•56• Sebastian

3K 128 3
                                    

Předem se omlouvám za chyby, celou kapitolu jsem psala na mobilu u televize, tak snad tu nebude hodně chyb.. Přeji příjemné čtení.
*******************

Z PŘEDCHOZÍ KAPITOLY

Z pohledu Justina: 
Barbara odešla na toalety a já v klidu sledoval první vystoupení, když ke mě přišel jeden z mužů z ochranky. 

''Pane Bieber, vaší přítelkyni odvezla sanitka. Na chodbě se jí udělalo nevolno a upadla na zem.'' Řekl mi a já okamžitě vyskočil na nohy. Mé Barunce a naší ještěrce se něco stalo?!

Hned jak jsem to zjistil nastoupil jsem do auta a jel do nejbližší nemocnice. Ochranka jela za mnou a doprovázela mě na každém kroku.

Samozřejmě to samé dělaly i novináři. Hned jak jsem vyběhl z budovy si mě začaly fotografovat a vyptávat.

*********
Minimálně už hodinu sedím na sedačkách a mám hlavu v dlaních. Barbara je na sále a já tu jen sedím a nedělám nic.

Tak moc mě to znervózňuje. Co když tam za těma pitomýma dveřma bojuje o život moje přítelkyně nebo dokonce naše miminko?

Najednou se otevřely dveře a já vstal, bohužel to byl jen planý poplach. Znovu jsem se posadil na své místo a frustrovaně si prohrábl vlasy.

Kdy už mi řeknou co se stalo? Kdy mi řeknou jak je na tom Barbara? Bože já mám takový strach..

Nevím jak dlouho jsem tam seděl, ale otevřely se dveře a v nich zůstal stát spocený ale usměvavý primář.

''Vy jste otec?'' Zeptal se najednou a já vykulil oči.

''Otec?'' Nerozuměl jsem.

''No ano, jste pan Bieber ne?'' Zeptal se a utřel si spocené čelo.

''A-ano, to jsem.'' Řekl jsem překvapeně.

''No tak to blahopřeji. Je to chlapeček. Vše proběhlo v naprostém pořádku a vaše žena je na tom dobře.'' Řekl a já se usmál jako sluníčko na hnoji.

''Děkuji, děkuji doktore. Mohl-mohl bych je vidět?'' Zeptal jsem se s úsměvem na tváři.

''Ale ano, tudy.'' Usmál se a ukázal na dveře přede mnou.

Okamžitě jsem vešel a podíval se po místnosti. Uprostřed místnosti na lůžku ležela upocená Barbara, která v rukou svírala to malé stvoření.

Nevim kde se to ve mě vzalo, ale začaly mi téct slzy, pomalu jsem přešel až k ní a podíval se mu do obličeje.

Usmívala se jako sluníčko a dívala se do té malé tvářičky našeho syna. Chytl jsem ji za ruku a ona obrátila oči ke mě. Usmál jsem se a ona také.

''Můžu?'' Zeptal jsem se a ona přikývla.

Pomalu ale opatrně mi podala to malé stvoření, které bylo lehké jako peříčko a červené jako tváře Barbary, když jsem ji říkal svůdná slova.

Usmíval jsem se jako blázen a hladil ho po tvářičkách. Věděl jsem, že tuto chvíli si budu pamatovat na vždy a že žádná cena Grammy mi nenahraní ten úžasný pocit táty a štěstí. Pro mě vždy největší a nejcennější cena bude rodina.

''A jak se bude jmenovat?'' Zeptala se najednou sestřička a já zvedl hlavu.

''Drew.''
''Sebastian.'' Řekly jsme nastejno a sestřička z toho byla zmatená.

''Sebastian Drew Bieber.'' Ujistila ji Barbara a já přikývl.

''Mohla bych si ho vzít?'' Zeptala se sestřička a já na ni hodil ublížený výraz.

Sestřička se tomu jen zasmála a řekla, že mu neublíží. Jen jsem přikývl a podal jí ho.

Na chvilku ho někam odnesla a já se přitulil k Barbaře a lehce ji políbil na rty, jakoby se každou chvílí měla rozplinout. 

Usmála se do polibku a já s ní, opřel jsem své čelo o to její a díval se ji do očí. Samozřejmě do té doby, než jsem zaznamenal ten typický řev malého miminka jsem se od ni ani nehnul.

Zvedl jsem hlavu, abych zjistil co se děje. Sestřička už pomalu stála u mě a nesla malého Sebastiana, který brečel až mi to rvalo uši a srdce.

''Ššš.. To bude v pořádku. Už jsi u tatínka.'' Konejšila ho a opatrně mi ho předala. Najednou přestal brečet a já se tomu zasmál.

Jen jsem se pousmál na sestřičku a sedl si zpět k Barbaře. S úsměvem se na mě podívala a pak na Sebastiána.

''Je nádherný.'' Řekl jsem.

''Ano to je.'' Uculila se a v tom mi začal zvonit telefon.

Sebastian se rozbrečel a já proklínal všechny svaté, proč já hlupák ten mobil nenechal doma.

Pomalu jsem Seba předal Barbaře a odešel do vedlejší místnosti kde byl klid. Zvedl jsem mobil a přiložil si ho k uchu.

''Panebože Justine, je všechno v pořádku?!'' Vybafla na mě rozrušená mamka.

''Ano mami, vše je v naprostém pořádku.'' Usmál jsem se a ona si nahlas oddychla.

''Mami je to chlapeček.'' Řekl jsem hned a ona byla chvíli potichu. Pak jsem jen slyšel tichý pískot a nakonec ten její výtězoslavný řev.

''To už je? Jezusi! Musíš mi poslat fotku! Chlapeček? A jak se jmenuje? Je zdravý? A jak se má Barbara?'' Začala na mě sypat otázky, na které jsem nestíhal odpovídat.

''Mami.. Mami. Mami!'' Houkl jsem a ona utichla. ''Buď v klidu. Je zdravý jako řípa. Barbara se má dobře a jmenuje se Sebastian, Sebastian Drew Bieber.'' Pousmál jsem se.

''Tak to je dobře. Sebastian.. Krásné jméno. Zlato, určitě chceš jít za nim a za Barbarou. Tak utíkej já to nebudu zdržovat.'' Řekla a típla hovor.

Chvíli jsem zůstal stát na místě hledíc na mobil, jestli to doopravdy típla a pak se rozešel k Barbaře.

Vedle jejího lůžka v malé postýlce ležel náš chlapeček, náš malý Sebastian.

Pohlédl jsem Barbaře do jasně modrých očí a zjistil, že nic jiného už nepotřebuji.

Klekl jsem si na koleno a začal.

''Barbaro Palvin, má nejmilejší přítelkyně, nejkrásnější společnice a nejlepší matko.. Vezmeš si mě?'' Řekl jsem a ona se usmála.

Bieber Dancer [CZ] ✔  Where stories live. Discover now