Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

10.

„Ty jsi vážně musel zdrhnout z blázince, nebo já už nevím, co se to s tebou děje!" Naštvaná Heili vyletěla z auta a začala na Arzu řvát. Jak jen si mohl dovolit ji zase políbit? Byl snad nemocný, nebo ho vážně jen bavilo jí štvát?

„Tys to nechtěla? Jako promiň, ale měla jsi zavřený oči. Myslel jsem, že mě chceš políbit," snažil se to hodit na ni.

„Ty jeden!" začala se šíleně vztekat. Řvala na něj, že je to zmetek a hovado a parchant a nakonec se za ním rozeběhla. Arza utíkal po pláži a smál se. Až to nakonec Heili vzdala. „Kašlu na tebe. Jedu domů a ty se klidně poser, ale varuju tě. Jednou jedinkrát se mě dotkneš a urvu ti varlata a dám je sežrat potulným psům?" naposledy se na něj podívala a udýchaná se posadila za volant.

„Tolik bych si přál, abys dneska nemusela domů a zůstalas tady se mnou," vyřkl tiše své přání. V tu chvíli na jeho verandě zahlédl džina, který luskl prstem a staly se dvě věci. První, že Heilino auto nechtělo nastartovat a pak se zpod kapoty začalo šíleně kouřit a druhá... Zvedl se strašný vítr, ozval se hrom a na nebi se rozsvítilo několik blesků. Moře, za Arzou, doslova zdivočelo. V té tmě, to vypadalo, jako by se k němu blížila temnota. Vítr ho málem odfoukl do neznáma. A tak využil situace a utíkal pro Heili. Všude kolem něho létal bordel. Písek z pláže se mu dostal do očí. Kryl si obličej, ale i přes sílu větru se dostal k Heili.

„Dělej, musíme se schovat," řval na ni, aby ho přes hlučný vítr a bouři slyšela. Věci se jim lepily na tělo, jak je měli mokré od deště. Chytil ji za ruku a táhnul do domku. Ale Heili se zasekla. „Musíme se schovat," otočil se k ní. Vítr už byl tak silný, že se musel chytit zábradlí, aby ho neodnesl.

„Já tam nemůžu!" kroutila hlavou ze strany na stranu. Nemohla jít do toho domu. Tam jí to vše připomene a ona bude zase na dně. Proto z toho domu odešla. Vše tam na ni padalo. Ne, prostě tam nemohla. Vytrhla se mu a utíkala směrem k moři. Netušila, co dělá. Ovládl ji strach. Tolik se bála do toho domku vstoupit, že radši riskovala život.

„Pane Bože, Heili!" zařval Arza, když viděl, jak se k ní řítí obří vlna. Nevnímala ho, nevnímala nic. Jen tu hroznou bolest, která jí trhala srdce na milion kusů. Slzy a déšť se jí valily po tváři a ona utíkala dál. Nevnímajíc tu bouři, která kolem ní panuje. Ani tu vlnu, která se k ní blíží. Ani Arzu, který za ní běžel a volal její jméno. „Heili, stůj!" v ten okamžik to přišlo. Vlna ji celou spolkla a s odlivem stáhla do rozbouřeného moře. Nezmohla se ani na výkřik. Tlak vlny jí táhl pryč a ona nemohla nic dělat. Neviděla, kde je, netušila, jak se z toho dostat. Jen se strašně bála, že umře. Že už nebude mít možnost rozloučit se s dětmi. Že už tam není Delone, aby ji zachránil, jako tenkrát, když ji stáhl pod hladinu Brian. Začala kopat nohama a plavat. Nehodlala se vzdát tak lehce. Na chvilku se vynořila. Nabrala do sebe dech a uviděla něco, co prostě nemohla být pravda. Delone a plaval k ní. Opět jí voda stáhla dolu. Prala se s rozbouřenými vlnami jen proto, aby se ujistila, že je to vážně on. Dalo jí hodně síly dostat se nad hladinu. Když se tak stalo, byl jí blíž. Přišel ji zachránit.

