Královský Hlas

kapitola 38

Violetta

-večer-

C: Je pozdě, myslím, že bychom měly jít

F: Ano, pojďme. Dobrou noc Violetto

V: Dobrou noc

*Holky odešly a já skočila do postele spokojená. Zvládly jsme to! Udržely jsme Cami daleko od Federica! Cítím se za to trochu provinile ale dělám to pro její dobro. Převlékla jsem se a snažila se usnout*

...

*Uplynuly dvě a půl hodiny a já jsem ještě vzhůru... mám divný pocit... něco mi říká, že to, co jsme dnes udělaly bylo špatné. Mé svědomí. Cítím se špatně. A budu se tak cítit dokud jí neřeknu pravdu. Nesnáším svojí pravdomluvnou stránku. Vykoukla jsem ven ze dveří abych se koukla jestli není nikdo okolo. Šla jsem ke Camilinim dveřím a zaklepala. Nic. Zaklepala jsem ještě jednou ale nikdo neotevřel. Tak jsem si otevřela sama. Světla byla zhaslá. Možná už spí. Došla jsem k její posteli a dostala panický záchvat. Není tady. Kde může být? V salónu nebude, ten už je určitě zavřený. Počkat. Pamatuji si, že dostala dopis. Podívala jsem se kolem a uviděla kus papíru vyčnívajícího ze šuplíku. Vyndala jsem ho a koukla se na obálku. Od... Juana Sabána. Kdo to je? Vytáhla jsem papír a začala číst.*

Drahá Camilo,

Jsem si jist, že se brzy uvidíme protože jedu k Leónovi na návštěvu. Potkáme se na chodbě, pod portrétem královské rodiny. Prosím, neříkej o nás nikomu.

S láskou, F.

*F. Kdo to... Federico! Proto chtěla několikrát odejít! Měla se s ním sejít! To je sice hezké ale co se stane až to León zjistí? Jsou teď spolu?! Musím je zastavit! Běžela jsem k Federicovi pokoji a chtěla vtrhnout dovnitř ale zastavil mě strážce*

S: Omlouvám se slečno...

*Přiblížil se a podíval se na mojí jmenovku*

S: Violetto.

V: Potřebuji mluvit s Federicem!

S: On tu není!

V: Kde tedy je?

S: To vám neřeknu

V: Musím to vědět! Teď mě pust!

S: Uklidněte se slečno. Máme určitá pravidla která se musí dodržovat

*Trochu jsem se zklidnila a podívala se na něj.*

V: Pane, potřebuji jen pět minut s Federicem

S: Omlouvám se ale ne.

V: Je to moc důležité, prosím, jen pět-

??: Co se děje??