Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

15.

Když už se Heili odebrala do svého pokoje, kde mohla svobodně dýchat, uvědomila si, že zvát k sobě Arzu nebyl dvakrát dobrý nápad . Obzvlášť, když se u něj v kanceláři málem políbili. Za co si v duchu nadávala. Jak jen tohle mohla dopustit. Je přeci zadaná. Ano, se Zachem jim to poslední dobou skřípalo, ale byla to její chyba. To ona se chová jako přihloupá kariéristka. Ona se honí za duchy. Ona tráví víc času se svým šéfem než s ním. Tohle prostě musí skončit. Nechá teď Arzu spát, ale zítra si s ním promluví. Má jedno řešení, které ještě může vše zachránit. Teď si dá studenou sprchu a jde spát.

Ale klidné spaní to rozhodně nebylo. Měla Arzi plnou hlavu. Zdálo se jí o něm. O jeho jizvě, která jí tak fascinovala. O jeho těle, které bylo natolik dokonalé, že by se ho chtěla dotknou. O něm samotném. Byl tak… tak… Jaký vlastně byl? Cizí a zároveň známý. Když se na něj podívala, měla pocit, že v něm vidí dávnou lásku. Někoho, kdo ji zná. Někoho, koho zná ona. Ale bylo to možné? Bylo by vůbec možné, že by on byl Delone? Ta otázka ji probudila z neklidného spánku.

„Taková blbost,“ řekla si a položila si ruku na čelo. Zjišťovala, jestli náhodou nemá teplotu a z ní bludy, Ale kde že. Žádná teplota. Avšak nad tou otázkou stále bádala. Bylo by to možné? V normálním světě ne, ale její svět normální není. Co když Delone našel cestu, jak se k ní vrátit? Co kdyby tu tahle možnost vážně byla? Prudce se posadila a dotkla se svého srdce. Zastavilo se a pak se z toho šoku dalo rychle do pohybu. Až to bolelo. Vyletěla z postele v úmyslu jít rovnou za ním a zjistit pravdu. Prudce otevřela dveře, ale zastavila se. Její děti společně s ním připravovali snídani.

„A teď koukej,“ řekl Arza a hodil do vzduchu palačinku.

„Ty jo, to bylo super,“ jásal David. Poskakoval a tleskal rukama.

„Já to chci taky umět,“ zapištěla Hope.

„První já,“ ohlásil David jako generál.

„První Hope. A víš proč,“ sundal palačinku z pánvičky a poklekl k němu. David zběsile kroutil hlavou ze strany na stranu. „Protože je to tvoje sestra a taky holka. K ženám se musíme chovat vždy jako k něžné květince. Jsou křehké, citlivé. Musíme je ochraňovat a dávat jim najevo, že jsou výjimečné,“ mrkl na něj.

„Tak dobře, Hope, jdi první,“ David ustoupil stranou a nechal svou malou sestřičku, aby se to naučila první. Arza nalil na pánev další těsto, chvilku počkal, až bude moct Hope vyhodit palačinku. Pak ji připravil židli, na niž si stoupla a společně vyhodili palačinku do vzduchu a následně ji chytili. Hope z toho měla obrovskou radost. Pak přišla řada i na Davida, kterému se to také povedlo.

„Tak a stačí, nebo budeme moct nakrmit celou armádu. Hope, zlatíčko, vezmeš ke stolu prosím džem?“ Hope hned sáhla po džemu a utíkala s ním ke stolu. „Davide, chlapáku, ty vem nutellu a já vezmu palačinky. Pak se ješ…,“ zarazil se uprostřed slova a s talířem v ruce. Všiml si Heili, jak na ně celou dobu kouká. Byla rozcuchaná a jen v žluté saténové košilce. Tolik jí to slušelo. Pozvedl k ní jeden koutek a v tu chvíli si to uvědomila.

„Ježiši Kriste,“ vykřikla a rychle se vrátila do ložnice, aby se převlékla. „Já jsem taková kráva. Vystavuju se tak skoro nahá,“ nadávala si, zatímco na košilku oblékla tílko a kraťasy. Zasekla se, když zaslechla zvonek. „Sakra, kdo to otravuje tak brzy?“ jen si položila otázku, zaslechla dva známé hlasy. Dva nejkrásnější a nejvítanější hlasy na světě. „No to si děláš srandu!“ se vší radostí vyletěla z ložnice a běžela návštěvě naproti. Všechny tři začaly ječet, pištět, skákat a objímat se.

„Annie, Paulino, to snad není možný. Co tady děláte?“ objímaly se navzájem, zatím co Arza s dětmi si přitiskli dlaně na uši.

„Tohle se tu děje často?“ ptal se Arza dětí. Ty jen kývly hlavou nahoru dolu. Náhle všechen řev utichl a Arza se pomalu otočil k pohledům, které cítil na svém těle.

„A to je jako kdo?“ zeptala se Annie.

„Jo, kde máš Zacha?“ přidala se Paulina.

„Jak to, že nevíme, že máš jinýho nabíječe?“ Paulina si dala ruce v bok.

„Holky,“ napomenula je s vykulenýma očima Heili. „Tohle je můj šéf, Dione Arza. Arzo, tohle je Annie a Paulina. Moje kamarádky z New Yourku,“ představila je.

„Jo, já vím,“ řekl dřív, než by nad tím mohl přemýšlet.

„Jak to můžeš vědět?“ zasmála se, ale v duchu si říkala, že to je další věc, která z něho dělá Deloneho.

„Bob mi o nich vyprávěl,“ rychle to zakecal.

„Aha, holky, sedněte si, a berte. Dělal je Arza s dětmi,“ Heili ukázala na židle, ale ty dvě ji vůbec neposlouchaly. Obě se vydaly za dětmi a začaly se s nimi mazlit. Pak, aniž by něco řekly, sebraly se a odešly k nim do pokoje. Jasně, zase jim chtějí jako první dát dárky.

„No…,“ začala Heili. Ale dál pokračovat nemohla. Dívala se na ně a snažila se najít Deloneho nebo spíš si vyvrátiti ten pocit, že tam je.

„No, tak já už půjdu, ať můžete s holkama ječet a pískat,“ zatřepal rukama u své hlavy a usmál se.

„Ty jsi…,“ bouchla mu do ramene. „Tohle už dělat nebudeme,“ sklopila hlavu a začala si hrát se svými prsty.

„Tak jo, měj se hezky,“ krátce se na ni ještě podíval a pak chytil za kliku.

„Arzo,“ zastavila ho na prahu. Lehce se k ní otočil. Vítr mu rozfoukal vlasy a on vypadal prostě božsky. S úžasem se nadechla. „Děkuji ti za to, žes tu přespal a tak… víš co. Všechno.“ Sakra, proč je najednou tak moc nervózní? Náhle se k ní Arza rozešel a zajel jí jednou rukou do vlasů. Dlouze jí políbil na čelo a pak jednoduše odešel. Heili se vrátila celá zmatená do domu.

„Tak tohle nám koukej vysvětlit,“ vylekaly jí holky. A jeje, nějak na ně zapomněla.