Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

16.

„Myslím, že jsem se zbláznila,“ řekla Heili, když sobě i holkám nalila kávu a děti odešly do svých pokojů. Ještě pro jistotu nakoukla k nim a pak pokračovala. „Mám takový pocit, že tohle,“ ukázala za sebe, „byl David,“ pošeptala to jméno, jako by to bylo něco sprostého.

„Ehm,“ Paulina položila svůj hrnek dřív, než se z něho vůbec stihla upít. „Zlato, David už je několik let mrtvý,“ připomněla ji.

„Jo, je možný, že je mu jen podobný. Což je i docela pravda. Možná má jen stejnou auru,“ přidala se An.

„Ne, holky. V tomhle to není. Jde o něco víc,“ postavila se a začala chodit sem tam. „Jde o ten pocit, když se mě dotkne, když se na mě podívá. O to, jak se o mě bojí, jak mě utěšuje a je mi neustále na blízku. Když jsme se poprvé viděli, řekl moje jméno a pak mě políbil. Chápete to? Srazím ho autem a on mě políbí!“

„Srazila jsi ho autem?“ Paulina

„Žaloval tě?“ An. Jako by to bylo jediné, co ty dvě slyšely.

„Holky, vnímejte mě!“ okřikla je kapánek. „Když mě líbá, cítím ho z něho. Myslíte, že by bylo možné, aby se nějak dostal sem. V jiném těle,“ posadila se zas na místo a na obě se podívala s prosbou o pomoc.

„Líbá?“ řekly obě naráz. Heili se zastyděla, ale kyvnutím hlavy to potvrdila.

„No,“ začala An, „dokud jsem neviděla to, co se stalo, když se narodily tvé děti, nevěřila bych ničemu, na co si nemůžu sáhnout. Ale tenkrát to bylo tak silný. Cítila jsem jeho přítomnost. Věděla jsem, že tam je…,“

„Cítila jsem jeho lásku vůči tobě,“ dodala Paulina. „Takže… věřím, že možné je všechno.“

„Teď už věříme,“ souhlasila An a podívala se na Paulinu.

„Ale co když ne? Proč mi to neřekne? A co Zach?“ vyřkla své otázky a hledala u holek odpovědi.

„Zacha je mi líto, ale pokud je tu jen malá šance, že máš zpátky Deloneho, nemůžeš koukat na to, co Zach. Bože, vždyť on se ti vrátil z mrtvých,“ dořekla a otřásla se. Na rukou se jí okamžitě vytvořila husina a po zádech jí projel studený pot.

„Zach to pochopí,“ přitakala Paulina, i když tomu sama moc nevěřila.

„Holky, je tu ještě něco,“ zvážněla. Potřebovala někomu říct, že se její prokletí vrátilo, a to od té doby, co se objevil Arza.

„Bože, jsi těhotná,“ chytila se za srdce Paulina.

„Ne,“ vymluvila jí tu myšlenku Heili.

„Fuj, už jsem se lekla,“ oddychla si An.

„Proč by to byl takový problém. Náhodou jsme si se Zachem řekli, že je nejvyšší čas,“ podivila se jejich reakcím.

„Děláš si srandu? Teď? Když je tu Delone?“ zařvaly obě naráz. Heili je hned utišila hlasitým pš.

„To nevíme jistě, takže se raději budeme věnovat tomu, co se stalo dalšího. Vrátilo se mi moje vidění,“ přiznala to, čeho se všichni obávaly.

„Ale jak je to možný?“ podivila se Paulina a podívala se na An. I ona měla v očích stejnou otázku.

„To kdybych věděla, ale jakmile se tu objevil on, všechno se vrátilo a můj vztah se Zachem šel ještě víc do hajzlu, než už byl.“

„Kde vůbec je Zach?“ zeptala se An.

„V Uzbekistánu. Prý potřebuje přemýšlet o nás dvou, aby vůbec věděl, jak budeme pokračovat,“ protočila nad tím oči.