Do you still love me?

• 8 •

,, Camerone! Pomoz mi. Prosím!" Zaúpěla jsem.

Cameron se ale ušklíbl, poplácal Daniela na rameni a odešel.

,, Tak už mi povíš, co se včera stalo?" Zeptal se mě otráveným hlasem.

Řekla jsem mu, že mi dal pusu a pak mi ublížil. Connora jsem z toho vynechala.

Daniel mě pustil a beze slova odešel. Rozklepenýma rukama jsem si oblékla tričko a šla k lanovému parku. Sice jsem si nevyčistila zuby, ale to se jednou přežije.

Lily nám začala vysvětlovat princip hry, předtím se ale musíme rozdělit do tří družstev.

Vlastně jména dětí, které tu byly jsem si začala pamatovat až teď.

Chloe se dostala do týmu s Beth a tím klukem.

A pak přišla řada na mě. Přidělili mě k někomu, koho jsem vůbec neznala. Nebyla jsem ale ani s Chloe ani Beth. Celkem mě to mrzelo, ale nenechala jsem si tím zkazit už tak nejhorší den že všech.

Chvíli jsem nedávala pozor, než přišla řada na Camerona. Modlila jsem se ke všem bohům, aby nebyl se mnou v týmu.

Ale on byl.

Co jsem komu provedla?! Nenáviděla jsem tenhle tábor už teď. Pak k našemu týmu přibil Connor a nějaký další děti, které si nepamatuju jménem. Daniel naštěstí nebyl ani se mnou, ani s Chloe a Beth.

A pak nám začala vysvětlovat princip soutěže. Byla to klasická opičí dráha, ale ve vzduchu.

Měly jsme za úkol vylézt po provazovém žebříku nahoru, tam byla další hromada překážek a nakonec se sklouznout po železné tyči dolů.

Nemám strach, z výšek, ale z toho pohybu. Nejsem líný člověk, jsem hubená a mám menší svaly na nohou, ale pohyb mě jednoduše nebaví.

Lily nám ještě vysvětlila, že každý z týmu se musí zúčastnit. A pak jenom pouštěla děti a stopovala jim čas. Byla to celkem nuda, ale zpozorněla jsem, když přišla na řadu Chloe.

Hbitě vylezla po žebříku, přeběhla přes tenké prkno, vyhýbala se obřím koulím, přeskakovala přes prkna, prolezla dlouhým tunelem do kopce, podlezla pár prken a sklouzla po tyči.

V cíli na ní čekal ten kluk, který jí objal a políbil jí do vlasů. Celkový čas byl 2:38. Chloe byla třetí nejrychlejší.

Docela jsem jí záviděla u její mrštnost.

Celou dobu byla celkem nuda, ale nakonec jsem se dostala před start.

Mírně se mi klepali nohy a byla jsem nervózní, ozvala se ale píšťalka a mě nezbývalo mi nic jiného než běžet.

Vylézt po žebříku mi nedělalo žádný problém, ani s úzkým prknem jsem neměla potíže, ale vyhýbat se nebylo zrovna lehké. Koule se kymácely ze strany na stranu a jedna mě trefila do břicha. Obrátil se mi žaludek, ale běžela jsem dál. Zbytek už byl v pohodě. Sklouzla jsem dolů a v cíli se shroutila k zemi.

...

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na posteli, nevěděla jsem ale kde. Pomalu jsem se posadila a odešla z místnosti. Trochu mě bolelo břicho, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Slyšela jsem ruch, ale možná to bylo jen v mé hlavě.

Když jsem seběhla schody, ocitla jsem se v jídelně a došlo mi, že jsem byla nejspíš v Harryho kanceláři.

Shodou náhody jsem narazila na Harryho.

,, Ah, ty už ses probudila. Zrovna jsem tě chtěl zkontrolovat."

,, Co se stalo?" Zeptala jsem se.

,, Asi ses moc uhodila do břicha, ale už jsi v pořádku. Můžeš jít, právě je oběd." Řekl a uvolnil mi místo.

___To Be Continued___