kapitola 66

316 32 4
                                    

León

*Všichni kromě mě a Francescy už spí. Doprovodil jsem ji k autu a pomohl ji nasednout.*

L: Bezpečnou cestu domů

F: Děkuji

*Už jsem chtěl zavřít dveře ale někdo byl za mnou. Slysel jsem kroky. Otočil jsem se a spatřil Violettu ve starém dlouhém kabátu a teniskách. Rozběhla se k nám a objala Francescu.*

V: Uvidíme se brzy

F: Určitě.

*Violetta zavřela dveře a auto odjelo. Chvíli jsme stáli v tichu. Otočil jsem se k ní a všiml si, že jí po tváři stékají slzy. Chtěl jsem ji obejmout ale ona udělala krok zpátky a utřela si slzy*

V: Jaká byla dchůzka s Larou?

L: Byla fajn, myslím

V: Aha...

*Otočila se a zamířila zpět do paláce. Rychle jsem ji doběhl a chytil ji za ruku*

L: Já tě doprovodim

V: Já to zvládnu sama

L: Je něco v nepořádku?

V: Celý den jsi se mnou nepromluvil

L: Tak to se omlouvám ale-

V: Měl jsi moc práce s trávením času s Ludmilou a Larou

L: Žárlíš?

V: Ne

L: Ty žárlíš! Já myslel, že chceš být kamarádka, nic víc

V: Přestaň!

*Rozzuřená odešla do svého pokoje a nechala mě stát na chodbě. Já věděl, že něco cítí. A donutím ji mi to říct do obličeje, děj se co děj.*

...

*Vešel jsem do jídelny, kde seděla Ludmila. Je tu první. Zase.*

L: Dobré ráno

Lu: Dobré ráno

L: Jak se máš?

Lu: Skvěle, vy?

L: Dobře. Rád bych s tebou šel na schůzku. Přijímáš?

Lu: Ano!

*Objala mě zrovna když přišla Violetta. Rychle na nás pohlédla a pak si se svěšenou hlavou sedla na místo.*

Královský HlasWhere stories live. Discover now