Královský Hlas

kapitola 60

Violetta

*Celou cestu jsme jeli rychle, ten pocit byl skvělý. Na kraji lesa León zastavil a seskočil z motorky. Když jsem sestoupila i já, odtlaçil motorku mezi dva stromy.*

L: Nikdo by ji tu neměl najít. Jdeme

*Zamířili jsme neznámo kam. Když byl les za námi, zaçínala jsem poznávat cestu. Jdeme do mého města! Procházeli jsme prázdnými, tmavými uličkami*

L: Kde je váš dům?

V: Támhle

*Ukázala jsem na domek poblíž. Přišli jsme ke dveřím a já opatrně odemkla dveře klíčem, který byl na svém místě. Pod rohožkou. Vešli jsme dovnitř a rozhlédli se kolem. Vše je na svém místě, nic se nezměnilo*

V: Pojď, rodiče jsou tady

*Řekla jsem Leónovi zatímco jsem vešla do ložnice. Oba dva spali tak klidně. Přistoupila jsem k tátovi a zaklepala mu na rameno*

V: Tati, vstávat

Vt: Violetto, jdi zpátky do postele...

*Odpověděl rozespale. Když mu došlo co se děje, otevřel oči a podíval se na mne*

Vt: Vio!

*Sevřel mě do náručí a svým nadšením vzbudil i matku. Objala jsem i ji a cítila její slzy na svém triku. Pak jsem si vzpomněla na Leóna, který jen stál na prahu a nevěděl co dělat*

V: Mami, tatai, tohle je-

L: León. Rád vás poznávám.

*Podal si s tátou ruce a matku políbil na hřbet ruky.*

G: Vaše výsosti

L: Nenene, jen shoda jmen. Já jsem... kuchař v paláci.

*Co to dělá?*

Vt: Řekni nám, Vio, líbí se ti v paláci?

V: Ano, je to tam překrásné

Vm: A princ?

*Co mám na tohle říct? Před samotným princem?*

V: Je... uhm... velmi milý

*Řekla jsem jak nejvíc sebejistě jsem mohla*

V: Leóne? Nechceš počkat venku? Já přijdu za chvíli

L: Jasně. Rád jsem vás potkal pane. Madam

Vt: My tebe taky

Vm: Děkuji, že jsi přivedl naši dceru

L: To je maličkost

*S těmi slovy odešel*

Vt: Neprišli jsme na bál. Promiň

V: To je v pořádku. Potkala jsem Francesciny rodiče. A zaslechla jsem, že kluci odchází na vojnu

*Najednou dovnitř vtrhl León*

L: Violetto, musíme jít

V: Dobře... uvidíme se brzy

Vt: Drž se!

Vm: Hodně štěstí!

*Naposledy jsme se objali a Leon mě odvedl pryč*