I want you II

~268~

Zayn

„Opravdu?" „Co?" „Miluješ mě víc, než na začátku? Byl náš první polibek dokonalý?" „Myslíš, že jsem lhala?" „Jen to chci slyšet, znovu." „Jsi ješitný." „To asi taky, ale víc jsem vděčný. Ty roky s tebou... Baby, život s tebou je dokonalý. Vážně bych se zbláznil, kdybych o tebe přišel." „Nepřicházíš a nepřijdeš." Šeptá mi tiše do úst, hladí mě ve vlasech a sladce se usmívá.

„Nepočítala sis dny?" „Už jsem je měla mít..." Špitla tichounce a s něhou ve tváři, mě políbila. Tlačí mi do hrudi, chce být nahoře a nedá mi možnost, ze sebe cokoliv dostat.

„Jsi hrozný! Chtěla-chtěla jsem tě překvapit..." „Sárinko." Usmála se a setřela mi slzu. Křečovitě jsem se usmál a položil jí dlaň na bříško.
 „Mám tam lásku?" „Možná ano." „Mohlo se to jen zpozdit, že?" „Hm... Proto jsem o tom já sama nezačínala, nechci, abys byl zklamaný." „Nebudu... Nebo... Nevím, asi ano, ale budu se snažit o to víc." Culí se, šeptá, že jsem blázínek a měl bych spát. Uvelebil jsem se jí na bříšku, hladil ji a zoufale v duchu prosil, aby zítřejší test byl pozitivní a aby, až půjde k doktorce pro potvrzení, nedošlo k omylu, že by byl test vadný.

„Jéé! Tati!" „Čau... Jsi zaspal?" „Uhm... Mamka říkala, že můžu být doma..." Už jsem byl na odchodu, stejně jako trojička. Vezl jsem je do školy a všichni tři teď zamrzli. Zaynie na schodech, jen v boxerkách, nejistě přešlápl a škodolibě pohlédl k sourozencům.
„To není fér!" Objevila se u něj Sárinka, vypískla a ocitla se v jeho náručí. „Kdys přišel? Mamka říkala, že do devíti a to jsem šla spát a tys tu nebyl!"
Potlačil jsem smích, Zaynie ji měl teď týden na starost, co se čtení pohádky na spaní týkalo a včerejší večer vynechal... Neodpustitelné.
„Vynahradím ti to, prcku. Nezlob se." „Děti, tašky a mazejte k autu." Remcali, fňukali že Zayn nemusí a má tak prodloužený víkend...
„Já- Můžu být doma?" „Mamka ti to dovolila, takže se můžeš klidně dospat, ale posekej zahradu, než se vrátím. A Zaynie?" „Ano?" „Je ti jasné, že si promluvíme?" „Dáš mi zaracha?" „Ne, protentokrát. Ale zapamatuj si, že pravidla platí a nezajímá mě, že ti už není dvanáct. Řekneš do devíti a naklušeš za minutu devět. Pokud se zdržíš, napíšeš mi nebo zavoláš." „Tati..." Potlačil jsem smích, sebral jsem klíče od auta a s vážnou maskou se k němu znovu otočil.

„Nezkoušej na mě mámin pohled." „To platí jen v její tváři, že?" „Zayne!" Musím odejít, nebo se začnu smát.
„Až přijdu, promluvíme si. Nebo snad nebudeš doma?" Škodolibě jsem na něj pohlédl a chlapík vzplál od bosých nohou až po konečky vlasů. „Dnes do desíti, maximálně!" „Je pátek..." „A ty jsi jiný pátky i víkendy zalezlý v posteli, a necháváš Sáru, aby se u tebe koukala na animovaný pohádky a přitom tě česala. Frajere, chceš být venku, chápu a nebudu ti bránit, ale menší vytrestání si zasloužíš. V deset doma a jestli ne, tak si mě nepřej." „Jasně..." Culí se, ví, že tak horký to nebude a já, sotva vlezu do auta se začnu smát.

„Co je, tati?" „Proč jako Zayn může být doma?" „On má nějakou holku?" „Konečně... Přivede ji?" „Sofi!" „No co... Aspoň holkám ze školy můžu říct, že už není sám." „O čem to mluvíš?" Děti se překřikovali, teď však napjatě poslouchali Sofču.
 „No když mě vyzvedává," Protočí panenky a opře se. „Tak se na něj usmívají a pak mi říkají, jak je hezký a že je škoda, že není s náma na škole." Protočil jsem panenky a pobaveně na ni pohlédl do zpětného zrcátka.

