Potions Teacher

T Ř I N Á C T Á

Pohled Carterový

Když dějiny skončily šla jsem do knihovny. Teď jsem měla volnou hodinu. V knihovně jsem si chtěla udělat úkol do dějin. Pojednání o založení Bradavic. Sice to  asi každý zná, ale my to máme napsat více do podrobna. Našla jsem si vhodnou knihu, usedla k jednomu ze stolků vzadu v knihovně a dala se do čtení. Pak jsem si z brašny vyndala brk, pergamen a inkoust. Pak jsem se dala rovnou do psaní. Když jsem měla hotovo vše jsem sklidila zpět do brašny a knihu vrátila na původní místo. Vyšla jsem z knihovny a šla na hodinu. Teď jsem měla přeměňování. Po cestě jsem potkala Bronix. ,,Kde jsi byla?!" sykla jsem směrem k ní. ,,Hledala jsssem sssváču."  lezla směrem ke mě. Čupla jsem si a nechala ji ať mi vyleze na ruku. Obmotala se mi kolem ní a já se rozešla na hodinu. Byla s Mrzimorem. Před učebnou jsem potkala Abigail. ,,Proboha co to máš na ruce?!" vypískla při pohledu na Bronix. ,,Tomu se říká had. Jmenuje se Bronix, mimochodem" zašklebila jsem se. ,,Nemám ráda hady" nakrčila nos. ,,A mimochodem tohle je Clare. Moje kamarádka a spolubydlící" představila mi dívku se kterou se bavila. ,,Daphne Carterová. Ale všichni mi říkají Carterová" potřásly jsme si rukou. ,,Já tě znám. Je pravda že jsi.... no..... zabila toho kluka?" druhou větu spíše zašeptala. ,,Ne" zavrtěla jsem hlavou. Věděla jsem kdo ho zabil, ale kdybych to někomu řekla nikdo by mi nevěřil. ,,No nic my už musíme na další hodinu. Uvidíme se na obědě. Čauko!" zamávala Abby. Odešly a já si šla sednout do učebny. Posadila jsem se do předposlední lavice. V učebně byli asi jen tři studenti z Mrzimoru. Vypustila jsem Bronix do útrob učebny. Nakonec vylezla ven. Ve dveřích vystrašila Grangerovou. ,,Sakra! Blbej had!" vykřikla. ,,Pozor na jazyk. To že ty nerozumíš jí, neznamená že ona nerozumí tobě" pronesla jsem. Jen si uraženě odfrkla a posadila se vedle mě. Jinde už to zabrali ostatní žáci.

Po přeměňování jsem zamířila na oběd. U Havraspárského stolu jsem zahlédla Abby s Clare. Posadila jsem se k nim. ,,Ahoj Carterová" zvedla zrak od svého jídla Clare. ,,Jé ahoj Daph!" vykřikla Abby a objala mě. ,,Ahoj holky" usedla jsem vedle Clare. ,,Nezapomněla jsi na ten trest Abby?" provokativně jsem do ní dloubla loktem. ,,Jakoby to šlo" protočila oči. Nandala jsem si jídlo a pustila jsem se do toho.

,,Dobré odpoledne, žáci. Chtěl bych vám jen oznámit že do pátého ročníku přestoupí nová dívka. Bude chodit do Nebelvíru. Jmenuje se Phoebe Laireová" poředstavil nám Brumbál černovlasou dívku která vedle něj postávala. ,,Bude na pokoji se slečnou Carterovou" pohlédl na mě. ,,Hele Daph! Třeba budeš mít další novou kamarádku!" hodila si ruku kolem mích ramen Abby. ,,Třeba" utrousila jsem a zvedla se. ,,No já už půjdu. Budu si tam muset trochu uklidit" ušklíbla jsem se a odešla.

Když jsem měla hotovo hodila jsem sebou o postel. Náhle jsem uslyšela zaklepání na dveře. ,,Můžu?" vešla dovnitř má nová spolubydlící. ,,Jistě. Je to i tvůj pokoj" utrousila jsem. ,,Jsem Phoebe Laireová. Ty?" Natáhla mím směrem ruku. ,,Daphne Carterová. Skoro všichni mi ale říkají Carterová" potřásla jsem si s ní. ,,Dobře, Daphne" nevinně se usmála. ,,Už teď tě nesnáším" zasmála jsem se. ,,V jakém jsi ročníku?" zeptala se. ,,Pátý. Ale být tebou bych se se mnou nebavila" podívala jsem se na ní. ,,Proč?" zamračila se. ,,Koluje o mě že jsem minulí rok zabila kluka. Ale už od třetího ročníku mě všichni nesnáší" pokrčila jsem rameny. ,,Takže by zavrhli i tebe" povzdechla jsem si. ,,A on opravdu někdo zemřel?" zeptala se opatrně. ,,Ano" pokývala jsem hlavou. ,,Víš kdo to byl?" zeptala se zvídavě. ,,Ne. Ne nevím" zalhala jsem. ,,Omlouvám se ale už musím" řekla jsem když jsme se podívala na hodiny. Bylo čtvrt na tři. Čas vyrazit. ,,Oh jistě. Já si stejně ještě musím vybalit" mávla rukou. ,,Skvěle. Skříň máš tu blíže ke své postely" řekla jsem a vyšla ze dveří. Seběhla jsem schody a prošla společenkou. Odklopila jsem obraz a vyběhla schody až do sedmého patra. Naštěstí se ani jednou nezměnili. Byla jsem tu mezi prvními. ,,Skvěle dorazilas!" oddechla si Grangerová. ,,Nemohla bych si to nechat ujít" falešně jsem se zasmála. ,,No popravdě jen vím že bude třeba se bránit" pokrčila jsem rameny. ,,Věřím Potterovy" přiklonila jsem se k ní a zašeptala jsem. ,,Opravdu?" nevěřícně se na mě podívala. ,,Sice se mi to těžko říká ale ano" povzdechla jsem si.