I want you II

~201~

Sára

„To na mě budeš pořád naštvaná?" Máma mi přinesla poslední talíře po dětech. „Nejsem naštvaná. Jen si pamatuju, jak jsi pérovala mě. Já s neumytýma rukama, nemohla ani lízátko." „Sáro, no tak... Jsou přece doma. Máš tu naklizeno, jak kdybys tu měla uklízečku a-" „Mami! Mlč! O čem to mluvíš?! Ano, uklízela jsem, kvůli vám, tobě. Jistě, jinak tu je bordel. Zakopáváme o hračky, sbíráme jejich pitíčka, pastelky a já nevím, co ještě, ale tohle zní jako výsměch!" „Neslovíčkař!" „Já neslovíčkařím! Jen ti říkám, že běžně tu tak naklizeno nemáme. Příště to tu nechám, abys viděla, jak tvoje vnoučata hledají cestičku mezi bordelem pomocí mapy! A ne, není to jen písek! Několikrát se už stalo, že jme pískoviště zapomněli zatáhnout, pak Zayn musel, díky pošahaným kočkám, celý obsah měnit. Lezou po zahradě, otíraj se tu o všechno... Psi se můžou zbláznit, a není nám to nic platný. Pokaždý, když přijdou ze zahrady, si jdou umýt ručky.
Není to jako v LA, kde jsme kočku na zahradě nikdy neměli a hlavně tam nebyli děti!" „Jsi bezdůvodně hysterická. Tak promiň!" „Nejsem hysterická, ale tys to udělala naschvál." „Prosím?" „Chceš se hádat!" „Ty se hádáš a řveš tu!" „Řvu, protože mám důvod. Jsi naštvaná kvůli svatbě, že nic nevíte, nechtěla jsem tvou pomoc s ničím... Takže mi den, před ní cucháš nervy." „Nevím, o čem to mluvíš!" „Slyšela jsem tě! S někým jsi před obědem volala a vztekala ses, že jsme nic neřekli! A víš proč?! Kvůli tomuto! Je mi jasný, že první co bude, tak všechno zkritizuješ a podobně, ale ty ses mě taky neptala, co by se mi jak líbilo, když jsi ty měla svatbu!"

„Mami, já chci jet domů." Vytřeštila jsem oči na brášku. Přiběhl, tahal mámu za triko a tvářil se naštvaně. „Zachu... Co se stalo?" „To Zayn!" „Co je s ním?" „Je hnusnej." Vyplázl na mě jazyk, mamka si jen povzdychla a odešla.

Jakýsi červík zloby zahlodal; ať si klidně jedou!

„Maminko?" „Ano?" Usmála jsem se k Zaynovi. Objevil se odnikud, kupodivu sám. „Kde je Katie?" „Bolí ji bříško... Už chci zítřek. Proč to nedáš do myčky?" „Nechci... Umyju to rukama." „Mám utírat?" „Ne, hezky si hrej." „Ty se na mě zlobíš?" „Proč bych se měla zlobit?" „Usmíváš se. Ale jen pusou. Ne očima." „Jsem trošku naštvaná, ale na tebe ne. Neboj se." „Tak jo. Mám tě rád." „Jen rád?" „Miluju!" Zasmál a pustil mě.
„Zaynie?" „No?" „Udělal jsi něco Zachovi?" „Ne. Proč?" Vykulil překvapeně očka. „Jen tak. Byl nějaký protivný." „Já nic neudělal. Jsem s Katie." Zaculil se a vypařil se z místa.

„Nechceš pomoc?" Semkla jsem rty, napočítala do pěti a doufala, že Waliyha nic nepozná. Odmítala jsem něco vysvětlovat.
„Ne, nechci. Díky, Wa- holky." „Fakt ne?" „Kdyby ano, řeknu." Zmizely, ze vzteku jsem začala nádobím třískat.
Cítila jsem zoufalství a chtěla brečet. Blbá, naprosto nesmyslná hádka! Jenže mamčiny oči nelhaly. Ona byla vážně naštvaná, že jsem ji o nic nepožádala, že jsme jim nic neřekli dopředu... A vlastně ji i bylo jedno, že mi den před svatbou, zkazí. Začínala jsem se děsit, co ještě udělá, aby mi zvedla tlak. Kdesi v mysli jsem cítila, a snažila si to nepřipouštět, že se bojím i o děti.
Myšlenky, že začínám být paranoidní a měla bych se léčit, přerušil Zayn.

„Lásko, máme myčku. Po tvé pravé ručičce." Jeho hlas byl protkaný něhou a zatím fyzicky nevyjádřenou starostlivostí. „Hm." „Baby?" „Nemám náladu, Zayne. Jdi raději za nima, ať někdo nemá debilní kecy, že se jim nevěnujeme." „Ten někdo, je Monika?" „Hm." „Kotě, co se stalo? To kvůli písku?" „Písek bych ji odpustila." „Ale?" Objal mě. Silně mi stiskl boky, otřel se mi rty o vlasy a se snahou, napodobit scénku z Ducha, mi přejel dlaněmi od loktů ke dlaním. Ponořil dlaně, sebral mi houbičku a překryl svou dlaní mou. Držela jsem v ní talíř, potlačovala sykání a užívala si, jak jsou jeho rty něžné a vousy škrábou.
„Zaynie..." Frustrovaně jsem semkla víčka a zapřela se o linku. Tlačil mě na ni a dával si záležet. Ještě chvíli a začne mě něco tlačit.
„Co? Umývám nádobí." „A snažíš se mě přivést na jiné myšlenky." „Mmm... Na nadržené. Na tvoje nohy, kolem mých boků, na mou anakondu v tobě." „Zlobíš!" „A když toto řekneš Zayniemu, následuje něžné plesknutí po prdelce. Taky mě pleskneš?" Začala jsem se smát. V očích mu pobaveně blýskalo a spokojeně zamručel, když jsem ho objala a přitiskla se.