I want you II

~254~

Sára

S omluvným výrazem jsem pohlédla k Zaynovi. Položil se na břicho, musela jsem jej přelézt, abych Kate mohla udělat culík a pak ji vyvedla ven.

„Co je strejdovi?" „Bolí ho hlava. Z tebe." „Proč jako?" „Víš, dřív jsi byla milejší. Taková nevinná, hodná. Jsi pěkně drzá." „Nejsem." Nafoukne papulku a překříží ruce.

„Tak poslouchej, kamarádko. Vzali jsme tě sem, abys mohla být s kamarády. Zapomínáš, že strejdu máš poslouchat na slovo? Ještě chvilku zlob a dostaneš od něj na zadek a žalování mamince nebo tatínkovi ti pak nepomůže." „Teto! Ty mě vydíráš!" „Kate!" Zatřásla jsem ji ramínkem a sklonila se.

„Budeš zlobit a já zakážu Zaynovi, aby si tě jednou vzal za ženu." Zbledla, pusinka se ji zatřepala a prudce vrtěla hlavičkou. „To-to nemůžeš teto!" „Ale můžu! Kate, co to s tebou je? Tak jak okřikujeme za těch několik hodin tebe, jsme nemuseli ani děti. Jsi opravdu nějaká moc zlobivá." „Já za to nemůžu." „A kdo?" „Mamka." „Mamka?" „Jo... Hraje si jen s Nicole a Niallem a na mě prdí." Nafoukne tvářičky a povzdechne.
„Proto chci být u vás. Strejda si s náma hraje, aji ty. A pokaždý je něco dobrýho, sladkýho! Já bych chtěla být vaše." „Kate..." Vrtím hlavou a hladím ji ve vlasech. „Proto zlobím. Když zlobím, mamka si mě všímá." „Ale takhle se chovat nemůžeš. S mamkou si promluvím, až se vrátíme, ano? Ale buď teď hodná, tady přece odmlouvat ani zlobit nemusíš." „Mám se strejdovi omluvit?" „Až půjdete spát, hm? Půjde vás uložit. On přece říká ty nejlepší pohádky!" „Jo! Pohádky o Batmanovi jsou nejlepší!" Směje se, utíká za dětmi...

„Co ty urážlivko?" Zayn jen zamručel a milostivě se přetočil na záda. „Co chtěla, cácorka?" „Chce se ti omluvit, za to jak zlobila." „Ale, jakto?" „Vypadlo z ní, že zlobí kvůli Lucy." „Nerozumím." Přivíral spokojeně oči a chytil mě za ruku, když jsem jej přestala hladit po krku.
„Cože?" „Hm..." Zabručím, když povím, co mi malá řekla a posadím se mu na klín. Sotva to udělám, přibatolí se Sárinka.
Spokojeně sedí přede mnou, chytá tátu za prsty, kterými ji šťouchá do bříška a chechtá se.

„Promluvíš si s Lucy, já s Niallem... Nemůže zlobit, aby upoutala pozornost. Kdyby ti to neřekla, dostala by po zadku, až by zas něco odmlouvala. Ale takhle... Snad bude hodná, ale jestli ne, tak dostane. Nebude se mnou zametat dětsko."
Pobaveně jsem na něj pohlédla. Chápala jsem ho, ale v tuto chvíli...

Sárinka mu věnovala uslintané pusinky, nestačila polykat, jak klokotala smíchy a teď se mu opírala ručičkama o ramena a slintala mu nad obličejem.
Plácal ji po prdelce, druhou ji šimral na krčku... Vypadalo to vtipně a v souladu s tím, co říkal...
Naše děti s ním zametali a teď pronese, že s ním nebude zametat dětsko.

„A nekoukej se tak." „Jak?" To na mě přes Sárinku vidí?
„Tak pobaveně! To, že mám oslintanou tvář a ušpiněné trika od ublinknutí a přesnídávek neznamená, že se mnou bude cizí dítě jednat, jako kdybych byl jemu podřízený." Vybuchla jsem smíchy a naklonila se.
Pobaveně se culil a mrknul.

„Zametat se mnou můžou jen naše děti a ty. Víš, že vás miluju, udělal bych všechno a nerad děti trestám, ale když není na výběr." Výmluvně zvedne obočí a se zamručením mi procpe jazyk do úst...

