Potions Teacher

D R U H Á

Pohled Carterový                                                                                                                                                   Když jsme dojedly, vzala jsem ještě kus masa pro Bronix. Bronix je můj had. Dostala jsem jí pár dnů před tím, než jsem musela sem. Je to zmije. Doslova. Když si procvičuji kouzla, vždy na mě syčí. Pak zjistím že jsem ji zasáhla.

,,Prosim tě Bronix! Je to maso!" ano. Bron odmítá jíst to maso. Prej jestli to není otrávený. A ano, mluvím hadí řečí. Povzdechla jsem si. Zase mě kousla. Díky bohu její jed na mě nepůsobý. Ale alespoň se najedla. Sešla jsem dolů, a zapojila se do porady řádu.

,,Ehm.. Co tu děláš teď je porada. A jestli chceš něco k jídlu chvíli vydrž" protočila jsem oči. ,,Brumbál říkal že vám prej míma čáry máry pomůžu někoho najít. Bohužel to byl rozkaz, jinak bych tu nebyla" zašklebila jsem se. ,,Aha. No fajn. Hledáme Mundunguse. V noci zdrhl, a sebou vzal i Kreaturu. A ten u sebe nosí rodinné šperky plné černé magie. Ale ten šperk, naušnice konkrétně, které potřebujeme se dá najít jen silnou černou magií a nebo mocnější magii. Takže pochybuju že to zvládneš" řekl Black a vysmál se mi. Vrhla jsem po něm zabijácký pohled ,,Dokázala bych to. Ale je to moc vyčerpávající a nechce se mi" vysmála jsem se naopak já. ,,Slečno Carterová já vám to nařizuji!" zahřměl Brumbál. ,,Ale pane profesore! Sám jste říkal že svou magii nemám používat, a ani se vyčerpávat. Takže teď jsem zmatena" zamrkala jsem. A ještě než stačili něco říct otočila jsem se na patě, a odběhla nahoru do pokoje.

Opřela jsem se o futra a poslouchala. ,,Jak se vůbec Carterová jmenuje křestným?" řekl jeden z dvojčat. ,,To tě nemusí zajímat!" řekla jsem, a protože o mě nevěděli, lekli se. ,,Co tu chceš?!" vyjeli na mě. ,,Žeby jsem tu měla postel?" uchechtla jsem se. ,,Ajo vlastně..." řekl. Podívala jsem se na postel a tam Bronix. Klekla jsem si a počkala než za mnou doleze. Všichni se na mě nechápavě koukli, a podívali se směrem jakým se koukam já. Grangerová a Weasleyová zděšeně zakřičely. Přiběhla sem Molly. ,,Co se tu děje?" řekla a pak si všimla Bronix a trhla sebou. ,,To nic. Jen se lekli Bronix" až přehnaně moc sladce a falešně jsem se na ní usmála. Což poznala a zamračila se na mě. Jen jsem protočila oči a šla jsem do koupelny, dát si sprchu.

Nakonec jsem si dala koupel. Relaxovala jsem ve vaně a pak jsem uviděla žiletky na kraji vany. Chvíli jsem se zdráhala, ale pak jsem ji uchopila do ruky.  Zhluboka jsem se nadechla a udělala jsem to......

Tak jo! To by bylo pro tuhle kapitolu vše. Doufám že se vám líbila, pokud ano nezapomeň dát vote. A pište co si myslíte že udělala. Takže

BaxČus 🤗🤗🤗🤗