Do you still love me?

• 32 •

Seděli jsme v parku a povídali si. Začínala jsem se nudit, ne z toho povídání, ale z toho pocitu, že jsme na pouti a my dva sedíme na lavičce v poklidném parku. Když jsem navrhla Cameronovi, jestli bysme se zase nemohli vrátit, rozzářil se a uchopil mě za ruku.

Připadala jsem si výjimečně. Ten pocit, že někam patřím, že někde bude někdo, kdo mě schová za své záda.

Hejna motýlku mi poletovala v břiše a já se musela pořád uculovat. Byl to krásný pocit, nechci, aby někdy skončil. Nechci, abych tento pocit štěstí přestala cítit.

Nevím, jestli ho mám nebo nemám ráda. Jistě, souhlasila jsem s tím, že spolu budeme chodit, ale, mám ho ráda?

Nemiluju, ho, nejspíš. V citech se nevyznám, možná bych se potom měla poptat Chloe, ta bude vědět, co se mi děje.

Prošli jsme pár další lch atrakcí, když v tom jsem si všimla, že za chvíli se všichni musíme vrátit, abychom stihli autobus, který nás odveze zpátky do tábora. Na hodinách na kostele bylo půl třetí. To už jsme tu tak dlouho?

S Cameronem si ten čas hrozně užívám, utíká rychleji než normálně.

Společně jsme došli k malé fontáně, u které zatím jen čekal Harry a Lily, kteří se k sobě měli nějak moc blízko. Objímali se a strkali si jazyky do krku. Rychle jsem odtáhla Camerona na druhou stranu, z jejich dohledu. Snad si ničeho nevšimnul.

Během pár minut všichni přišli a my jsme mohli jet zpátky do tábora.

...

,, Em?"

,, Copak?"

,, Nešla bys ke mě do chatky? Connor někam šel, jinak u nás už nikdo není." Nemusel dodávat, že tam byl Daniel.

,, Proč ne." Pokrčila jsem rameny a vydala se za Cameronem. ,, Jen mi dej minutku, potřebuju na záchod."

Cameron přikývnul a zmizel ve své chatce. Vydala jsem se k hlavní síni, když v tom jsem uslyšela Dennis, jak někomu říká, že se s ní včera večer Cameron vyspal. Zůstala jsem stát na místě. Podívala jsem se směrem, odkud vycházel její hlas. Seděli na lavičce před hlavní síní a dívali se mým směrem. Otočila jsem se a rozeběhla se směrem k mé chatce.

Jenže tam už byla Chloe a Beth, nechtěla jsem je rušit, protože se o něčem bavili a smáli. Nevěděla jsem kam jít, a tak jsem prostě odešla do křoví hned za naší chatkou a rozbrečela se. Jak mi to mohl udělat? Bylo to tím, že nechtěl čekat, až mu to dovolím. Říkal, že mi už nikdy neublíží. Tak proč?

,, Emily, děje se něco?"

___To Be Continued___