I want you II

~206~

Zayn

Hladil jsem ji po bříšku. Spala, rty měla zkroucené do úsměvu, a i když byla tma, měl jsem před očima její namodralou tvář.
Pousmál jsem se. Vzpomínka, jak ji zářily oči, když šeptala, že na mně nechce nic měnit...
Přitiskl jsem se k ní ještě silněji. Nevlezl by se mezi nás ani nejtenčí kousek papíru. Zabořil jsem tvář do jejich vlasů, vdechoval, jak voní a znovu ji něžně začal hladit po bříšku.

Přesvědčení Zayna, že je v bříšku miminko, bylo tak silné, že i já začal věřit, že se nám to povedlo. Sára si teď, nechtěla test dělat. Počká, a až ke konci měsíce...
S pitomým úsměvem na rtech, myšlenkami nad svatbou a miminkem, jsem usnul.

Ráno mi ani pořádně nedošlo, co je za den a pusinkoval mě malý smíšek. Sofi se ke mně zavrtala, po ní Adámek i Sára. Vychutnával jsem si tuhle rodinnou pohodu, byť nám chyběl v posteli Zaynie a znovu vytuhnul.
Další budíček přišel ve chvíli, kdy mi Adámek napasoval patičku do žaludku. S heknutím jsem se vyhrabal z postele, přikryl děti a s šibalským uculením, se protáhl do koupelny.
Sářino mokré tělo, místy od pěny, mě lákalo, ale držel jsem se. Mydlil jsem ji záda, užíval si, jak slastně mručí.
„Lásko..." „Ano, lásko? Jen tě umývám." „Ale to nejsou záda." „Já vím, jsou to prsíčka. Dokonalá ňadra." Přejel jsem si jazykem po rtech a mlsně na ně pohlédl. Vyprskla smíchy, cákla po mně vodou a s pobaveným výrazem mě nechala, abych ji umyl, kde budu chtít.
Pomaličku jsem se dostával k nohám, žíňkou přejížděl přes hebkou pokožku a s grázlovským uculením, jsem ji chytil za kotník. Zbledla a pokusila se nohu vyškubnout. Došlo ji to.

„Ne! Já sama!" „To víš, že jo. Zatni zoubky, kočičko." Chvíli se zmítala, pak už jen odevzdaně ležela, plakala smíchy a zuřivě se kousala do rtů.

„Taťko!" „No?" Dosedl jsem na vanu a bavil se pohledem na ty dvě cácorky. „Já cu ham!" „Ah Bože... Kyselino. Tak pojďte, nachystáme papu." Anó. Ham! Ham!" Poskakovala Sofi, držela se za ruku Katie a druhou natahovala ke mně.
„Ty taky." Zažvatlala ke Katie. „Jo, jdeme. Strejdo honem. Všichni máme hlad." „A to dole nikdo není?" „Ne. Všichni ještě spí." „Tak jdem. Neutop se mi, takovou radost mi přece neuděláš." Sklonil jsem se k Sáře, líbnul ji do vlasů a snažil se dostat od ní. Blesklo se ji v očích a moje tepláky okamžitě zvlhly. „Blbečku!"
Sofinka vyprskla smíchy. Klokotala, stejně jako Katie. Se zapištěním jsem malou vzal do náruče a než stačila zapištět znovu, seděla ve vaně.
„Zayne!" „Tati!" Zjevně se ji to líbilo. Opřela se o Sáru, očka ji zářila a zubila se a rochnila se ve vodě. Katie stačila vzít roha dřív, než jsem udělal krok.
„Ty nejsi normální." „Je to věc, co bys na mně změnila?" Škodolibě jsem usmál.„Ne."

Seděl jsem na vaně, dlaní oplachoval ze Sofinky mýdlo. Stála Sáře mezi nohama, šplíchala po mně vodou a spokojeně se zubila.
„Teplá vodička?" „Ano." „Líbí se ti to?" „Moc. Ty taky, tati. Spolu." „Dnes ne, jinej den. Dáme si vodní bitvu?" „Šplích! Cáky cák!" Zasmála se, Sára si jen tiše povzdychla. Bitvy akceptovala, když jsme měli jen Zayna, ale bitva o čtyřech lidech... Divil jsem se, že jsme ještě nezničili podlahu.
Už omytou, zabalenou v ručníku jsem ji odnesl do pokojíčku. Adámek už byl u sebe se Zaynem, ten mu pomáhal se obléct. Sofi se pod mým dozorem oblékla, za ručku capala do kuchyně a vyškrábala se na židli.

„Ham!" „Ano, vydrž. A co se říká?" „Dobré ráno." „Doblé láno." Vybuchl jsem smíchy a mrknul na kluky. Přišli v pravou chvíli. „Dobré ráno." Přiběhli si pro pusu a posadili se. „Tak co, Sofi? Co se říká, když něco chceš?" „Na!" „Ne, to nám říkáš ty, když nám něco dáváš." Spiklenecké naklonění Zayna... Chystal jsem těsto na palačinky a čekal.
„Ploším, ploším. Papat." „Já ci pomoct." Omotal se mi kolem nohy Adam. Se soustředěným výrazem seděl na lince, mísu na těsto mezi nožkama a pomáhal mi držet mixér...