„Davide!" vykřikla těsně před tím, než se jí opět zmocnilo černé moře plné divokých vln. Tentokrát bylo nemožné tento boj vyhrát. S dechem už byla v koncích. Dělala, co mohla, ale už neměla sílu. Chytila se za krk. Její tělo potřebovalo kyslík a tak se, i přesto, že věděla, jak to dopadne, nadechla. Do plic se jí dostala voda a ona sebou začala škubat. Oči se jí protočily, až nakonec zůstala klidně plavat a moře se chystalo vzít si svou oběť k sobě. Klesala ke dnu, když v tom ji Arza chytil za ruku a vytáhnul nad hladinu. Zhluboka se nadechl a jednou rukou ji přidržel obličej. Když zjistil, že je bez známek života, stáhl obočí a vykřikl: „Ne!" i přes rozbouřené vlny s ní začal plavat na břeh. On znal moře. Věděl, jak se chovat, když si pro vás jdou vlny, ale tohle bylo i na něj moc. Bojoval ze všech sil, aby se dostal tam kam chtěl. Když se to podarilo, vzal Heili do náruče a odnesl ji dál na pláž. Začal s masáží srdce. „No tak, bojuj, sakra!" vdechl jí kyslík, ale nic. A tak zase masíroval a opakoval to dál. Nebe i moře se uklidnilo, jako by oba vytušily, že Delone potřebuje chvilku klid, aby vrátil Heili život. Jenže se stále nic nedělo. I on věděl, že to trvá moc dlouho. Jenže se nehodlal vzdát. Byla to jeho životní láska. Matka jeho dětí. Nemůže to s ní vzdát. „Prober se. Lásko, prosím," plakal nad jejím tělem. Dál masíroval její mrtvé srdce, ale nic se nedělo. Heili se ani neuhnula. „Prosím," vzlykl.

„Davide, je mrtvá," za jeho zády se objevil stařec, jenž mu dal druhou šanci. Poklekl k němu a položil mu ruku na rameno.

„Ne!" trhnul sebou. „Vrátil jste mě sem, abych ji získal zpátky, ne abych viděl, jak umírá," jako by znovu umřel. Přesně tak se cítil. „Já ji musím zachránit. Je všechno, co mám. Slyšíte!" řval na starce, jako by to byla jeho vina.

„Nemužeš nic dělat. Svůj osud si píšeme každý sám. Heili se rozeběhla své smrti naproti."

„Drž hubu!" chytil starce za hábit a přiblížil si ho ke svému obličeji. „Je to tvoje vina. To tys zařídil takovou bouři!" vztekle na něj vrčel. Pak ho pustil a otočil se k Heili. Objal její tělo a políbil jí na tvář. Položil své rty k jejímu uchu a chystal se promluvit, když ho zarazil džin.

„Pokud to uděláš, bude to mít své následky, rozmysli si to," varoval ho ještě dřív, než vyslovil přání. Své poslední.

„Nic není horší, než život bez ní. I kdyby to mělo znamenat, že zase umřu, tak to udělám. Ona bude žít. Takže; přeju si, aby Heili zase žila," vyřkl své přání, načež džin zavřel oči a hlasitě vydechl. Dlouho trvalo, než se odvážil k tomu, aby luskl prsty, ale nakonec to udělal.

„Varoval jsem tě. Tohle nebude zadarmo," s těmi slovy se rozplynul v dým.

„Probuď se, prosím, prosím, prosím, prosím," nevnímal džinova slova. „No ták, lásko," držel její obličej v dlaní a opíral si čelo o její. „Otevři ty svoje nádherný oči," šeptal. Po bouři nebyla ani památka. Vše kolem čekalo na to, až se Heili probudí. Arza zavřel oči a v tu chvíli se Heili hlasitě nadechla a pak ze sebe začala vykašlávat vodu. Arza na kousek odskočil, ale hned ji otočil na bok. Ze srdce mu padla hromada kamení a on se usmál. Žije. Je zpět. Chtělo se mu zařvat radostí. Rychle si setřel slzy, po kterých se objevily nové, ale tentokrát slzy štěstí.

„Mám pocit, že bych tu neměla být," vykašlala ze sebe a se staženým obočím se na něj podívala.

„Málem jsi nebyla. Bože, tolik jsem se o tebe bál," bylo mu jedno, jak se na to bude Heili koukat. Vzal ji do své náruče a pevně ji stiskl.

„Zachránil jsi mě," pošeptala a rozplakala se, když jí došlo, co se stalo. Co se mohlo stát.

„Nenechám tě umřít," dál ji držel.

„Ale já mrtvá byla. Vím to. Nemám tu být. Jak jsi to udělal?" odtáhla se od něj a podezřívavě si ho prohlížela.

„To je fuk," díval se jí do očí a hladil ji po tváři. „Hlavně, že ses vrátila.

„Ne," kroutila hlavou a rozhlížela se kolem sebe. „Tohle se nemělo stát. Něco se se mnou vrátilo. Něco hrozného."