Já, dívka z budoucnosti

14. Oslava, proroctví a Strážce

A bylo to tady. Letní prázdniny byli přesně ve své polovině a malý, nadaný čaroděj, Harry Potter, slavil svoje první narozeniny.

Lily nás k této příležitosti pozvala na slavnostní oběd.

Sirius se choval jako správný kmotr a chtěl pro svého báječného kmotřence vybrat ten nejlepší dárek ze všech. Pár dní jsem se jeho posedlostí bavila, když už si však hlavu lámal příliš dlouho a začal z toho doslova šílet, zželelo se mi ho a poradila jsem mu čím by Harryho mohl nejlépe obdarovat.

„To je přeci jasný," usmála jsem se na něj samolibě. „Jednou to bude stejně dobrý chytač jako jeho otec, musí se v tom podporovat odmalička, takže bys mu mohl koupit-"

„Koště!" vykřikl Sirius vítězoslavně.

„Jistě," mrkla jsem na něj, potěšena jeho náhlou radostí.

Další den jsme pak na Příčné ulici v krámku Prvotřídní potřeby pro famfrpál kupovali našemu oslavenci maličké koště.

U stolu jsem viděla pouze čtyři prostřená místa a rozhodně to nevypadalo, že by měl přijít ještě někdo další.

„Kdepak je Peter?" optala jsem se, když jsme dosedli k jídlu.

„A Remus dneska nepřijde?" doplnil mě Sirius s plnou pusou šťouchaných brambor.

„Peter už tu byl popřát Harrymu včera večer, dnes se nemohl dostavit," informovala nás Lily.

„A Remus má prý nějakou práci," ozval se James ještě než si vrazil do úst obrovský kus pečeného kuřete.

„Pro Řád?" zamyslel se Sirius a otřel si pusu do ubrousku. „Dnes přeci nemá mít službu."

„Nezmínil se o tom co má na práci," odpověděl mu James teprve potom co spolknul své velké sousto, „ale když o tom teď tak přemýšlím, zněl dost podivně," vzpomněl si.

Sirius se však stále dožadoval vysvětlení. „Tak kde teda je?"

„To opravdu nevím," James pokrčil rameny.

„Poslední dobou to však není poprvé co odmítl přijít a neřekl nám konkrétně proč. Ani co bude dělat," připustila Lily. „Naposledy jsem ho snad viděla na vaší svatbě."

„Třeba nechtěl, abychom věděli co bude doopravdy dělat," poznamenal James.

Tiše jsem pozorovala jejich dohady a pak jsem se Remuse prostě musela zastat. „Myslím, že vysvětlení je o mnoho jednodušší než si myslíte."

Všichni tři na mne vyčkávavě pohlédli. Pomalu jsem odložila příbor a vzhlédla jsem k těm zvědavým tvářím.

„A to je?" zeptal se Sirius netrpělivě.

„Ehm," odkašlala jsem si. „Zdá se mi, že Remus nám jen nechce dělat - jak se říká, páté kolo od vozu," vysvětlila jsem.

„To je přeci hloupost," rozesmál se James.

„Ano, je to naprostý nesmysl," přidal se k němu Sirius. „V tom musí být něco jiného..."

Jeho nedokončená věta zůstala viset ve vzduchu a každý z nás si mohl domyslet jiný důvod proč se nás Remus poslední dobou tolik straní.

A mě v tu chvíli došlo, že od tohoto okamžiku ho jeho dva nejlepší kamarádi začali podezřívat. Jejich nepodložené pochyby je nakonec dovedou k mylnému závěru, že to Remus je zradil.

V nastalém tichu fungoval zvuk zvonku, který se ozval u dveří jako bomba. Všichni jsme s sebou trhli a nadskočili na židli.

„Čekáme někoho dalšího?" podivil se James.

Lily odmítavě zavrtěla hlavou. „Nevím kdo to může být," ale zvedla se a šla otevřít, abychom se mohli dozvědět kdo je dalším hostem.

Hlas, který se k nám z verandy donesl byl nezaměnitelný.

