kapitola 33

349 32 0
                                    

Violetta

*Vešla jsem do jídelny kde seděli León a Fran. Posadila jsem se a podívala se na Francescu která se dívala na Leóna který se díval na mě. Trapas... my tři osamotě, v naprosté tichosti. Konečně dorazili i ostatní a my začali večeřet*

Král: Jaký byl váš den slečno...

*Podíval se na všechny dívky přítomné v místnosti a jeho pohled zastavil u mne. Sakra.* 

Král: Violetto?

V: Můj den byl skvělý, strávila jsem ho s Francescou a Camillou. Jsou to velice hodné a milé dívky

*Fran s Cami si všimly toho, jak jsem je vychvalovala před králem a usmály se. Chci aby vyhrála jedna z nich. Nestrpím královnu jako Ludmila*

K: To nebylo nutné. Stačilo odpovědět stručně.

*Achjo... už je to tu zase. Musí na mě být tak přísný? Co jsem komu udělala?*

V: Já- se omlouvám.

*Pokračovala jsem v jídle když jsem zaslechla tiché cinkání lžící. Podívala jsem se odkud ten zvuk vychází a zjistila, že to byl León. Ten se na mě vřele usmál, což mi trochu zvedlo náladu. Po večeři jsme se s Cami rozhodly jít ke mně do pokoje*

C: Doufám, že si Fran užije své rande!

V: Uhm

*Cami se začala procházet po mém pokoji a zastavila se u klavíru*

C: Zahraješ mi něco?

V: Jasně, proč ne?

*Začala jsem hrát svojí oblíbenou skladbu, o zakázané lásce. Cami poslouchala celá napjatá a prociťovala každý tón.*

C: Páni! Jsi vážně skvělá!

V: Vypadá to tak. Vypadala jsi totiž jako by ta píseň vystihovala něco co cítíš.

C: Ale ne, jsi jen až moc dobrá

V: Vážně? Cami. Nemusíš přede mnou nic tajit. Řekni mi co tě trápí?

C: Nic! Mám ráda prince, nikoho jiného. Teď mě omluv, musím jít.


Královský HlasWhere stories live. Discover now