Královský Hlas

kapitola 71

Violetta

*Podívala jsem se na Leóna a snažila se zadržet smích*

V: Vypadáš vtipně

L: Měla bys vidět sebe. Nepoužívej tolik líčidel

*Oba dva jsme se v tom silném dešti chytali smíchy za břicho*

V: Vypadám jako strašidlo

L: Zato moc hezké, promočené strašidlo. Pojďme dovnitř, nebo oba dostaneme chřipku

*Chytil mě za ruku a odvedl zpět dovnitř paláce.*

L: Jdeme

*Šli jsme po schodech dolů a zanechávali po sobě mokré stopy, které vedly k mohutným, dřevěným dveřím. Hned jak jsme vešli dovnitř, porozhlédla jsem se. Velký stůl zaplněn papíry, obrovský portrét královské rodiny a velká postel*

V: Tohle je tvá ložnice?

L: Ano, máš tu čest být první soutěžící, která tu je

V: A proč jsi mě sem zavedl?

*Odešel do vedlejší místnosti a vrátil se se dvěma ručníky. Jeden mi hodil, abych si usušila obličej a vlasy. Ručník jsem si hodila kolem ramen a pokračovala v prohlížení pokoje. V rohu jsem si všimla malé kytary, piána a mikrofonu*

V: Ty zpíváš?

L: Jen tak, pro zábavu ano

V: A zazpíváš mi?

L: No... dobře, ale jen když budeš zpívat se mnou. Já dobře vím, že zpíváš a hraješ na piáno, žádné výmluvy

*Vzal si kytaru a spoleçně jsme si zazpívali. Celou dobu jsme ze sebe nespustili oči a srdce mi bušilo čím dál tím rychleji*

L: Máš moc krásný hlas

V: D-děkuji

*Ani jsem nepostřehla kdy se vzdálenost mezi námi tak zmenšila, ale byl tak blízko, že mi položil dlaň na tvář a přiblížil se ještě víc. Byla jsem v šoku a nezmohla se na jediné slovo. Chtěla jsem ho políbit.*

L: Děkuji za hezký večer

*Když dořekl větu, něžně mě políbil.*

V: J-já nevím jestli můžeme zůstat přáteli, jestli se takhle budeš chovat

L: Tak nebuďme jen přáteli