kapitola 77

307 28 0
                                    

Violetta

*Vzbudila jsem se a cítila pod sebou promočený polštář. Co to...jo. Už si vzpomínám.*

...

*Lucie s Annou musely udělat hodně proto, aby mě dostaly ven z postele. Cestou do salónu jsem narazila do Leóna.*

L: Dobré ráno! Chtěl bych-

V: Nemluv na mě.

L: Já jen-

V: Ne.

*Chtěla jsem odejít, ale on byl rychlejší. Chytil mě za paži a přitáhl zpět. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření ale León mě držel pevně za obě ruce. Když jsem se na něj podívala, začaly mi slzet oči.*

V: Nech mě.

L: Co to s tebou je?!

V: Se mnou?! To bych se měla spíš ptát já tebe!

L: Co?

V: Příště až budeš s Larou, dej si pozor, ať vás nikdo nevidí

L: My-

V: Já chci domů.

L: Ale já-

V: Stejně by sis mě nevybral. Pošli mě domů.

L: Ale Violetto, já tě mám rád

V: Lži.

L: Já nelžu!

V: Ale já tebe ráda nemám!

*Když jsem to řekla, zhroutila jsem se. Pustil mě, já si sedla na zem a začala brečet. Posadil se naproti mě, položil ruku na moji tvář a utřel pár slz. Přiblížil se jak nejrychleji mohl a podíval se mi do očí. Takhle to nejde. Uhla jsem pohledem a León pochopil, co to znamenalo.*

L: Jdi se sbalit. Zítra bude poslední volba. Pozval jsem i nepřítele, tak nedělej žádné problémy.

Královský HlasWhere stories live. Discover now