Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

4.

„Výpověď?“ řekl Arza i Heilli najednou.

„Ano. Snažil jsem se ho přesvědčit, že jsi potřebná a máš své kvality, ale on…,“

„Já ji po vás chtěl?“ vytrhl mu lejstro z ruky a začal ho číst.

„Nedělejte se. Celou dobu jste mě nechal žvanit a přitom jste věděl, že nemám šanci. Vy jeden…,“ vzteky zavrčela. „Měla jsem vás srazit pořádně,“ prošla kolem něj a razila si cestu rovnou ven. Byla plná vzteku, ale nejen na Arzu. I na Boba. Měl jí dát vědět dřív. Nemusela by vypadat jako debil a hlavně se mohla rozhlédnout po jiné práci. Takhle to je totálně v háji. Zaslechla za sebou hlas, ale zastavit nehodlala. Nastoupila do svého auta a odjela domů. Tam, kde má své děti a svého přítele. Ježíš, až mu to řekne, bude z toho určitě zklamaný.

****

„Jsem doma,“ hodila klíče do košíčku a v zrcadle se podívala na svůj momentálně nezaměstnaný obličej.

„Nějak brzo,“ šel jí naproti Zach.

„Mám padáka,“ posadila se na gauč jako hromádka neštěstí.

„Cože!“ vyjekl Zach a sedl si šokem vedle ní. „Heili, ale to jsem měl vědět trochu dřív.“

„Ty?“ hodila po něm vražedný pohled. „Snad já ne?“

„No jo, já zapomněl, že tvoje problémy se mě netýkají,“ urazil se.

„Zachu, nech toho. Já vážně nemám náladu na to, se s tebou hádat. Srazila jsem chlapa a pak zjistila, že je to můj budoucí nadřízený, který mi dal padáka!“

„Já se nechci hádat, jen ty tak trochu zapomínáš, že jsme my a ne jen ty.“

„Ty svou práci máš!“

„Nárazovou,“ připomněl. „Hele, vím, že už jsme o tom mluvili a že s tím nesouhlasíš, ale…,“

„A tady tě stopnu. Jestli hodláš zas mluvit o miminu, tak odcházím,“ vyhrozila mu s prstem vztyčeným.

„Ale asi to tak prostě má být. Já miluju Hope a Davida jako vlastní, ale chtěl bych i své dítě. Mít něco, co tu po mně zůstane!“

„Já vím, a chápu tě, ale momentálně nejsem na další dítě připravená. Ani náš vztah není připravený. Potřebujeme překonat krizi, abychom se dostali dál. Dítě rozhodně není řešení. Vždyť žijeme v tomhle kamrlíky už takovou dobu a nic se nemění!“ rozhodila ruce po prostoru.

„Aha, takže chceš velký dům, pak svatbu a pak možná dítě,“ slovo možná řekl s nádechem smíchu.

„Třeba. Hlavně jsem teď potřebovala vyslechnout, obejmout a slyšet větu, že to dáme a ne hádku,“ vyčetla mu jeho přístup. Zas se vše totálně pokazilo. Někdy si říkala, že tato krize trvá už moc dlouho a proč to prostě neukončí, jenže zvyk je železná košile a hlavně měla Zacha stále ráda.

„Jo? Ale tys mi nedala ani pusu, když jsi přišla,“ vrátil jí úder stejnou mincí. Díval se na ni smutnýma očima a pak je sklopil dolů. Promnul si kořen nosu a zas se vrátil k ní. „Jdu pro děti.“ To bylo celé. Otočil se ke dveřím a otevřel je. Jenže zůstal stát. Před ním se objevil neznámý tmavovlasý muž a vypadalo to, že byl zaskočen tím, že ho vidí.

„O-omlouvám se, že ruším. Jsem Da – Dione Arza,“ opravil se. „Potřeboval bych mluvit s Heili,“ drze vešel do domu.

„Sledoval jste mě?“ zamračila se, když ho viděla.

„Ano. Máte s tím problém?“

„Co tu chcete?“ přešla jeho pokus o vtip.

„Tohle,“ začal trhat vyhazov na malé kousky a pak je vyhodil do vzduchu. „Výpověď se ruší. Chci tě na plný úvazek.“

„Děláte ze mě debila? Jednou mě nechcete, protože nevyhovuji vaším představám, teď si sem napochodujete, uděláte mi tu bordel a říkáte, jak mě chcete zpátky. Nerozumím vám,“ začala sbírat malé kusy papíru ze země. Arza jí šel hned pomoct.

„Jo, to jsem říkal před tím, než jsem prošel tvůj spis. Dlouhé noci jsem o tobě četl a přišel jsem na to, že máš něco jako šestý smysl. Možná ženská intuice, nebo kdo ví, ale jsem si jistý, že pokud tě vyhodím, přijdu o nejlepšího člena týmu,“ předal jí bordel a podíval se jí do očí. I na se mu tam podívala a pocítila příjemné teplo na hrudi. Jako by tohle už zažila.

„Takže máš zpět svou práci,“ ozval se Zach, který si právě připadal jako páté kolo u vozu. Stejně tak zbytečný.

„Chci přidat,“ začala si určovat pravidla.

„Ale…,“ zamračil se Arza. „Jde o váš flek, ne o můj.“

„Najdu si jinou práci. Nebojte se, že už jsem nedostala různý nabídky. Odmítla jsem jen kvůli Bobovi, ale ten už odešel do důchodu, takže mě tam nic nedrží,“ zkřížila si ruce na prsou.

„Dobře, deset procent.“

„Třicet,“ navýšila.

„Patnáct.“

„Dvacet sedm.“

„Jsi blázen.“

„Dobře, dvacet pět.“

„Dvacet. Víc ani ránu,“ řekl s konečnou platností.

„Dobře, ale šla bych do toho i za stejný plat jako předtím,“ usmála se. Jeho rty se také rozšířily a řekl: „Dal bych vám i dvojnásobek toho starého,“ natáhnul k ní ruku. Ona opatrně přijala a v tom se něco stalo. Tělo jí zabrnělo až ke konečkům prstů. Zrak se jí zamlžil a ona něco viděla. Byl to Dione. Nad jeho postelí se snášela tmavá postava s modrýma očima. Nathovala k němu ruku, která vypadala jako větev. On spal. O ničem netušil, ale když se ho ta postava dotkla. Prohnul se do luku a vykřikl. V tu chvíli se Heili zhluboka nadechla a vrátila se do reality. Lapala po dechu, jako by právě doběhla milionový závod a srdce jí strašně moc tlouklo. Nohy měla tak slabé, že se na nich neudržela a spadla Arzovy do náruče. Něco bylo špatně. V Arzově tváři viděla někoho jiného. Možná za to mohla slabost, nebo halucinace, ale viděla někoho, koho milovala a nikdy nepřestane.

„Davide,“ šeptla chvilku předtím, než omdlela.