•49• Cara ❤️I

2.8K 123 5
                                    

Když jsme dojely ke Caře, okamžitě jsem si sedla na gauč, přitáhla si kolena k sobě, schovala do nich hlavu a tiše brečela.

Cara někam šla a pak se vrátila. Sedla si vedle mě a hladila mě na zádech. Podívala jsem se na ní a bylo vidět, že je jí mě líto. Malinko jsem se pousmála, ale znovu se rozbrečela.

''Barunko..'' Zašeptala.

''Tady máš kapesník na.'' Řekla a já se od ní odtáhla a vzala si kapesník.

Vysmrkala jsem se a snažila se potlačit slzy, které se opět chtěly vrátit na povrch. Cara se na mě pousmála a promluvila.

''Řekneš mi co se stalo.. Nebo to necháš na později?'' Zeptala se a já si povzdechla.

''Ne, řeknu ti to teď.. Jen.. Chtěla bych ti poděkovat za to, že mi tak moc pomáháš.'' Pousmála jsem se na ní a ona přikývla.

''To nestojí za řeč, Bar. Od čeho tu kamarádky jsou? Dnes ti pomůžu já, zítra mi pomůžeš ty.'' Usmála se na ně a já přikývla.

''A teď mi řekni co tě tak strašně rozptýlilo.'' Řekla a pohladila mě po stehně.

''Před třemi dny jsem si zašla k lékaři, aby mi potvrdil, že jsem těhotná.'' Začala jsem a Cara mi skočila do řeči.

''A jsi?'' Zeptala se a já přikývla.

''No nic.. Justinovi jsem nic neřekla, protože jsem se bála jeho reakce. Dneska ráno jsme se domluvily na pikniku. Vzal mě na jeho oblíbené místo a vše probíhalo dokonale, jako v pohádce. Do té doby, než se mě zeptal co se se mnou děje, že se chovám jinak..'' Nadechla jsem se a Cara byla napjatá jako struna.

''Já mu řekla, že jsem těhotná.. Chvíli mi nevěřil a pak zase věřil, ale přesvědčoval mě, abych šla na potrat, že mít rodinu ještě nechce.'' Posmutněla jsem, ale snažila se vypadat vyrovnaně.

''Bože, Bar.. To je mi tak líto..'' Řekla smutně a pevně mě obejmula.

Obejmutí jsem ji opětovala a vzpomněla si na Justina, při té vzpomínce mi ukápla slza.

''Tak jo.. Určitě jsi unavená, pojď si lehnout.'' Řekla a zvedla se z gauče.

Musela jsem se pousmát, protože je vidět, že mě zná. Kdykoliv totiž kvůli něčemu brečím, po chvíli odpadnu, protože mi to hodně ubírá energii. Cara mě dovedla do pokoje pro hosty, který byl světlý a na pohled velmi příjemný.

''Mám ti půjčit nějaké oblečení?'' Zeptala se.

''Jestli by jsi byla tak hodná? Všechny věci mám u Justina a tam se mi teď nechce.'' Promluvila jsem a Cara přikývla.

Otočila se ve dveřích a přešla chodbu, zašla do svého pokoje a za chvíli mi přinesla nějaké značkové tepláky, tričko, mikinu a overal na spaní. Musela jsem se na ní děkovně usmát a převlékla jsem se.

Cara mezitím někam ještě zašla a já už si lehla na postel. Po chvilce za mou přišla a sedla si ke mě na postel.

''Nechceš se dívat na film? Nebo tak něco?'' Zeptala se a já kývla do nesouhlasu.

''Já mám nápad.'' Usmála se Cara a někam odešla.

Po chvilce přišla a držela v ruce album, hned jsem věděla, co je to za album Naše album.
Když jsme byly malé, vymyslely jsme si, že si uděláme svoje vlastní album a každá z nás tam měla úplně stejnou fotku, kterou měla ta druhá. Já toto album mám schované v NY bytě a Cara ho má tu.

Musela jsem se usmát a na tu chvíli jsem úplně zapomněla na Justina a na to co se stalo. Cara si zalezla ke mě a rozevřela album, po chvíli prohlížení a vzpomínání na staré časy jsem usnula.

Z pohledu Cary:
Konečně Bar usnula, bylo mi jí tak líto.. Tak to dopadnout nemělo, ale dopadlo. Myslela jsem si, že Justin je jiný. No člověk se mýlí..

Když Bar usnula opatrně jsem vylezla z postele, přikryla ji a odešla z pokoje. Sešla jsem schody a udělala si čokoládu s mini mashmallowama. Sedla jsem si na sedačku a jen tak popíjela čokoládu.

Najednou mě napadlo si pustit film, který jsem si nechala udělat z fotek a filmů z mých mladých let, kdy jsme s Bar byly jedna. Přemýšlely jsme úplně stejně, každý den jsme chodily stejně ustrojené (i když jsme se nedomlouvaly), chodily jsme nakupovat, hrát si na hřiště, do kina na nové filmy... To byly časy.

Našla jsem to DVDčko a dala ho do televize, zapnula jsem ho a film začal. Neuběhly ani dvě minuty a domem se ozval zvonek. Protočila jsem očima a stopla film. Přešla jsem ke dveřím a doufala, že ten dotyčný nezazvoní znovu a tím nevzbudí Barču.

Otevřela jsem s nezájmem dveře a podívala se na toho dotyčného co mi tu zvoní. Byl to Justin. Chtěla jsem zavřít, ale on mi do dveří strčil nohu a já naštvaně zabručela.

''Co chceš?'' Prskla jsem mu do obličeje.

''Je tu Bar?'' Zeptal se.

''Ne není.'' Řekla jsem a znovu chtěla zavřít. Nedovolil mi to.

''No tak, moc dobře vím, že jsi tu její jediná kamarádka a že nikam jinam než za tebou by nešla.'' Promluvil a já vykulila oči.

''Jo a to jsi vzal kde? Pokud já vím, tak kvůli VS má víc kamarádek než jenom mě a za druhé. Mohla klidně odletět do NY. Nebo do Maďarska za rodinou, ta by jí určitě pomohla když né ty.'' Zamračila jsem se a znova chtěla zavřít dveře. Nedovolil mi to, že já se vůbec snažím?!

''Doprdele. Ty o tom víš?'' Zeptal se a já přikývla.

''Vlastně kvůli mě to ví Bar.'' Řekla jsem.

''Můžu dovnitř?'' Zeptal se a chystal se jít dovnitř.

''E-e. Ty zůstaneš tam kde jsi. Protože Bar tu není a ty tu nemáš co dělat. Nazdar.'' Zavrčela jsem na něj a přivřela dveře. Sláva.

Musela jsem se pochválit za to, jak jsem mu zavřela pusu.

Přešla jsem znovu do obýváku a sedla si na sedačku, zapnula jsem televizi a v tu chvíli přišla Barča.

''Kdo to byl?'' Zeptala se rozespale.

''Ále.. Jen pošťák.'' Zalhala jsem a zakryla to úsměvem.

''Jé.. Na co to koukáš?'' Trochu se usmála a sešla ty tři schůdky co tu mám.

''Na naše vzpomínky. Asi před rokem jsem si z filmů a fotek nechala udělat jeden normální film. Nechala jsem udělat dvoje CDčka, ale zapomněla jsem ti to jedno dát.'' Zasmála jsem se a ona si sedla vedle mě.

Po chvilce dívání znovu usnula a já hned po ní. Byla jsem unavená a ona očividně taky. Byla jsem ráda, že nebrečela, mrzí mě ten pohled když brečí.

Bieber Dancer [CZ] ✔  Where stories live. Discover now