Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

20.

„Projdeme se?“ navrhla Diana.

„A co on?“ podívala se Heili na Arzu.

„Neboj, nic se mu nestane,“ usmála se na půl. Heili se postavila, i když se jí moc nechtělo nechat tu Arzu samotného.

„Strašně ráda tě vidím, kdyby to šlo, objala bych tě,“ stoupla si přímo před ní.

„I já tebe,“ ukázala ke dveřím, čímž jí chtěla popohnat k procházce. Vyšly tedy společně ven, kde se procházely před domem.

„Jak se má bratr?“ musela se zeptat. Prostě potřebovala znát pravdu. Byla si na devadesát devět procent jistá, že Delone je u ní doma, ale to jedno procento bylo velice silné.

„Napříč tomu, co se s ním děje, tak dobře.“

„Co se s ním děje?“ zastavila se a vyděšeně se na ni podívala.

„Nic, neboj, bude v pořádku,“ pousmála se Diana.

„Jo, jasně,“ řekla ironicky Heili. „Můžeš mi aspoň říct, co se tedy děje?“ Očekávala, že Diana bude mluvit v hádankách, takže jí překvapilo, když se stal opak.

„Narazila jsi na Sběratele duší. Dokázal se člověku dostat do hlavy a našeptávat mu hrozné věci. Poslední dobou se to stávalo častěji a častěji. Problém byl v tom, že čím více duší měl, tím se stal silnějším. Strážci, což jsou takový andělé lidí, se ho snažili zastavit, ale nešlo to.“

„Počkej, chceš mi říct, že mám strážnýho anděla?“ zarazila se Heili.

„Ano, každý ho máme. Jde o to, že tenhle Sběratel porušil pravidla. Vzal si tělo, které mu nepatřilo. Nemůže přinutit člověka, aby se zabil a vzít si jeho tělo. I posmrtný život má své pravidla,“ kladla důraz na poslední větu. Heili ji bedlivě poslouchala. „Podařilo se Sběratele vyhnat z těla a poslat ho zas tam, kam patří. Ale tím, jak jsi se vrátila mezi živé, propustila jsi ho. V ten den jsi měla umřít a to, že se tak nestalo, má své následky,“ zastavila se a podívala se na Heili.

„Takže je to moje vina?“ neřekla by, že za to může. Do teď nepochopila, jak se stalo, že přežila, jak to Arza udělal, ale rozhodně mu byla vděčná.

„Ne, jsem ráda, že žiješ, jen ti říkám, jak se věci mají.“

„Proč nesmím říct, co si myslím, že je pravda,“ nejradši by jí to vmetla do tváře, ale něco v ní jí napovídalo, že by neměla, nebo bude vážně všemu konec.

„O tomhle bych ti neměla říkat, takže ti to neřeknu,“ rozešla se dál.

„Diano, sakra!“ stála dál na místě. Pak se za ni rozeběhla. „Musíš mi to říct.“ jak má zjistit, jestli je její podezření správné, když jí nikdo nic neřekne.

„Řeknu ti pohádku,“ navrhla Diana.

„Ne, chci realitu, pravdu a ne pohádky,“ už jí začínala mít plné zuby. Všeho začínala mít plné zuby.

