kapitola 78

350 28 2
                                    

Violetta

*Od včerejška jsem se neusmála. Ani jednou. Lucie s Annou už mi sbalily věci a připravily mi šaty na poslední den. Bílé šaty. Když jsem byla připravená, sešla jsem do salónu, kde čekala Lara s Angie. Lara byla také v bílých šatech.*

La: Vypadáš skvěle

V: Ty také.

A: Dívky, je čas. Jsem na vás moc pyšná.

*Dovedla nás ke dveřím, kde stál León. Lara stála po jeho pravici, já po jeho levici. Oběma nabídl rámě a Angie otevřela dveře.*

A: Hodně štěstí.

*Začali jsme scházet schody, stovky lidí na nás koukalo. Také nás snímaly kamery a nemohla jsem si nevšimnout krále z druhého království. Postavili jsme se na naše místa a král začal proslov. Jediné, na co jsem myslela já byl můj domov, do kterého se brzy vrátím. León udělal krok vpřed a vznesl své rozhodnutí*

L: Budoucí královnou je-

*Zbytek věty byl přerušen hlasitým výkřikem a výstřelem. Královna byla tou, co zakřičela. Teď ležela na zemi a z hrudi jí tekla krev. Všichni začali křičet a utíkali pryč. Vojáci přiběhli na místo činu a začali bojovat proti vojákům z druhého království. Využili situace, aby nás napadli.*

L: Musíš odsud pryč!

V: Zachraň Laru

L: Ta už je pryč, teď ty!

V: Já-

*Zničehonic jsem slyšela ránu, velice blízko mě. León se bolestí svalil na zem. Rychle jsem shodila nejbližší stůl, aby nás zakryl, a klekla k Leónovi. Krvavou skvrnu jsem našla na jeho levém rameni. Dva vojáci k nám přiběhli, hned jak nás viděli.*

L: Dostaňte ji ven.

??: Ano, vaše výsosti

V: A co bude s ním?

??: Nebojte, dostaneme ho do bezpečí.

*Chytila jsem ho za ruce a podívala jsem se mu do polootevřených očí.*

V: Mám tě ráda. Nikdy jsem nepřestala.

L: Já tebe taky, Vio

*Políbila jsem ho. Pak mě vojáci odtáhli pryč, nechajíc Leóna osamotě.*

Královský HlasWhere stories live. Discover now