Dalibor a já

Část bez názvu 33

Probudila jsem se na Štěpánově gauči. Rozhlédla jsem se a nikde nikdo.

,,Štěpáne? " zavolala jsem, protože bylo už asi 11 a Štěpán vstává brzo.

Jasně...Už mi to došlo. Jel za Emmou a Pavlem. Rozhlížet a chodila po různých místnostech jestli tam nenechal vzkaz.

,,Bingo!" řekla jsem si když jsem viděla vzkaz na lednici.

Stálo v něm :

,,Adél...Neuvědomil jsem si že dneska mám koncert. Rodiče jsou v práci...Asi budeš muset jet domů. Pak ti zavolám,pá:*"

Fajn..Pojedu domů. Jen vůbec netuším kde je tady zastávka..

Vzala jsem si své věci a vyrazila ven. Zastávka byla přímo tady, jen stál tam někdo povjedomej. Šla jsem blíž. Už jsem viděla na 100% kdo tam je. Byl to Dalibor a stál tam sám. Nechtěla jsem tam jít ale musela jsem dorazit domů. Šla jsem tam a snažila se s ním nenavést oční kontakt. Stáli jsme tam vedle sebe a nic nikdo neříkal. On si mě všimnul. Super.

,,Adél?" řekl nadšeně když mě viděl.

Neodpovídala jsem mu.

,,Psal jsem ti zprávy...Hodně zpráv..." řekl.

Já ho furt ignorovala.

,,Jdi si radši za Luckou..Ta už tam na tebe čeká.." řekla jsem najednou.

Na zastávce jsme stáli jen my dva ,takže jsme se mohli hádat.

,,Promiň.." omluvil se.

,,Tohle omluva určitě nespraví..." řekla jsem.

,,A to ti mám jako koupit auto?" řekl se zvýšeným hlasem.

,,A ty by si mi jako prominul kdybych tě podvedla? Ještě s tvým nejlepším kamarádem?! " zvýšila jsem na něj hlas já.

,,Ty mě taky podvádíš se Štěpánem... " zvýšil na mě hlas.

,,Já s ním nikdy nic neměla.....Navíc byl ten jediný kdo mi mohl v tu chvíli pomoct!" řekla jsem.

Jen jsme oba sklopila výraz protože tam vstoupila paní. Přestali jsme se hádat a přijel autobus. Autobus byl celý přeplněný. Ta paní si sedla dopředu a zbylí tam poslední dvě místa. Nezbývalo mi nic jiného než si sednout s Daliborem. Nebo sednout na zem nebo stát. Jelikož jedem asi hodinu , vážně se mi nechtělo ani jedno.