„Za časů králů a královen, se mocnému panovníkovi narodila dcera. Neoplývala jen krásou, ale jak rostla, zjistilo se, že je výjimečná. Malá princeznička vyrostla v dospělou ženu a zamilovala se. Její láska s princem však neměla dlouhého trvání, protože se objevil zlý černokněžník, který chtěl princeznu jen pro sebe. Princ se rozhodl, že bude svou nejmilovanější chránit stůj co stůj. Princeznin dar však vše jen komplikoval. Zlý černokněžník se skrze něj snažil princeznu zabít. Posílal na ni své poskoky, ale princ všechny zničil. A tak se rozhodl zaútočit tam, kde to nejvíce bolelo. Vzal princezně to, co pro ni bylo nejdůležitější. Její lásku. A tak se princezna ocitla sama a i po letech jí smrt její lásky trápila. I přes to, že se objevil nový princ, stále myslela na toho prvního. Láska k němu byla stále silná… nesmrtelná. I princ se trápil. Byl sice mrtvý, ale jeho duše žila dál. A jeho touha ještě jednou políbit princeznu, byla tak silná, že se mu jeho přání jednoho dne vyplnilo. Dostal šanci od starého Džina. Nabídl mu návrat do světa živých. Princ nabídku přijal, aniž by věděl, že ho jeho princezna nepozná a nesmí poznat. Musel si získat její srdce znova. A aby to neměl jednoduché, o všem se dozvěděl zlý černoknězník. Našel prince a princeznu, když už to vypadalo, že je vše na dobré cestě, aby ti dva strávili život spolu a uvěznil prince do světa, z něhož není návratu,“ skončila s vyprávěním. Nemohla jí říct, co přesně se stalo, ani si nebyla jistá, zda to, co právě odvyprávěla, neporušuje pravidla Džinovy smlouvy, ale musela nějak Heili poradit. Když už je tady, nesmí ji nechat na vše samotnou. Heili na ni jen chvilku koukala, ale pak to vypadalo, že jí to vše došlo. Chytila se za pusu a hlasitě vyjekla. Diana se jen usmála, když viděla, že má v očích slzy. Byla to pravda. Její podezření bylo pravdivé. Vážně se vrátil. Jak jen bylo možné, že si toho nevšimla dřív.

„Diano…,“ nezmohla se na nic víc. Hlas se jí třásl. Vlastně se jí třáslo celé tělo.

„Pš,“ přiložila si prst k ústům. „Jdi za ním. Stačí jen udělat to, co cítíš. „Měj se hezky, švagrová,“ usmála se a pak zmizela. Heili tam chvilku stála a pak se rozeběhla k Arzovi. Vběhla do bytu a poklekla k jeho bezhybnému tělu. Vzala jeho obličej do dlaní a políbila ho.

„Miluju tě,“ pošeptala mu do ucha a v tu chvíli se Arza zhluboka nadechl. Otevřel oči a usmál se.

„To ti to trvalo.“

„Davide?“ z očí jí uteklo několik slz najednou.

„Kdo je David?“ neměl ani ponětí, o kom to mluvila.

„Ty,“ z tohohle začínala být víc a víc zmatená.

„Ne, já jsem Dione Arza. Vždyť to víš. Jsem tvůj nadřízeny a taky ten, do koho jsi se zamilovala. Zamilovala, že ano?“ ujišťoval se. Nějak nechápal o čem to Heili mluví. Věděl, že David byl její bývalý. Ten, co umřel, ale on jím nebyl. On byl Arza. Ten, s kterým strávila skoro měsíc a ten, co se do ní bláznivě zamiloval už od prvního okamžiku.

„Nic si nepamatuješ?“ setřela si slzy a pomohla mu do sedu. Asi začínala tušit, co se děje.

„Ne, pamatuju si všechno, ale nejsem tvůj David. Jsem Dione. To víš, že ano. Pokud ses do mě zamilovala, kvůli tomu, že ti ho připomínám, tak…,“

„Pš,“ umlčela ho polibkem. Bylo jedno, kdo to byl a co si pamatuje. Ona ví všechno. Ví, co Delone udělal, aby s ní mohl být. Ví, že v tomhle těle je jeho duše. Ať už si to Arza pamatuje nebo ne. Ona to ví. „Vím, kdo jsi a vím kdo jsem já. A Miluju tě,“ pohladila ho po tváři.

„Víš?“

„Ano.“

Věděla. Ona jo. On ne. Dle všeho, když se vyslovila, Deloneho vzpomínky zmizely, ale ty Arzovy zůstaly, takže si Arza nemohl pamatovat, že Delone podepsal smlouvu s Džinem a vypůjčil si jeho tělo, ale pamatoval si vše, co spolu zažili. To jí stačilo. To důležité tam bylo.