„Tatínku?" „Sáry?" „Můžu mít kluka?" Zaraženě jsem na princeznu pohlédl. Dvojčata ji utekla, doprovázel jsem ji ke škole a přitom už myslel na povinnosti do práce. Něco brebentila, ale teď si mou pozornost zajistila kompletně.
„Prosím?" „No...?" „Nejsi na to ještě malá?" „No trošku..." „Prdelko," Přidřepl jsem si, objala mě kolem krku a usmála se.
 „Na kluky máš ještě dost času. Co jsi, hm?" „Tátova holčička." „Přesně! A já se o svou holčičku nebudu dělit s nějakým syčákem!" Změnil jsem hlas, vypískla a smála se. „Co je moje, na to se co?" „Nesahá!" Dál se kření, nesu ji v náručí a u školy mě nechce pustit.
 „Já nechci." „Ale kušuj, máš přece krátko." „Maminka mě vyzvedne?" „Přijedu s maminkou, zajedeme nakoupit. Namysli si, co budeš chtít koupit. Něco dobrýho na mlsání, až se budeme v sobotu večer válet u pohádky." „Cokoliv?" „Hmm... Cokoliv." Vypískne, dá mi pusu a utíká do šatny.

„Co se křeníš?" O auto se mi opírala Sára. Byla sama cosi vyřizovat a s protáčením panenek kontrolovala hodinky. „Máš zpoždění, Maliku. A pak, že se čeká jen na mě. A nekřením se." „Ne?" Zachichotá se, narazila mi do těla a zvážněla.
„Zaynie mluvil o tom vašem budoucím rozhovoru... Vystřelil po snídani z domu, div se nepřizabil o Adamovi brusle." „Jen si do něj trošku rýpnu..." „Jasně, trošku." „Byla jsi v lékárně?" Broukla a ukázala mi v kabelce těhotenský test.
„Nechce se ti na záchod?" „I kdyby se mi chtělo, chci na to klid." „Chci být u toho." „Zaynie..." „Možná je v tobě moje dítě... Řekneš mi, že nejsi těhotná a pak nachystáš překvapení? Teď to tak nechci. Se Sárinkou a dopisem, to bylo krásný, pořád jej mám ale teď... Jednoho drobečka jsem ztratil, lásko, nemůžeš mě napínat." Uslzeně se usmála a zašeptala, že jen nechce, abych byl zklamaný, kdyby to teď nevyšlo.

„Tati! Tati! Můžu cokoliv?" „Co bys chtěla?" Dvojčata s námi na nákup nechtěla, jen si nadiktovala, co chtějí a vyhodil jsem je u mámy. Sárka si užívala postavení, momentálního jedináčka, a neustále o něco žadonila.
„Nemáš toho už dost?" „Ale maminko... Taťka řekl, že můžu cokoliv." „No jasně, k jídlu. Tohle sníš?" Culí se, drží krabici s párkem poníků a „nezbytnými" hovadinami pro ně.
„Prosím...! Tatínku..." „Dovolím ti to pod jednou podmínkou." Sára protočila oči, no jasně, nejmladší, umluví mě na všechno. Sárinka poskočila a kývla. „Nebudeš mě nutit, si s tím hrát. Nesnáším to." Změnil jsem opět hlas, poskočí, horlivě zakývá v souhlasu a zarazí se.
 „Nebudeš! Slibuju! Ale- Taťko! S panenkama ano?" Sára se hryzla do rtu, vyplázla na mě jazyk a poodjela s vozíkem dál.
„Netahej to, je těžký." Jen se usmála, mrkla na krabici co jsem vložil do koše a objala mě kolem pasu.

„Je rozmlazlenější víc, než Sofinka." „Užívám si jejího mumlání do tváře, jak je moje holčička... To už Sofi neříká." „Třeba, budeme mít další holčičku." „Chci další krásku." „Chlapečka ne?" „My budeme mít miminko?" Sárka se zaobírala dalšími hračkami, vypadala zaujatě a teď jen zvídavě koukala. 

*********************************
Děkuji! Jak za komentáře *tetelím se*, tak za gratulace :o) ♥♥♥