„Mami, projdeme se a vrátíme se. Hlavně ať Sárinka nic nespolkne, kluci ať se nehádají a holky jsou v pohodě, snad." Máma protáčí panenky, vyhazuje nás. Konečně můžeme být jen spolu, bez smíšků a pro několik hodin nebýt rodiči.

Drželi jsme se za ruce, na tvářích nám seděl úsměv a já, pobaveně, pohlédla k Zaynovi. Zvedl obočí, pak mě od sebe na délku paže, aniž by pustil mou dlaň, odstrčil a následně mě k sobě přitáhl. Narazila jsem do jeho těla a zvedla se na špičkách.
Hladil mě po tváři, něžně se usmíval a skláněl se.

„Miluju tě." „A já tebe." „Jsi moje Baby, víš to?" Dusím smích a kývám na souhlas. S vypísknutím jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Držel mě pod zadkem ve vzduchu a tiše se smál.

Uteklo několik minut, během kterých jsme si vyznávali lásku a pak se vydali dál.

Zhroutila jsem se na trávě pod nápisem a rozhlédla se kolem nás. Za těch pár let nepřítomnosti se okolí rozrostlo o několik dalších, velmi drahých a luxusně vyhlížejících domů.
„Ale-ale." Dusil smích a uvelebil se mi v nohách. „Až začnu být těžký, řekni." S něžným úsměvem jsem jej objala a bradou se opřela o jeho hlavu.
Spočíval mi hlavou na prsou, línými pohyby mě hladil po kolenou.

„Když jsme přijeli k našim, napadlo mě, co by vlastně teď bylo. Kdybys neotěhotněla se Zayniem. Třeba bychom jen randili, žili tady – pokud by nebylo Stylese – a třeba až teď, by se nám narodilo první." Než jsem stačila odpovědět, zeptat se, jestli snad lituje, povalil mě na záda a sladce se usmál.

„Vlastně si to nedovedu představit. Být tátou je úžasný, i když je to chvilkama náročný. Představa, že bych vlastně teď měl dospět, kdybychom čekali první, mě děsí. Předtím jsem to tak nebral, bylo to rychlé vyspění, ale já dostal lekci už díky ochrnutí. Strašně jsem se bál, že se nepostavím, že ti neudělám další lásku, že budu chlap na hovno. K čemu bych byl, hm, kdybych nemohl stát před tebou a chránit tě? Nedal bych to. Dopadlo by to tak, jak jsem ti jednou řekl.

Našel bych si bydlení pro invalidy a snažil se najít práci z domova, protože bych určitě odmítal chodit mezi lidi a dával ti všechno. Nechal bych si jen na vyžití, ale zaopatřil bych tebe a Zayna." „Nemluv tak! Je to přece dávno. Jsi v pořádku, vše je tak, jak má být a hlavně, copak jsi stále nepochopil, že i kdybys byl na vozíčku, tak bych se tě nevzdala? Je jedno, co se stane, já se tě nikdy dobrovolně nevzdám." Usmívá se, přikyvuje, šeptá že totéž cítí on a na chvilku zabrousí k mému možnému náznaku rakoviny.

Nevím, jestli to bylo místem a jakousi nostalgií v něm, ale sliby které mezi námi teď padaly, měly najednou jinou váhu. Byly procítěnější, naléhavější... V očích se mu zrcadlila láska, ujišťoval mě že vždycky všechno zvládneme, nepůjdeme od sebe a až nám začnou děti dospívat, stanou se z nás zase puberťáci. Bylo to úsměvné, místy vtipné.

„Nedáme si repete?" „Repete?" „Mhm." Broukne a rozhlédne se kolem nás. „Milovali jsme se tu minimálně, nemyslíš?" „Co když někdo půjde?" „Neuvidí nic, co patří jen mně." Stáhl si bundu a dal mi ji pod zadek.
„Už chápu, proč jsi neremcal, že si beru sukni." „Plánoval jsem to, sotva jsem se ráno vzbudil." Kření se, dožaduje se polibků a i když z něj mluví nadrženost, smysly má napnuté a kontroluje jak sluchem, tak očima okolí. 

******************************************
Taky bych jinak Kate pleskla, moje nervy by to asi nezvládly =D =D 
Děkuju :o) ♥