Do you still love me?

• 45 •

Pomalu jsem se otočila, abych zjistila, jestli se nepletu. A nepletla jsem se.

Stál tam přesně takový, jakého jsem si ho pamatovala. Vlasy měl rozcuchané, karamelové oči mu zářili a na sobě měl oblek, který mu nesmírně slušel. Všimla jsem si i výraznějších svalů, které tehdy neměl.

,, Camerone." Vydechla jsem po chvíli.

Oči se mi zaplnily slzami, stejně, jako ty jeho.

,, Myslel jsem, že jsi mrtvá. Říkali, že jsi zemřela." Řekl.

Dvěmi malými krůčky byl u mě a stiskl mě v náručí tak pevně, jako by se bál, že bych mu mohla utéct. Že bych znovu dostala rakovinu a zase bychom se od sebe oddělili.

,, Kde jsi byl?" Zeptala jsem se.

Potřebovala jsem vědět, co se stalo. Nutně jsem chtěla slyšet jeho verzi příběhu.

,, Když tě poprvé odvezli na sál, zpanikařil jsem. Nevěděl jsem, co dělám. Tvůj táta říkal, že jsem mluvil nějaké nesmyslné slova." Rukou si frustrovaně prohrábl vlasy a přitáhl si mě do objetí. ,, Když tě pak přivezli a já jsem viděl miliony hadiček, které jsi měla po celém těle, vzpomněl jsem si na Daniela. Na to, jaký výraz si měla ve tváři. Měl jsem chuť všechno v té místnosti rozbít na miniaturní kousíčky. A pak tě znovu odvezli na sál. Byla jsi tak několik hodin. Po sedmi hodinách nám primář oddělení řekl, že nemá cenu, abych tam byl. Že prý bez tvého dovolení tam nemůžu být." Cameron se odmlčel. ,, Téhle chvíle jsem litoval každý den. Odešel jsem, aniž bych si ověřil, že jsi skutečně mrtvá. Odmítal jsem tomu uvěřit a v hloubi duše jsem cítil, že žiješ. Ale nikdy jsem po tobě nepátral. Tak moc mě to bolelo, vědomí toho, že jsem ztratil největší lásku mého života, že jsem se na tebe snažil zapomenout. Proto jsem tě nehledal. Odpusť mi to." Brečel.

Poznala jsem to podle chvění jeho hlasu.

,, Vlastně je to i moje chyba. Nikdy jsem se tě nepokusila najít. Myslela jsem, že jsi odešel někam mimo Spojený státy. Měla jsem o tebe hrozný strach. Ani Connor nevěděl, co se s tebou stalo. Ani Harry."

Zůstali jsme v obětí ještě několik minut, než Cameron opět promluvil.

,, Pořád mě miluješ?" Řekl to s takovou něhou, jako by se bál, že mě pouhým slovem může zabít.

,, Ano." Odpověděla jsem bez váhání. ,, Nikdy jsem nepřestala. Všechny ty měsíce jsem usínala se slzami v očích. Bethany mi dost pomohla. I když jsem si několikrát řekla, že se přes tebe musím dostat, nedařilo se mi to. Pořád jsem tě milovala."

,, Ani nevíš, jak moc mi to chybělo. Tohle obětí. Pocit toho, že existuje člověk, který mě miluje stejně jako já jeho."

,, Vlastně si dokážu docela dobře představit." Usmála jsem se. ,, Chybělo mi to totiž úplně stejně."

___To Be Continued___