Potions Teacher

J E D E N Á C T Á

Když jsme šla od Snapea do Nebelvírské věže, bylo pár minut před večerkou. Proto jsem přidala do kroku. Řekla jsem Buclaté dámě heslo a vešla do společenské místnosti. Sedělo v ní už jen pár sedmáků, kteří neměli nic lepšího na práci. Já jsem ale rovnou zamířila do pokoje, takže mi to bylo jedno. Vystoupala jsem schody do dívčích ložnic a zamířila do pokoje. Přešla jsem ke skříni a vyndala pyžamo. Vešla jsem do koupelny a oblečení položila na umyvadlo. Přešla jsem ke sprchovému koutu a nastavila jsem vodu na teplou. Svlékla jsem ze sebe oblečení a stoupla si pod tekoucí vodu. Po pořádné očistě těla jsem vylezla a oblékla se. Pak jsem si jen rozčesala vlasy a zamířila do postele.

Ráno jsem vstala až na třetí zazvonění budíku.Večer jsem se stále za křiku budila. Ve snech mě provázeli noční můry. Měla jsem posledních deset minut se nachystat a jít na hodinu. Rychle jsem si vzala uniformu a zaběhla do koupelny. To co jsem uviděla v zrcadle mě celkem vystrašilo. Měla jsem obrovskou modřinu na spánku. Jakoby bych dopadla na podlahu. Jako v jednom ze snů. Celkem živích snů. 

Stála jsem před branami obří vili. U vchodu stáli dvě postavy v kápích a maskách. Smrtijedi. Blesklo mi hlavou. Rozešla jsem se jejich směrem. ,,Náš pán Vás již očekává" Otevřel mi dveře jeden z nich. Ten druhý se vydal hned za mnou. Vedl mě dlouhou chodbou k masivním dveřím. Ty otevřel a rukou mi pokynul abych vešla. Dveře za mnou poté zavřel a odešel. Otočila jsem se čelem k místnosti a strnula. V místnosti byl dlouhý stůl a v jeho čele seděl Voldemort. ,,Konečně" pronesl do ticha. ,,Co děláš v mém snu?!" vyjekla jsem. ,,Jsem v tvé hlavě, pokud ti to ještě nedošlo" pokroutil očima.  Zamračila jsem se. Myslela jsem že mám nitroobranu dost dobrou. ,,Co po mě chceš?!" popošla jsem blíže k němu. ,,Přidej se k nám! Když to uděláš, nechám tvé přátele být, ale pokud se rozhodneš o opaku, zaplatíš za to nejen ty" podíval se přímo do mích očí. Zatla jsem zuby. ,,Nikdy" zasyčela jsem. ,,Pak tedy nemám jinou možnost... Crucio!" Namířil na mě hůlkou a začal mě pomalu mučit. Pod náporem bolesti se mi podlomila kolena a praštila jsem se hlavou o podlahu. Mučil mne takto ještě dlouho. Pak jsem se z ničeho nic probudila...

Toto byl jeden z mích snů. A pravděpodobně původ té obří modřiny. 

Rychle jsem se oblékla, popadla brašnu a běžela na hodinu. Přišla jsem asi dvě minuty před Umbridgeovou. Ano, první hodinu jsem měla OPČM. ,,Dobré ráno třído" zahlásila když vstoupila do učebny. ,,Dobré ráno paní profesorko" zabručeli jsme otráveně. ,,Otevřete si učebnici na straně 143. Chci z toho mít krátkou esej. Dejde se do práce" zašveholila svým vysokím, pisklavím hlasem. Otráveně jsem učebnici otevřela na určené straně a dala se do práce. Bronix v mé brašně nesouhlasně zasyčela. ,,Co to bylo?!" vyjekla Umbridgeová. ,,Můj mazlíček" ušklíbla jsem se. ,,Ať okamžitě zmizí z mé třídy!" narovnala se a přišla ke mě. ,,Bronix jdi" protočila jsem oči. Neposlechnout dostala bych trest. A jakože ne díky, nemám zájem promrhat svůj volný čas s ní. Bronix vylezla z mé brašny a odplazila se pryč. Zbytek hodiny proběhl v klidu. Po OPČM následovali jen Lektvary, Dějiny a Věštění. Hrůza. Trelawneyová mlela samé blbosti. Pak jsem šla na oběd.

,,Ahoj Draco. Blaisi" přisedla jsem si. ,,Čau Carterová" ,,Nazdar Carterová" oplatili mi pozdrav. ,,Co obrana, dostala jsi další trest?" zasmál se Blaise. ,,Naštěstí ne. Jen jí rozhodila Bronix" zkřivila jsem ret. K obědu jsem si nandala jen brambory. ,,To ti to stačí" pozvedl Draco obočí. ,,Po obědě mám dvouhodinovku bylinkářství " povzdechla jsem si. ,,To vše vysvětluje" pokýval hlavou a zasmál se. ,,No nic já už půjdu hoši. Uvidíme se na večeři" mrkla jsem na ně a zvedla se. 

Po bylinkářství jsem zamířila do knihovny abych si udělala esej do lektvarů. ,,Ahoj nechceš pomoct?" zeptal se dívčí hlas když jsem hledala správnou knihu. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se. ,,Jsem Abigail Kristenová. Šestý ročník Havraspáru"mírně se poklonila. ,,Daphne Carterová. Pátý ročník Nebelvír. Ale nikdo mi neřekne jinak než Carterová" podala jsem jí ruku. ,,Tak to budu vyjímka Daph" mrkla na mě. Povzdechla jsem si. ,,Co hledáš?" zeptala se. ,,Dělám esej o Felixfelicis. Ale ani zamerlina nemůžu tu knihu najít" rozčilovala jsem se. ,,To bude asi tím že jí mám já" zčervenala se. ,,Super. Pomůžeš mi?" nadějně jsem se na Abby podívala. ,,Ráda" usmála se. 

,,Díky za pomoc" poděkovala jsem když jsme šly na večeři. ,,Není vůbec zač. Jsem Havraspár. Baví mě to" mrkla na mě. ,,Proč se se mnou bavíš?" zastavila jsem se uprostřed chodby. ,,A proč by ne?" nechápavě se na mě otočila. ,,Ve čtvrtém ročníku jsem prý zabila nějakého kluka z Mrzimoru. Tys o tom neslyšela?" podívala jsem se na ní. ,,Slyšela. Jenže nejsem jako ostatní. Nevěřím takovým drbům" povzbudivě se na mě usmála a stiskla mi ruku. ,,Tak to jsi asi jediná" utrousila jsem. ,,Něco mi slib Daph" přísně se na mě podívala. ,,Slib mi že zůstaneme kamarádky" hlesla. ,,Ty nejlepší" mrkla jsem na ní a rozešla jsem se do Velké síně na večeři. Abby mě doběhla. ,,Budeš má první kamarádka" pronesla jsem. Jen se usmála a dál pokračovala v cestě. Je fajn mít kamarádku. Vždy jsem se bavila jen s Dracem. 

OMLOUVÁM SE! Já se sakra omlouvám že jsem už asi dva měsíce nevydala kapitolu. Jen jsem zase nevěděla co psát... Každopádně jsem se dneska dokopala k tomu abych napsala další kapitolu. A ano jsem si vědoma že je o ničem ale dont judge me pls.

_Sealin_