Královský Hlas

kapitola 51

Violetta

*Skladála jsem si oblečení do tašky, připravena odejít. Lucii s Annou jsem dala volno. Najednou někdo zaklepal. Když jsem otevřela, podívala jsem se do paru oříškových očí a smutného výrazu*

V: Ahoj, pojď dál

*Vešel dovnitř a začal pochodovat po místnosti.*

V: Kdy odjíždím? Ať mám alespoň chvíli na to, abych stravila čas s Fran

L: Tý si vážně myslíš, že jim věřím? Já vím, žes to nebyla ty

V: Díky bohu

*Vděčná jsem ho objala. Věděla jsem, že mi porozumí*

L: A jak se tedy dostala ta lahev k tobě?

V: Nevím. Ani služebné o ní nevěděly.

L: Co nám může pomoct?

V: Co třeba kamery!

L: Ne, v pokojích kamery nejsou. A po chodbách chodí dost lidí.

*Zoufalá jsem se posadila na postel a on si sedl vedle mě*

V: Král musí být rád, že odjíždím.

L: ...ale ne...

V: To už je stejně jedno. Až se vrátím domů, zkusím si najít práci a vydělat nějaké peníze pro rodinu

*Po tváři mi začaly stékat slzy. Jen pomyšleni na to, že jsem se dostala tak daleko a teď zklamala rodiče mě bolí.*

V: Já... nechci domů

*Vyhrkla jsem, zatímco jsem se snažila uklidnit. León mě objal a já zabořila svojí hlavu do jeho košile*

L: Neplač. Nikam neodjíždíš. Já tě nenechám jít

V: Děkuju

*Odtáhla jsem se a León mi utřel slzy. Před několika týdny bych se na něj ani nepodívala. Ale teď jsme tu, sedime vedle sebe*

L: Vybal si věci. Já se o to postarám. A už prosim neplač

*Políbil mě na tvář, postavil se a odešel.*