koupila jsem mu novou kytaru, protože se mu jeho rozbila. Radši Vám ani nebudu říkat jak se rozbila, ale mohl za to alcohol. Mezi tím časem co uběhl, chodil Dalibor na koncerty. Já většinou seděla doma a nudila se. Každopádně se Dalibor stal ještě slavnějším než byl. Má opravdu hodně sponzorů, a to ještě nemluvím o ty nepříjmul. 

Začala jsem se pomalu připravovat. Vzala jsem si na sebe světle růžovou sukni a květinový croptop. Jako obvykle lehký make-up a rozpuštěně vlasy. Nasadila jsem si své oblíbené bíle vansky a lososovou kabelku, do které jsem dala svůj mobil, klíče, peněženku a takový ty ostatní nezbytnosti. Nesměla jsem zapomenout na tu kytaru, která byla uložena v černém obalu( snad víte co myslím). Vyrazila jsem. 

Vyděla jsem postavu. Jeho postavu. Měl má sobě neúplný smokink. Vypadal krásně. V ruce držel kytici a menší krabici. Pomalu jsem přicházela k němu. Byla jsem téměř u něho, když se otočil.

,,Adél, vypadáš krásně!" pochválil mě.

,,Ty víc! " řekla jsem a usmála se.

Chvíli jsme tam jen tak stáli a koukali na sebe.

,,No, mám pro tebe dárek" řekl a podal mi obrovskou kytici.

Čichla jsem si k ní. 

Předal mi ještě tu  krabičku. Krabička byla lehká jak pírko. Myslela jsem si, že v ní nic není. Ale to, co v ní bylo pro mě mělo neuvěřitelnou hodnotu. Naše fotky. Naše fotky od první chvíle po přítomnost. Byla tam i naše fotka, když jsme se poprvé setkali v SS. Výtáhla jsem všechny fotky a přimáčkla si je k hrudi. Pak jsem si všimla, že to není vše. Pod všemi těmi fotkami byly dvě letenky. Letenky do Paříže. 

,,Líbí?" přerušil mě Dalibor.

,,Ehmm..ano, ale co ty letenky?" řekla jsem trochu  zděšeně.

,,Poletíme do Paříže! Všechno je zařízený, tak se nemusíš bát " řekl s klidem.

Popravdě, vůbec tam letět nechci. Moc dobře vím, co se tam děje. 

,,Vážně se nemusíš bát Add" řekl.

Nesnáším když mi říká Add. Příjde mi divný, že 16cti letí teenageři pojedou sami do  zahraničí.

,,Dobře, tady máš můj dárek" řekla jsem.

Předala jsem mu kytaru, a on se usmál. Bylo na něm vidět že je rád.

Povídali jsme si, a pak si šli sednou na lavičku vedle jezírka. Ptáčci zpívali, jezírko šumělo a slunce zapadalo. Seděli jsme a Dalibor mi dal ruku přes rameno. Koukali jsme na západ slunce.