kapitola 70

347 34 4
                                    

Violetta

*Vzbudila jsem se a uviděla Lucii s Annou. Obě dvě se usmívaly od ucha k uchu*

V: Pročpak se tak usmíváte?

*Neodpověděly. Když jsem přišla do jídelny, u stolu seděla jen Lara. Pak přišel León se svými rodiči, posadili se a začali jsme jíst. Párkrát jsem se podívala na Leóna. Jeho smutný výraz odpověděl na všechny moje otázky. Po snídani jsem si stoupla a chtěla odejít.*

Královna: Posaďte se prosím na chvíli, slečno

V: J-jistě.

*Posadila jsem se a podívala se na Laru, která byla stejně zmatená jako já. Když všichni dojedli, stoupli jsme si a král promluvil*

Král: Jste posledními soutěžícími. Dávejte si pozor a hodně štěstí.

*Král s královnou odešli a nedlouho po nich šla i Lara.*

V: Já taky půjdu

L: Počkej, půjdeš se mnou ne schůzku?

V: Dobře. Půjdu ráda

*Odešla jsem v klidu ale ve skutečnosti jen tak tak dokázala skrýt své nadšení. Co to se mnou je? Došla jsem do salónu a posadila se na pohovku zrovna když přišla Angie*

A: Dívky, nejdříve vám chci pogratulovat k tomu, že jste se dostaly tak daleko. Kamery byly před několika hodinami odinstalovány, aby byli lidé méně informováni a byli nedočkavější

La: Skvěle!

A: A mám pro vás úkol. Premýšlejte nad tím, co byste jako královny změnily. Vaše projekty budou odprezentovány v televizi, tak si snažte naklonit co nejvíce lidí. To je pro dnešek vše

*Hned jak odešla, plácla jsem sebou na pohovku.*

La: Copak?

V: Já nevím, o čem bych měla mluvit. Nemám žádný nápad.

La: Jsem si jistá, že tě něco napadne

...

*Otevřela jsem dveře a spatřila Leóna*

L: Ahoj

V: Ahoj, můžeme jít?

L: Jistě.

*Chytil mě za ruku a vedl mě po schodech nahoru. V téhle části paláce jsem ještě nebyla. Otevřel dřevěné dveře, prošli jsme a ocitli se hodně vysoko. Byli jsme na střeše.*

L: Na plese jsme neměli moc času si zatančit.

V: Vždyť jsme tančili

L: Já chci další tanec.

*Přitáhl si mě blíž a začali jsme pomalu tančit. Blízko sebe, dívali jsme se navzájem do očí. Všechno bylo skvělé, dokud jsem si nevšimla pár kapek na rukou.*

V: Možna bychom měli-

*Než jsem stačila dokončit větu, silný déšť nám začal promáčet oblečení. I v mokrém obleku a mokrými vlasy vypadal hezky. Zanedlouho se naše rty dotkly.*

Královský HlasWhere stories live. Discover now