I want you II

~217~

Zayn

Blomcali jsme ulicemi, které byly v Paříži vyhlášené. Sára však byla jako na pérkách; chtěla k Eiffelově věži a i když ji ulice ohromila a šeptala, jak se sem na stáří přestěhujeme, táhla mě pořád tam.
Pobaveně jsem se culil, majetnicky ji svíral v sevření kolem pasu a přemýšlel, jak zareaguje, až vyjdeme po návratu na hotel na terásku.

„Bože! To je nádherný!"

Konečně jsme se dostali pod věž. Kolem nás byla hromada turistů i místních a moje žena vypískla jako malá holka. Zajistila si pozornost, pár vteřin smíchu a s rudnoucími tvářemi se mi schovala v náručí. Dusil jsem smích, hladil ji, líbal do vlasů a uplynuly asi dvě minuty a táhla mě ještě blíž...

„Ne!" „Ale no tak." „S tebou, nebo budem fotit jen výhled." Vyplázne jazyk, vítr ji cuchá vlasy a na nejvyšším bodě Eiffelovky, nějakých 275 metrů nad zemí, jsme sami. Do druhého patra po schodech, pak výtahem a její radost, kterou cítila byla šílená.
Neměla nejmenší tušení, že jsem zaplatil vstupenky a nahoře, nepředstíraným zapištěním dala najevo, jak je šťastná.
S povzdechem jsem ji k sobě přitáhl a vytvořili jsme několik vtipných, děsných ale i romantických selfíček s Paříží pod námi.
Nemohl jsem si pomoct, ale když mě tam líbala, přišlo mi, že je to úplně jiné. Víc... Emotivnější. Možná to bylo místem, nebo jen čistou radostí a vědomím, že pro pár dní nejsme rodiče, nemáme za zadkem děti a na pár hodin se můžeme vrátit do role puberťáků, co utíkali do přírody, aby mohli být spolu.

„Miláčku?" „Ano, lásko?" Sklonil jsem se k ní ještě o něco níž a hladil ji po tváři. Přivřela víčka, vytáhla se na špičkách a něžně mě políbila.

„Neutíkej mi v myšlenkách." „Promiň." Dusí smích, hladí mě a šeptá, jak mě miluje, že jsem ten nejlepší chlap a táta na světě a jen se mnou, je život nádhernej. Nemít mě, nechtěla by tu být. Nedokáže si představit, že bychom spolu nežili, že bychom neměli děti...
 „Jestli o tebe někdy přijdu, zblázním se. Život s tebou, je jako pohádka. Nádherná pohádka, kterou by chtěla žít každá." „Ale ne každá je princezna, aby si pohádku zasloužila." Usměje se, žadoním po polibcích a ještě několik dlouhých minut pobudeme na plošině a míříme dolů.

Ruku v ruce, po chvíli ji pouštím a drsně ji k sobě přitisknu. Drtím ji pas, omotá svou ruku kolem mého a za chůze chce pusu. Dám jí ji a věnuju pohled hrstce osob, co si ji prohlíží.
Zasměje se, zastaví nás a stoupne si přede mě.
„No tak! Je to naše svatební dovolená, tak se netvař jako vrah." „Tak ať si tě neprohlíží pohledem, jakým si vybíráš maso u řezníka. Jsi moje! Ještě jsi nepochopila, proč nesnáším, když někam jdeš beze mě?" „Nebuď tak žárlivý, blázínku. Jsem přece tvoje," Zvedne levačku a ukáže mi svatební prsten. „A já si je neprohlížím. Sexy chlapa mám doma, proč se dívat po jiných?" Samolibě se uculím, znovu ji obejmu a poněkud uvolněněji se vydáváme dál.
Zahodím rozumy, co mi jedou v hlavě - proč je všude plno volů, co mi po ní čumí?! – a užívám si okolí, to jak mě objímá, chvilkama hladí po boku a nezavře pusu.

Další ulička, tentokrát ta, co nás dovedla k hotelu. Myslel jsem, že se půjdeme podívat ještě někam, ale ona se ke mně v půli cesty přitulila a svádivým hlasem šeptala, že dominantu Paříže si nemohla nechat ujít hned v den příletu, nicméně, krásy Paříže můžeme poznávat i zítra a ona teď chce jinou dominantu.
Dusil jsem smích, ale ego mi létalo ve výšinách a nadrženým tónem hlasu, jsem ji důrazně šeptal do rtů, že dostane vždy, co bude chtít.

V apartmá mi utekla do koupelny, nemohl jsem za ní, zamkla se a já bych naštvaný. S párou od uší jsem se zavřel v té menší koupelce, škodolibě jsem si pomyslel, jak by se ji líbilo, kdybych si oholil vousy a zavrhl jsem to vzápětí, kdy mi jednou šeptala, že jestli to udělám, tak mi nedovolí orální sex. Užívala si, jak škrábu a já se o to připravit fakt nechtěl.
Válel jsem se v posteli a útrpně čekal, nepotřeboval jsem ji hned ojet, jen se mazlit... Ale to čekání!
Konečně se začaly dveře otvírat, chtěl jsem něco říct, ale zmlkl jsem a jen se díval.