I want you II

~262~

Zayn

Cítil jsem jen hrdost. Jak na Zayna, tak Sofču s Adamem a Sárku. I přes to odporný a těžký, co se stalo, nám oni každý den vše vynahrazovali.
Jejich úspěchy, jejich nadšení, oni jako takoví... Jenže čím víc, měli svíček na dortech, tím míň mě potřebovali.
Začínal mi chybět dvouletý prcek u kolen, zubící se jako pizizubka a šišlající „táta". Chybělo mi učení dovedností, správných slov, větiček... Už i Sára, v osmi letech, nebyla taková jako dva roky zpátky. Chodila se stále, pravidelně mazlit, ale podstatně míň...

Smutek po mazlení s miminkem, jsem si kompenzoval s kluky u motorek, se Sofčou, když mi vyprávěla co zažila na závodech, kde její očka patřila jen mě a toužila vidět ten hrdý výraz, co jsem měl, když jsme sledovali kluky. A Sárinka – aniž by to doma někdo věděl, to bylo naše tajemství – se mnou nacvičovala balet. Mohli jsme se smíchy potrhat a tyhle šílený chvíle, jsme si užívali.

Jak rostly naše děti, tak stejně tak rostli sourozenci. Zach s Luckou měli stejně jako Zayn patnáct a naši z nich byli na mrtvici. Minimálně z bráchy. Ten byl děvkař snad od třinácti, kdy se podle Zayna, poprvé s kýmsi líbal. Střídal holky jak ponožky a mně pomalu vrtalo hlavou, proč ten náš playboy, nerandí.
Vrcholem bylo, když se mi u dveří pracovny objevil Adam, křečovitě se usmál a vysoukal ze sebe dotaz, jak má dát holce pusu. Zíral jsem na něj, nejistě zašoupal nohama a vešel. Se zoufalým výrazem mumlal s hlavou do země, jak se mu líbí jedna holka a chtěl by jí dát pusu, jen se bojí a stydí. Sám jsem byl rozhozený, že přišlo mrně, místo Zayna a zmohl se jen natolik, abych ho odeslal dolů za Sárou s komentářem, aby sledoval, jak dávám mamince pusu.
Byl doslova fascinovaný, pak mi do ucha šeptal, jak to vypadalo hezky a se zvídavým dotazem, proč se lidi líbají i jazykem a teď jsme to nedělali, jsem ho vstrčil do pokoje Zayna. Co mu řekl, netuším.

„Tati?!" „Zaynie..." „Já nejsem teplej!" Zasyčel Zayn a neměl daleko k výbuchu. „Nejsem buzerant!!!" Zmizel z patra se ozvalo prásknutí a Sára se mi v náručí obrátila.

„Jen pro to, lásko, že jsi chlap za tebou nepůjde s bolístkou." „S bolístkou?" „Není to tak dlouho, co přišel za mnou. Že se zeptal Katie, jestli by s ním nechtěla chodit, když se mají rádi od malinka a..." „Ona ho odmítla? A důvod? Proč jsi mi to neřekla?" „Ten, že se znají právě od malinka. Odešel od ní, motal se po uličkách a pak ji uviděl s Jamiem. Randí s ním... A proto, ten náš kluk, nechce holku ani vidět. A proč? Slíbila jsem mu to, lásko." S povzdechem jsem si nechal stáhnout hlavu níž.

„Lásko, on si holku najde. Jen mu dej čas, hm? Nebo z něj chceš mít Zacha?" „Ani omylem!" Sára se konejšivě usmála a vytáhla se na špičkách.
„Dětský lásky holt nemusí zákonitě vydržet." „Mhm... Ale nám, ta naše dětsky/pubertální láska drží stále dokonale." Broukla a omotala mi ruce kolem krku.
 „Už jsi zapomněl? Nenechám tě přece nikdy odejít hladového a nadrženého z domu. Jen jednou, by ses dotkl jiný a zničila bych tě." „Jak se můžu dotýkat jiný, když mám doma tebe?" Hladím ji po zadečku, začíná se mračit a já, nadrženě mumlu, ať se uklidní, že její tělo je moje droga...