„Brumbál?" vyhrkli překvapeně James a Sirius zároveň. I já se zatvářila ohromeně, byla jsem totiž přesvědčena, že nepřišel jen proto, aby popřál dnešnímu oslavenci.

Před několika dny se totiž udála další bitka se Smrtijedy a Lily i James byli u toho. Naplnila se tak tedy část proroctví profesorky Trelawneyové.

A taky, že mé tušení bylo správné.

Brumbál se s námi všemi vřele přivítal a samozřejmě přinesl malý dárek pro Harryho. Pak se k nám posadil a když se naše pohledy na kratičký moment setkali, napadlo mě, co může být důvodem jeho návštěvy. Chtěl Potterovi varovat.

Celou hodinku co s námi popíjel ledový čaj, ochutnával mandlový koláč a naoko bezstarostně si povídal, jsem byla jako na jehlách.

„Pane Pottere," řekl nakonec. „Mohl bych s vámi a vaší manželkou o něčem mluvit, zcela soukromě?"

Sirius se na mě obrátil, zatvářil trochu udiveně, ale nahlas se spěšně rozloučil. „My už jsme se zdrželi víc než dlouho, že Karo?"

Poslušně jsem přikývla. „Ano, půjdeme."

Navečer se pak Sirius ještě musel zastavit v práci pro nějaké dokumenty. Měl být pryč jen chvíli, ale zanedlouho po jeho odchodu mi sova donesla malý útržek pergamenu se vzkazem, že se o něco zpozdí, protože se ještě zastaví u Jamese a Lily.

Nemusela jsem ani hádat proč k nim šel. A tak jsem další dvě hodiny jen nervózně pochodovala z místnosti do místnosti. Hlavou se mi vířili veškeré ty myšlenky na budoucnost mých přátel a mého manžela. A výsledkem toho bylo akorát to, že jsem dostala silnou chuť to Siriusovi povědět. Říct mu všechno o tom co vím, že se má stát.

Z mých úvah mě vysvobodil rachot v předsíni. Sirius se vrátil domů, našla jsem ho jak sedí na malé stoličce, ruce opřené o kolena a hlavu schovanou v dlaních.

„Siriusi?" oslovila jsem ho tiše, ale vůbec nereagoval.

„Co je ti Siriusi?" když stále nic neříkala, přešla jsem k němu a opatrně se dotkla jeho ramene.

Teprve poté ke mně vzhlédl, jeho výraz mě však naprosto šokoval. „Stalo se něco?"

Jistěže stalo Aileen. Jsi snad takový hlupák?

Sirius neobvykle bledý zavrtěl hlavou. „Brumbál," zaskřehotal pouze.

„Brumbál? Co je s ním?"

„Vím o čem dnes odpoledne mluvil s Jamesem a Lily," jeho hlas byl tak podivně ledový a mrtvý až se mi sevřelo hrdlo a nemohla jsem vyslovit jediné slovo.

Sirius však mluvil dál. Nepotřeboval, abych mu na tak strašné věci odpovídala. To on se potřeboval vypovídat. Dostat ze sebe všechno to co já už jsem dávno věděla.

„...a pak po mě chtěli, abych byl jejich Strážcem tajemství," zakončil svůj monolog a unaveně si povzdechl.

„Hm," dostala jsem ze sebe jakési zamručení.

„Ale já přišel s jiným návrhem," pokračoval Sirius a mě se divoce rozbušilo srdce.

„Co... co jsi jim navrhl?" zadrhla jsem se.

„Aby se Strážcem stal Peter." Málem se mi zatmělo před očima, ono se to opravdu děje.

„Myslíš, že je to opravdu dobrý nápad?" nadhodila jsem.

Sirius se konečně zvedl a upřeně se mi zadíval do očí. „Ano, vím co si myslíš," nadechovala jsem se, ale Sirius mi položil prst na ústa. „To samé si myslel i James. Já se však domnívám, že je to ten nejlepší nápad."

Byl o své myšlence skálopevně přesvědčen. V tuhle chvíli po mě chtěl jediné - pochopení. A i když jsem ho pro tentokrát neměla mnoho, musela jsem být svému manželi oporou. Tak jsem raději mlčela. Opět.