kapitola 64

295 31 2
                                    

León

*Zaklepal jsem na dveře Francescina pokoje a ona sama mi otevřela. Služebné v pokoji nebyly*

L: Doufám, že nejdu mic pozdě

F: Ne, čekala jsem tu

*Posadil jsem se na židli, naproti posteli, kam si sedla ona*

L: Já... špatně se to říká...

F: Odcházím, že?

L: Je mi líto.

F: Nejsem rozzlobená, nebojte. Můžu se na něco zeltat?

L: Jistě

F: Co vás přesvědčilo mě vyhodit?

L: No... ty... nic jsi neprovedla. Řeknu ti pravdu, ale slib mi, že to nikomu nepovíš. A že ke mně budeš upřímná

F: Slibuji

L: Líbí se ti Diego, že?

F: ...ano...

L: Také se mu líbíš. A myslím, že byste měli být spolu. Nic jsi neudělala, jen myslím, že bys měla být s tím, koho máš opravdu ráda.

F: Tak to vám děkuji. Vážně jsem nic takového nečekala

L: Kamarádi?

F: Kamarádi. Teď je řada na mě.

L: Povídej

F: Violetta je skvělá holka. Davejte na ni pozor

*Musel jsem se v duchu zasmát, ale nakonec jsem přikývl*

L: Neboj se.

F: Odjíždím zítra?

L: Ano, užij si zítra poslední den s Violettou. Odjedeš večer. Máš kde být?

F: Bydlím s rodiči

L: Ne, myslím s Diegem

F: Říkal, že má domek blízko paláce

L: Skvěle. Je pozdě, měl bych jít. Dobrou noc

F: Dobrou noc

Královský HlasWhere stories live. Discover now