I want you II

~241~

Zayn

Děti byli úžasný... Brebentili, jak se na malou těší, pomohli mi připravit postýlku, vyzvedl jsem objednaný kočárek, složil ho a spokojeně se díval na děťátka, jak se na zahradě koulují.

Proběhlo několik rozhovorů s tátou a Monikou, dotaz ohledně příjezdu, když je Lucka i se Zachem nachlazená, jsem zamítl. Sárinku si ještě užijí a teď stejně byla ve stavu, kdy byla nejspokojenější u nás dvou.
I ji jsem zkoušel vousy poškrabat a ona roztáhla pusinku, od ucha k uchu... Sára jen protáčela panenky a já si vysloužil ránu do hrudi.
„Kdo mi dal zákaz se holit? Kdo miluje, když mu přivádím orální rozkoš a vousy škrábu, co? Kdo si to užívá a má pod zadečkem mokré kolo?" Špulí uraženě pusu a vítězoslavně se uchechtne. „Však se ohol, ale pak-" „Nenene, určitě se holit nebudu. Přece nepřipravím i Sárinku o pocit škrabkaní na tělíčku." „Tohle zní pedofilně." Zasyčel jsem a rozběhl se za ní.
Provázel nás překvapený výkřik dětí, následovaný smíchem...

Každou minutu doma, jsem si užíval. Děti si byli vědomi, že za nějakou dobu budu zase chodit do práce a rvali se, aby se mnou mohli být.

S kluky jsem stavěl lega, zlobili jsme Sáru, když jsme si kopali v obyváku, ze kterého nás vyhnala do haly, kde jsme samozřejmě okamžitě rozbili obraz... Ops...
Sofinku jsem rozmazloval sladkostmi, které jsem ji nenápadně podstrkoval, blbnul s ní s jejími autíčky pro panenky, dokonce jsem se i snížil, abych ty panenky přebaloval a oblékal – „Co tu děláte?" Sára scházela z patra. Držela vyspinkanou Sárinku a skláněla se s ní ke mně, abych oběma mohl dát pusu.
Seděl jsem na schodech, nohou drndal kočár, držel panu a pleskal ji po zádech. Sofinka stála u malé skříně, kterou jsem ji vyrobil, kde měla oblečky na panenky, když s nimi šla ven. „Nemůžou chodit v tom, v čem byly domá... Táti..." Protáčela panenka, nadšeně ječela, když jsem skříňku uviděla.
„Hrajeme si." „No to vidím. A na co? Vy jdete ven?" „Neee... Já su maminka a tatínek... Tatínek je tatínek." „Oh... Jsi měl říct, že jsi bigamista." „Sáro!!" Jen se smála, já protáčel panenky... -

Jakmile Sárinka spala a Sára měla vše co dělala hotové – odmítala mě k čemukoliv pouštět, stačilo, že jsem zabavil děti ona tvrdošíjně opakovala, že alespoň vyběhá co nabrala – přidala se k nám.

Návrat do práce byl pro mě šíleným. Léčil jsem se z toho týden, dobře, nadsázka, ale fakt se mi nechtělo.
Než jsem se otočil, měla malá půl rok, s naší pomocí se udržela na nožkách, zajímala se o svět a jakmile jsme někde něco zapomněli, měla to v puse. Mrška se dokázala přitáhnout stolu a udržet se na nožkách na pár sekund i bez nás.

Zaynie byl opět dokonale svědomitý a nutil i dvojčátka. Mohl jsem jít kouřit, Sára v klidu vařit oběd a malá mohla sedět s nimi v obyváku, zatímco Zayn dělal úkoly a dvojčátka si s ní hrála.
V duchu jsem si říkal, že Sárinka není tak úplně pro Sofinku.
Spíš mi přišlo že byla pro Áďu... Přece jen, Sofča tíhla k Zaynovi, o Sárku se už moc nezajímala. Jasně, mazlila se s ní, pomáhala... Ale přece jen ten Áďa se o ni staral víc a malá to věděla. Přelézala k němu, pusinkoval ji... Nebylo s podivem, když první jméno sourozence nebylo „Zaynie" ani „Sofi" ale „Ája". Ten z toho měl Vánoce, a mohl Sárinku umačkat. Jenže... Než došlo na radost z toho, jak malá začíná brebentit, museli jsme se vypořádat se záležitostí, o které jsem si myslel, že je za námi. 

*******************************************
Velké díky za krásné komentáře! :o) ♥♥