Já, dívka z budoucnosti

2. Večeře u Potterů

květen 1980

Pomalu jsem se probírala. Páni, to jsem měla, ale zvláštní sen, pomyslela jsem si. Ach Aileen, ta tvoje bujná fantazie.

Na moment jsem si zkusila představit, jaké by to asi bylo propadnout se časem a ocitnout se někde v minulosti. Kdybych měla tu možnost, mohla bych dokonce změnit budoucnost. Usmála jsem se nad svými domněnkami.

Počkat! Opatrně jsem otevřela oči. Ležela jsem na pohovce v pokoji, který jsem v životě neviděla. Sakra, kde to jsem? Sáhla jsem si ke spánku a nahmatala mírně zaschlou krev. Spěšně jsem se posadila až se mi zatočila hlava a zvedl se mi žaludek.

„Lily! Už je vzhůru, pojď sem," uslyšela jsem mužský hlas v místnosti, který mě vyděsil. Prudce jsem se otočila za majitelem hlasu a opět se mi udělalo nevolno. Málem jsem se pozvracela.

„Jsi v pořádku?" přiskočil ke mně sympatický muž s uhlově černými rozcuchanými vlasy a brýlemi na nose. U Merlina, to je dozajista James Potter, Harryho táta. Poznala jsem ho bezpečně, protože to bylo jako bych se právě dívala na jeho syna.

I když jsem na malou chvilku zapochybovala, jestli to opravdu není sám Harry. Tuhle variantu jsem však v další okamžiku vyloučila díky tomu, že tento muž měl hnědé oči a na čele mu chyběla Harryho typická jizva, tvarem připomínající blesk.

„Jamesi," do místnosti vstoupila pohledná zrzka, s kterou jsem se na Příčné ulici srazila. "Říkala jsem ti, že jsme se s ní raději měli přemístit ke svatému Mungovi," Lily vyčítavě pohlédla na svého manžela a pak na mne a já se k ní nevěřícně obrátila.

Vylekala jsem se, co kdyby v nemocnici poznali, že nejsem z této doby. A já zatím neměla vymyšlený žádný plán.

„Ne!" vykřikla jsem nahlas. „Nic mi není," dodala jsem o něco klidněji a demonstrativně jsem se pokusila vstát, ale zavrávorala jsem a s Jamesovou pomocí opět usedla na pohovku.

„Neřekl bych," prohlížel si mě James zkoumavě. „Pojď, přemístím se s tebou, aby tě vyšetřili."

„Ne!" vykřikla jsem znovu. Oba na mě polekaně pohlédli a tak jsem pokračovala o něco klidnějším tónem. „Opravdu to není třeba. Nechci do nemocnice," přesvědčovala jsem je a na důkaz svých slov jsem se ze všech sil pokusila znovu postavit a tentokrát už to ustala. „Vidíte?"

Rychle jsem si to nasměrovala ke dveřím, kde jsem tušila východ.

„Nechceš zůstat aspoň na večeři? Za chvilku bude hotová," zastavila mě svými slovy Lily.

Zaraženě jsem se na ni ohlédla, neměla bych si zahrávat s minulostí, mohlo by to ovlivnit budoucnost a špatně to dopadnout.

„Prosím," přemlouvala mě, „kladu si tak trochu za vinu, že jsi upadla, bylo to kvůli mně."

„Ale ne, to nebyla tvoje vina," usmála jsem se na ni.

„Takže prostřu ještě jeden talíř navíc," konstatoval James rozhodně a zamířil do kuchyně.

Lily na mě ještě tázavě pohlédla a já mlčky přikývla. Neměla jsem to srdce odmítnout těhotnou ženu.

A tak mě Lily poslala trochu se upravit do koupelny. Dala mi čistou halenku a sukni. Omyla jsem si obličej od zaschlé krve, převlékla jsem se do vypůjčeného oblečení a trochu se zkulturnila. Poté jsem zamířila do místnosti, odkud se linula nádherná vůně pečeného masa.

„Mimochodem, jsem Lily Potterová," obrátila se na mne s napřaženou rukou v malé útulné jídelně. Měla jsem nutkání říct jí – já vím, ale ovládla jsem se. Přijala jsem její ruku.