Já, dívka z budoucnosti

13. Jako ve snu

Po rozhovoru s Brumbálem jsem měla ve své mysli o něco jasněji. Přemýšlela jsem nad tím už mnoho večerů. Peter Pettigrew měl vlastní vůli a možnost se rozhodnout. Jeho volba by se po mém zásahu jistě mohla zvrátit, jde však o to, jestli by to mělo nějaký význam. Co když to je tak, že Voldemorta dokáže porazit opravdu pouze Harry, tak jak si myslel Brumbál. Znamenalo by to, že i kdyby, Potterovi odhalili Petera, Pán zla by si mohl klidně najít jiný způsob jak se dostat k jejich synovi a připravit je o život.

A ještě něco mě napadlo při mé návštěvě v Bradavicích. Co když se tohle všechno - smrt a ztráty, které Harry za svůj život zažil měli odehrát, aby se z něj stal někdo, koho jsem znala já, ve své době, ten kdo porazí obávaného černokněžníka.

Naneštěstí tyto a další teorie mi nikdy nikdo nezaručí. Snažíš se tak ospravedlnit své rozhodnutí Aileen? Mám snad čelit svému neopodstatněnému strachu, že možná pošlu na smrt jediné opravdové přátelé? Ano, zřejmě to bylo zapotřebí.

V tuto chvíli, mě však trápilo něco zcela jiného. Uběhlo již několik dní od doby co jsem se dozvěděla o svém jiném stavu a já to stále ještě neřekla Siriusovi. Lily na mě začala docela naléhat, abych mu své malé tajemství prozradila co nejdříve. A já se vymlouvala jak jen to šlo, že čekám na tu správnou příležitost.

„Tak co, už jsi mu to pověděla?" To byla první otázka, kterou mě Lily obdařila hned ve dveřích.

„Ahoj Lily, také ti přeji krásný den," křečovitě jsem se na ni usmála a záměrně ignorovala její opakující se dotaz.

„Takže neřekla," konstatovala a maličko ustoupila, aby mě pustila do svého domu.

Došla jsem do jídelny, kde si Harry dětským žvatlavým hláskem četl z dětské knížky Moje první kouzla. Jemně jsem ho počechrala v černé kštici, malý ke mně zvedl hlavičku, vesele se na mě usmál a pak se dál věnoval své zábavné činnosti.

Složila jsem se na nejbližší židličku. „V práci jsem se měla dobře, pak jsem si řekla, že se za vámi na chvilku stavím," dál jsem si vedla svou a nevšímala jsem si Lily, která protáčela oči.

S povzdechem si přisedla a pohladila mě po ruce. „Já to s tebou přeci myslím dobře Kares. A Sirius má právo to vědět."

„Já vím," přiznala jsem nevrle. „Moc dobře to vím, ale mám strach."

„Z čeho prosím tě? Myslíš, že Sirius nechce dítě?"

„Dítě?" Sirius se zjevil v místnosti po boku Jamese z ničeho nic. Ani jedna jsme je neslyšeli přicházet přes Harryho neúnavné mumlání. „Čí dítě?"

Lily se zkroušeně kousla do rtu a mě ve vteřině polil studený pot. Zrovna takhle jsem si nepředstavovala, že by se Sirius tu novinku měl dozvědět.

Vyjeveně jsem pohlédla na Lily, která zrak raději sklopila a pak jsem vrhla nešťastný pohled na Siriuse.

„No víš," začala jsem s vysvětlováním, ale Sirius nebyl žádný hlupák.

„Jako naše dítě?" došlo mu celkem rychle. Naštěstí se netvářil nějak rozzlobeně nebo naštvaně, byl překvapený to ano, ale vesele překvapený. Přikývla jsem a oddychla si, vlastně mi spadl obrovský kámen ze srdce, že už to Sirius konečně ví.

Nadšeně mě popadl do náruče a ve vzduchu se se mnou několikrát zatočil. „To je báječné!" položil mě na zem a obrátil se na své přátelé. „Jamesi, Lily, slyšeli jste? Já budu mít dítě. Já budu táta!" rozjařeně brebentil mezi polibky, kterými zasypával postupně celý můj obličej. „Prostě báječné... To se musíme co nejdříve vzít. U Merlina, nemůžu tomu uvěřit, budeme mít miminko!"