Potions Teacher

P A T N Á C T Á

Pohled Carterový

Když jsem se vzbudila rychle jsem udělala hygienu tak jsem se převlékla a zamířila za ostatními dolů. ,,Veselé Vánoce!" objal mě kolem ramen Sirius. Byl jeden z mála kteří mě měli alespoň trochu rádi, i když se chovám tak jak se chovám. ,,Veselé Vánoce!" zazubila jsem se a povyskočila jsem si. Ostatní se na mě nevěřícně podívali. Na takové mé chování nebyli zvyklí. ,,Co se ti stalo?" zeptal se ohromeně Sirius. ,,Jen mám radost" pokrčila jsem rameny. Posadila jsem se ke stolu abych se nasnídala. Když jsem dojedla, přistál přede mnou dárek. Ohromeně jsem zvedla hlavu. Stála nade mnou Molly. ,,Veselé Vánoce, Daphne" oslovila mě. ,,Děkuju" zašeptala jsem a objala jí. Chvíli zaraženě stála, ale pak mě taky obejmula. Nikdy jsem na vánoce od nikoho dárek nedostala.Do mých jedenácti let jsem byla v sirotčinci, kde jsem moc oblíbená nebyla. V jedenácti si mě vzala do péče Maddie. Jenže byla skoro stále pryč. Dalo se tedy říct že jsem žila sama.

Setřela jsem si rychle malou slzu, a doufala že mě nikdo nezahlédl. Rozbalila jsem ten dárek a vykoukl na mě bílí svetr s modrým lemováním a velkým D uprostřed. Dala jsem si ho hned na sebe. Pak jsem se jen bavila s ostatními.

Po obědě se konala další schůze. Přišel dokonce i Brumbál. Odebrala jsem se tedy do pokoje. V našem pokoji se znovu sešli asi všichni. ,,Dneska se chováš celkem.... normálně" neodpustil si rýpnutí George. ,,To bude těma vánocema" zasmála jsem se. Taky se zasmál. ,,Doufám že máte nachystaný nějaký žertík na Umbridgeovou" pohrozila jsem. ,,Ještě ne" zakýval hlavou. ,,Musí to být něco velkolepého" mrkl. ,,Víš že jsi docela fajn?" pronesl po chvíli. Šokovaně jsem se na něj otočila. ,,Fajn, tohle jsem nečekala" prohlásila jsem. Asi měl Draco přece jen pravdu. Měknu. George jen zavrtěl hlavou. ,,Proč jsi se tak chovala?" podíval se na mě. ,,Možná že když o tobě ve třetím ročníku začnou tvrdit že jsem dcera Voldemorta, protože jsem údajně mučila nějakého prváka, a ve čtvrtém že jsem zabila Diggoryho, tak přece jen nebudeš jásat a radovat se z toho" zamračila jsem se. Akorát přece jen měli v něčem pravdu. Jsem dcera Voldemorta. A nikdo se to nesmí dozvědět. Ví to jen Draco. Teta Maddie je jeho sestra. ,,Proto tě Ron tak moc nesnáší. Věří tomu co?" podíval se na mě. ,,Asi" pokrčila jsem rameny. ,,Počkat!" vykřikla jsem. ,,Takže vy jste mě neměli rádi jen kvůli tomu jak jsem se chovala?" založila jsem si ruce na prsou. ,,Možná?...." protáhl a zatvářil se jak neviňátko. Uraženě jsem zalapala po dechu. ,,To není fér!" urazila jsem se. ,,Ale notak! Nebudeš uražená akorát když jsme se zkamarádili!" začal mě lechtat. ,,Dost!" vykřikla jsem v záchvatu smíchu. ,,Kdo říkal že jsme kamarádi?" povytáhla jsem obočí. ,,A ne?" zatvářil se ublíženě. ,,Ne" pokrčila jsem rameny se smíchem. ,,Ale noták" udělal psí obličej. ,,Fajn, fajn" vzdala jsem se.

Chvíli jsme si takhle ještě povídali a pak zamířili na večeři. Po večeři jsme tam zůstali a povídali si. Myslím tím mě, Siriuse, Tonksovou, George a Fred, Remuse a trio. ,,Vážně se jmenuješ Daphne?" zeptal se mě Tonksová. ,,Ano. Jen to jméno se mi moc nelíbí" pokývala jsem hlavou. ,,Není o nic horší než moje" zasmála se. ,,Nojo" pousmála jsem se. ,,No asi půjdu už spát. Dobrou" rozloučila jsem se.

O pár dní později

Hned od rána byl ve Štábu chaos. Dneska jdeme zpátky do Bradavic. ,,Neviděla jsi mou hůlku?" proletěla okolo mě Ginny. Dvojčata se na sebe podívala a ,už asi po páté, se zasmáli. Je naprosto jasné že to schovali oni. Já jsem ráno rovnou nebohla najít celí kufr. Když jsem jim pohrozila že prozradím Molly kde schovávají všechny věci od Taškaře, tak mi ho neochotně dali. ,,Myslím že jsem jí viděla v kouplně" poradila jsem jí. Vděčně se na mě usmála a rozběhla se tím směrem. Když už jsme ale nestíhali, a stále někomu něco scházelo, tak se už Molly naštvala a dvojčata museli věci vrátit. Pokojně jsem tedy po skupinkách šli na nádraží. tam jsme se zase všichni sešli. Krátce jsme se rozloučili a sedli si do vlaku. Tentokrát jsem seděla s dvojčaty a Leem Jordanem. Celkem jsme se začali bavit.

Takže první věc co bych chtěla, tak že se omlouvám že se začala z ničeho nic chovat normálně, ale takhle se mi to lépe hodí do příběhu. Přepisovat se mi to celé nechce. Hádám že změnu ste postřehli už v minulých kapitolách, ale odtud už se bude opravdu chovat celkem normálně. No a jinak.... Ano opravdu je to Volddemortova dcera. Takový příběh jsem psala ale jen jeden, a celkem se za něj stydím. Proto je zastavený a prohlásila jsem ho za parodii. Jo a taky se chci omluvit že má kapča jen asi kolem 600 slov, ale dneska nějak nejsem ve své kůži. Ale stále je to na mě teda hodně no... Jsem se zlepšila :) Dříve pro mě bylo u obyčejné kapitoly hodně 500 a teď mi 600 připadá málo :P

_Sealin_