„Taťko?" „Zayne..." Týden se mi Zayn vyhýbal a já jej nechával na pokoji. Odmítal jíst u stolu, zavíral se k sobě... Nechával jsem ho. Byť mě to iritovalo.
„Chci se omluvit, jak jsem vyjel." „Proč? Není důvod se omlouvat. Zařval bych taky." „Jo, jasně... Ale... No víš jak." „Jo... Kate...?" „S Jamiem..." Škubne rameny a ušklíbne se.
 „Zvláštní... Od chvíle co si pamatuju, se dívám, jak se chováš k mámě a k holkám. Jak je rozmazluješ, chráníš... Jak se s mámou mazlíš, kolikrát ani nevíte, že jsem si byl pro pití a viděl, jak se na sedačce k tobě máma tulí. Slyšel, jak se líbáte a mumlete si pěkný slova... Od malička si pamatuju, jak mámu objímáš, schováváš ji do náruče, jako nás, když jsme byli malincí... Myslel jsem, že když to budu dělat s Kate, tak spolu budem chodit, ale..." Do očí frajerovi vstoupily slzy. Znovu škubl rameny a popotáhl.

„I tens krček Adam, má holku...!" „Zayne, no tak..." Posadil se na pohovku a já zamknul pracovnu.
 „Ne vše vyjde na poprvé." „Jasně... Ale ty máš mámu a-" „A před ní, jsem měl pár nevydařených, rádoby vztahů. Být s holkou, od dětství až do smrti.. To je fakt jen pohádka." „Jo..." „Zayne, myslím to vážně. Máma je to nejlepší, co mě potkalo. Nebýt ní, nemám tebe, Áju a holky. Bez mámy, by byl můj život na hovno, myslím to vážně." Pozvedl obočí, jako kdyby nevěřil.
 „Když jsi byl malej, šeptal jsem ti slova o tom, jak mámu miluju, co pro mě znamená a co pro mě, znamenáš ty. Hele, za chvíli máš šestnáct, budeš mě potřebovat čím dál tím míň. Budeš chtít jen moje prachy a mazlení, pro který sis jako prcek chodil, se smrsklo už jen na poplácání po rameni... Zayne, jsi samostatný, o víkendech máš brigády, doma jsi málo, děláš motokros, holky na tebe stojí fronty! Utři slzy, chlape. Ty si můžeš vybírat." Ušklíbl se a otře si oči.

„Máma řekla, že ses nezměnil. Jsi jen starší, ale vypadáš pořád stejně. Má pravdu... Řekla mi, že jsem jako ty, v tvém věku a jsem tvoje dokonalá kopie. Řekla, to co ty. Že si můžu vybírat... Jenže já nechci vybírat. Chci uvidět holku, která se mi podívá do očí a vše se zastaví." Usmál se a posunul se ke mně. Přitiskl se a po dlouhé době, mi dal pusu na tvář.
„Řekl jsem, že budu jako ty, tati. Chci takovej být, ale chci holku, jako je máma. Holku, která tě ochočila. Taky chci být takový." Usmál se a zmizel.

S pomyšlením, jak jim Sára ukázala, že mě dokázala zkrotit, moje mužství utrpělo porážku. To stejné pronesl i Adam. Chce být taky zkrocený... Ironicky jsem si odfrkl a sešel dolů.
Z práce jsem přišel naštvaný, vyvztekal se nahoře a teď jsem byl schopný, se na děti usmát bez falše a nechat je, aby na mě vychrlili veškeré zážitky.
Holky štěbetaly, seděly mi na klíně a obě mě spokojeně hladily po vousech.

„Půjdu za maminkou, na chvíli. Chcete si něco pak zahrát?" „Fotbal?" „Tak ukecejte kluky. Já ukecám mamku, hm?" Bojový pokřik, odpelášily a Sára tichounce vypískla.
Shrnul jsem můj a Zaynův rozhovor, dožadoval se svých pravomocí a nadrženě jí do úst mumlal, že ranní probuzení bylo božský, ale chtělo by to teď dovršit. Smála se, bránila...

Max i máma prošli do naší zahrady, seděli s kávou u stolku a sledovali, jak naše rodinka řádí s kopačákem. S úsměvem jsem sledoval, jak kluci vysvětlují holkám techniku, jak nad nimi protáčí panenky...

„Lásko? Co je?" „Nic." Zavrtěla Sára hlavou a dřepla si. „Mamko?" Odstrčil jsem Zayna sám si k Sáře dřepl.
„Lásko, co se děje?!" „Nic." Usměje se a očima mě doslova pohladí. „Máš to?" Ztiším hlas a vytáhnu jí zpět na nohy. „Ne... Jen mě prostě zabolelo v podbřišku. O nic nejde, jen teď hrát nebudu. Jdu se osprchovat." „Mám jít s tebou?" Laškovně se usmála a zvedla obočí. „Umyju ti záda a nic nebudu chtít. Jen nechci, abys byla sama. Víš, jak se bojím když tě bolí něco dole... Jednou mi ta hrůza stačila!" „Neboj se." Šeptla mi do rtů a utekla.

*******************************
Děkuju :o)