Královský Hlas

kapitola 59

Violetta

*Bylo na čase trochu procvičit mé schopnosti hraní na klavír. Seděla jsem u klavíru ve svém pokoji a hrála. Připomnělo mi to mé rodiče, a jak moc mi chybí. Najednou někdo zaklepal na dveře.*

V: Uhm... dobrý večer, Leóne

L: Ahoj, mohu dál?

V: Jasně...

*Vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře.*

L: Líbilo se ti na plese?

*...A zase jsem myslela na své rodiče*

V: ...Ano

L: A co-

*Zasekl se a podíval se na mě starostlivě*

L: Co ti je?

V: Chybí mi rodiče. Popravdě, chybí mi volnost. Kdybych je tak mohla potkat. Jen jednou.

L: Tak se převleč do svého starého oblečení. Uvidíme se za deset minut.

V: Počkej, co-

L: Prostě udělej co ti říkám. To je rozkaz.

*Odešel a já se převlékla do svého starého trika a džín. Obula jsem si tenisky a chvíli na to León zaklepal na dveře. Otevřela jsem a spatřila obyčejného kluka v kalhotách, vytahané košili a rozcuchanými vlasy, ne prince.*

L: Jdeme

V: Kam?

L: Věř mi

*Chytl mě za ruku a společně jsme sešli do spodního patra paláce*

L: Tohle je východ pro služebnictvo, tady kamery nejsou

*Vešli jsme do dveří a León zatlačil na zeď po jeho pravici. Zeď zmizela a na jejím místě stála velká, černá, kovová mašina s dlouhým koženým sedadlem. Tohle jsem ještě nikdy neviděla*

V: Co to je?

L: Motorka. Tohle je první motorka v našem království, ani otec neví, že ji mám

V: A... na co je?

*Posadil se na kožené sedadlo a nastartoval motorku, která začala vydávat docela děsivý zvuk.*

L: Pojď, posaď se za mě

V: Ne, na tohle si sedat nechci, je to nebezpečné.

L: Ale no tak. Riskuješ život skoro každý den a bojíš se motorky? Pojď

*Nejistě jsem se posadila za něj a on mi podal helmu.*

L: Pro jistotu

*Nasadila jsem si helmu a León vyjel ven. Chytla jsem ho kolem pasu, abych se udržela a dívala se kolem. Kam jedeme?*